Tělo pavučin - Prolog

3. listopadu 2010 v 17:28 | Leila |  Tělo pavučin
TP
Tak mám sice napsanou jenom jednu kapitolu, ale už se vrhám na další, proto jsem se rozhodla, že zvěřejním prolog. Napsala jsem teď jednu větu, ale hned jsem ji smazala. Každému by bylo jasné, jak se příběh vyvine a to nechci. Mno, dávám si na každé větě záležet, chci aby to nebyla podprůměrná FF, ale aby si alespoň našla nějaké čtenáře. Tak snad se to povede. :-)
PRosím o komenty, i kritiku.


Prolog - Všechno začalo před sto šestnácti lety


Nebe začalo pomalu tmavnout a objevovaly se první hvězdy. Na obloze už zářil měsíc v úplňku. Vlahý, chladný větřík profukoval zelené koruny stromů a nadzvedával plody, které přes léto vyrostly, a snažil se některé strhnout na zem. Ta byla suchá a tvrdá věčnými vedry v tomhle měsíci. Stejně jako všichni v ulici si i mladý pár oddechl, že to parno ustupuje. Teď bylo venku příjemné teplo. Mladá rusovláska se šťastným úsměvem ve tváři sklízela ze stolu nádobí po večeři. Její dlouhá sukně se dotýkala podlahy při každém pohybu. U stolu seděl ještě hnědovlasý muž. Také se usmíval a otíral si rty ubrouskem. Večeře byla výborná.
Žena zrovna držela v ruce dva talíře, kdy se země malinko zatřásla. Upustila talíře na zem, hned se rozletěly na stovky malých střepů. S vystrašeným výrazem se ohlédla k oknu.
"Albusi…" zašeptala. Každému, by se mohlo zdát, že to byl normální otřes, přeci jen to v téhle době nebylo neobvyklé. Ale pro tyhle dva to znamenalo něco jiného. Nebyli jako obyčejní lidé. Kouzly si chtěli zajistit ochranu a právě v tuhle chvíli někdo narušil štít kolem domu, ve kterém bydleli. Žena pořád vystrašeně hleděla střídavě ke dveřím a k oknu. Rukama objímala své vypoulené bříško. Ano, byla těhotná. Mezitím Albus vstal od stolu a z pod pláště, který ho zahaloval, vytáhl hůlku.
"Neboj se, podívám se, kdo to byl," a vydal se ke dveřím z jídelny. Rusovláska tady ale nemínila jen tak stát. Z postraní kapsy na šatech také vytáhla hůlku a pomalu se vydala za svým přítelem. Její střevíčky pod sebou drtily střepy z talířů. Jednou rukou objímala své bříško a druhou měla s hůlkou v pohotovosti.

Vešla do předsíně. Rozhlédla se, ale nikdo tady nebyl, nebo alespoň nikoho neviděla. Místnost byla spoře osvětlená. Jediný zdroj světla byla malá plynová lampa. Popošla dalších pár kroků. Ozval se řev před domkem a praskání. Žena se šíleně lekla a rozeběhla se k hlavním dveřím. Rozrazila je v tu pravou chvíli. Hleděla do tváře obávanému černokněžníkovi. Potěšeně se šklebil a upíral pohled na jejího přítele. Poslal proti němu kletbu. Byl to ten, koho se obávali.
Modrooká čarodějka vyslala proti nepříteli také kletbu. Odrazil ji a zdálo se, jako by si jí teprve teď všimnul. Se zájmem na ni hleděl, mezitím co ona seběhla pár schodů z verandy a dalších pár kroků po trávníku, aby se postavila po boku svému muži.
"Ne! Běž zpátky do domu!" naléhal na ni.
"Nenechám tě tu samotného." Odvětila a připravila si hůlku. Muž si povzdechl, nemělo cenu ji odporovat. Dokázala si prosadit svou ve všech situacích. Černokněžník ve smaragdovém hábitu, s kápí na hlavě si je pobaveně měřil. Nechtěl už déle čekat, potřeboval zničit tohoto mladého, avšak obávaného čaroděje. Vyslal další kletbu na jeho přítelkyni. Muž ji odrazil. Teď oba poslali další kletby na nepřítele. Metali další kletby a ani jedna nemohla zasáhnout cíl.
Až po chvíli žena vykryla kletbu, která mířila na jejího přítele. Nevšimla si druhého fialového paprsku, který k ní mířil. Neznala tu kletbu a nemohla se jí nijak vyhnout. Byl to okamžik, než do ní paprsek narazil. Přímo do bříška, kde odpočívalo její nenarození dítě…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama