Září 2010

Realita... Jen ona jediná, nenáviděná, milovaná

29. září 2010 v 22:00 | Leila |  Leila - Básně
Ještě nemám nakreslený obrázek, který by ukazoval na přítomnost mé tvorby ve článku. Proto mějte strpení....

Před chvílí jsem se místo učebnici češtiny oddala sešitu do kterého si píšu verše, skládám básničky. Nějak mě to chytlo. Vždycky když začnu psát po chvíli začínám psát na novou stránku a vyjde z toho kompletně něco jiného, na jiné téma, než jsem zamýšlela. A to mě pěkně štve. Nicméně dneska z toho vyšlo tohle a dám to sem, abych to tu nezaneřádila jen svými výlevy z rubriky deníček. Ať jde vidět, že jsem ten tvořivý človíček za kterého se považuju a slavnostně se k takovým lidem hlásím.

Realita...

Ona a žádná jiná,
ta, které na ramena vlasy dopadají.
Milovaná,
které tvář za závojem skrývají.

Ta, která na pohled jako anděl září,
kráčí ladně, krok jako krok.
Ta která sny maří,
do srdcí zabodává hrot.

Obdivovatelé, mládenci,
oni nevědí jaká je,
její krásnou zaslepenci,
jaká krev ji v žilách koluje.

Ze zlata střevíčkem svým,
zašlapává naději, cit.
Klíčem z rosy ukovaným,
pouští do světa vášeň, chtíč.

Ona a žádná jiná,
ta, kterou šťastně bílou pastelkou kreslí,
Realita ji pojmenovávají,
bílou černou na zem srazí…


Leila se představuje

25. září 2010 v 21:49 | Leila |  O nás...
Od minulého profilu uběhnul rok a asi párd dní... Nevím přesně a celkem dost věcí se změnilo. Jsem člověk nestálý měnícíc rychle názory a neustále toužící po něčem jiném. Sepsala jsem si proto znovu svoji charakteristiku. Ta předchozí pořád platí, ale tuhle berte jako takovou doplňující.


Pesimisticky optimistické stvoření, které má sklony k nervovým stavům podobným hysterii ale ve skutečnosti je to kliďas, který svou leností vytáčí do nepříčetnosti nejen svou máti. Je to výtvor, který má divný pohled na umění, sama se snaží čmárat na papír a nedoporučuje se k ní přibližovat. Nedokáže rozeznat co je skutečnost a co je sen, který se jí v noci zdál, proto je většinou jak se říká, mimo a trochu se ztrácí v hovoru. Miluje ironii a sarkasmus a k její smůle jsou tyto slova ve městě, kde bydlí cizí slovo. Neradno se k ní přibližovat, a když už to uděláte, snažte se klidit z dohledu, pokud jde to ledničky, protože její šílené jídelní kreace jsou stejně praštěné jako její výkresy, pokus zkouší malovat štětcem. Je to stvoření lenivé, co nejraději ze všeho spí. Jinak nepohrdne ani knihou, miluje čokoládu, ráda píše a skládá úchylné básničky, co se ani básničkami nedají nazvat. Ráda banány, houpačky, západy slunce. Je to cosi, s velkou úchylkou na Harryho Pottera a chlapy se strništěm. Má slabost pro Siriuse Blacka a vůbec dobu Pobertů. Je hrdá na svou Housefilii a miluje Dr.house, Mentalistu, Sherlocka Holmese (Downey Jr.)a Johnyho Deppa. Kdysi to bylo malé stvoření, věčně v ústraní s mindráky se svým vzhledem a věčnými depkami kvůli nedostatku kamarádů a absence kluka. Vyrostlo to do nepříjemného, ironického, sarkastického, egoistického tvora, kterého nepotkáte (nově) bez brýlí, knížky Harryho Pottera v ruce, kloboukem na hlavě a často také se sluchátky v uších. Uniká ji pozornost do její úchylné mysli a už se ani nenamáhá o sobě prohlašovat, že ona zvrhlá není. Je, moji přátelé, je. Má sklon pojmenovávat všechno kolem sebe, takže její oťas se pyšní jménem Fénix. (minulej byl Albert). Nenávidí puťky, pomlouvačný lidi a ty co se chovaj jako dítě. Přehnaně oblíbené lidi a nemíní si přiznat, že jim celkem závidí. Je samotářka s nulovou vůlí, proto se jí také nesplní ani jeden sen co má. Nerado se to hádá a nerado to po někom něco chce a nejen proto, že s lidmi neumí mluvit. Nezkoušejte ji naštvat, protože to nikdo ještě skutečně nedokázal.