Pocit

25. ledna 2010 v 0:24 | Bumblebee |  Rikki
Ahojky. No... ani nevím, proč jsme tady a proč to píšu. Možná to chci ze sebe dostat nebo co já vím. Konečně šel spát a já tu teď sedím a snažím se odolávat tomu pocitu. Jaký to je pocit?? Tuhle otázku jsem si pokládala vždy, když byl ten pocit kolem mně. Dlouho jsme nevěděla co je zač,ale teď - teď už to vím. je to pocit ukončení všeho. Pocit, který vám říká :"Proč se trápíš, když to můžeš tak snadno a rychle ukončit!!" a má setsakramensky pravdu., Tabletky nejsou daleko a nebo stačí vyšlapat pár schodů ,vzít klíček , otevřít skříň, nabít a stisknout spoušť. Vše by šlo hladce. Avšak to byl taky on, kdo mně to naučil . Možná právě , abych to měla tak jednoduché .Ikdyž pochybuju, On myslí pouze a jen na sebe!!!Je to mizerný pocit a já vím, že mám čím dál tím víc problém ho neposlouchat, necítít, nevnímat. Ale začíná to být nemožný. Moje psychika po každé pulce klesá, klesá , když slyším jak nadává jaká jsme piča a že jsme po mámě jen kvůli tomu, že mám hubu a že vše řeknu co si myslím. Nadává na tolik věcí a vy cítíte, že klesáte níž a níž až se nad vámi zavře hlubina a vy jste v římě. Ale zatím jsme se vždy z té hlubiny dostala ať už vzpomiínkou a nebo silnější bolestí,která mi pomohla. Ale jak dlouho to vydrží??? Jak dlohou budu schopná tomuhke odolávat??
To nevím, ale vím, že pokud ta moje cesta bude takhle dlažděná jak je už několik let, tak vím, že jedna ze tří metod bude uskutečněna. Možná mně ještě zachrání střední škola, ale kdo ví, zda mně tam vezmou. Pokud ne ,tak jsem velmi v háji. vlastně celá moje minulost je v háji . Minulost, která ty pěkné a nádherné chvilky jsou zastřeny těmi hnusnými. Jsem jimi celá proskákla a jde to a ji vidět. No... konec žvatlaní. Ani to nečtětě. Vlastně tady ani nikdo nechodí, takže ještě , že tak. Nikdo to číst nebude. Napadlo mně, že bych si mohla psát deník, ale u tohohle bych asi nevydržela. píše trpím sama než s někým po boku. Je to ohodně lepší!!! Nikdo vás nevidí a neslyší, ale co konči Bee, je čas si vzít antibiotika a jít do peřin, kde jedině můžu klidně spát bezesnů... Adios
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama