//pátek// Začnem od znovu, bez fňukání

7. ledna 2011 v 11:21 | Leila |  Leila
by Enný - layworld.blog.cz
Dalo by se říct, že vás teď poprvé zdravím. Začneme něčím tak originálním a neotřepaným, že vás to zvedne ze židle.
Ahoj!
Tak, abych to uvedla na pravou míru. Blog fabulario (španělsky znamená kniha povídek) existuje už bezmála rok a pár měsíců. Svědčí o tom pár článků s výtvory z minulých měsíců. Jenže po celou dobu to tady bylo... Nějaké, nemastné neslané. Potřebuje to něčím přikořenit! I když já osobně tedy chili nerada, tady by se asi hodilo. Tyhle špagety budou vostrý!
Musím ale říct, že bylo neskutečně hodně těžký smazat všechny staré články z mého pseudoveřejnoskrytém deníčku. A že jich bylo. Všechny jsem si, k mému překvapení, přečetla, zavzpomínala a někdy se i zasmála. Je trochu zvláštní, vlastně je to skvělý paradox, že všichni jsou pyšní na své nové články a ty starší nenávidí a stydí se za ně. Leila je naopak na ně pyšnější a stydí se za ty novější. Byly to jen ufňukané bláboly. Ty starší měly alespoň vtip, když už nic dalšího. U pár jsem se dokonce zasmála. Možná, že proto, že jsem měla o čem psát. Ale přece jen to, že váš chorobopis je třikrát tlustší, než chorobopisy vaší generace, se dá převést do vtipu ne? Dá se to napsat s grácií. Poslední dobou ale grácii, eleganci postrádám. Utřete slzičku dámy a pánové, je to tak, nebraňte se těžké pravdě, i když i mě osobně bolí. 
Nicméně noví návštěvníci (doufám, že si k mému křehkému blogísku někdo najde cestu) už si nepřečtou ty bláboly. Jak jste si jistě ráčili všimnout, staré články zmizely. Do jednoho, i když jsem u některých váhala, protože přece jen jsou to moje vzpomínky, které jsem už dávno zapomněla. Takže mí milí návštěvníci si nic z toho nepřečtete! Stálí návštěvníci nejsou, takže nikdo už nemá na co vzpomínat :D. Snažím se vám tedy říct, že začneme na novo. A nikdo nebude vzpomínat na to, kolikrát jsem už psala o změně. Teď je to poprvé ano?

Poctivě jsem si přečetla všechny bláboly a fňukání, co jsem tady napsala. Přečetla jsem, zavzpomínala a smazala. Naposledy.
Musím říct, že to bylo celkem fajn si všechno připomenout a pak nechat odplout do zapomnění. Mno a jelikož tady zůstal jen článek o roku 2010 měla bych trochu přiblížit svou situaci a co a jak.
Začneme určitě všem tématem známým, jelikož se bude jednat o spolužáky, spolužačky, kamarády, kamarádky atd. A jelikož je tohle tajný (top secret...) musím vás obeznámit s pár lidmi a jejich super tajnými přezdívkami o kterých nikdo z nich nemá ani nejmenší tušení... A tak mi to vyhovuje... Jen tak pro zajímavost :D. Bylo to tady totiž dost zmatené, v každém článku se nazývali jinak a měla jsem v tom bordel i já sama a to ty lidi znám :D A co teprve vy, chudáčci malincí, no já vás lituju...
Takže jsem si udělala takový skromný přehled:

Pan Tajemný - je to kluk, spolužák, o kterém pra nic nevím. Jeho jméno vím a dokonce vím i jak mluví a jak vypadá, zas tak nevšímavá nejsem, ale jinak je záhada. A Leila moc moc ráda záhady. Je to kluk vyšší, hnedovlasý, s těma nejkrásnějšíma očima. Jednoduše je to taková platonická láska až za hrob, protože Leila se vždycky chová jak debil, když je v jeho blízkosti.

K. - Tak tohle je naopak kluk, se kterým sem chodila na začátku osmé třídy. Ještě teď si to vyčítám a nechám si napsat do řeči na svém pohřbu, že to byla největší blbost mýho života (a to jsem jich udělala spoustu... opravdu). K. je spolužák, všemi obletovaný, co si myslí, že sežral moudrost světa. Dovolit si může co chce a myslí, že je borec. A nemyslete si, že ho nenávidím nebo tak něco, jen jsem mírně zaskočena pokaždé, když ho vidím, a když ho vidím se chovat jako idiot, je mi zle. Takového děvkaře a sobce jste ještě nezažili.

Tanečnice - nikoliv u tyče. Celkem příhodná přezdívka. Je to moje spolužačka, dokonce spolusedící, a její povaha je mi doteď záhadou. Ono je celkem těžký odhadnout, co se jí v hlavě rodí, jelikož jednou se chová tak a podruhá úplně naopak. Celkem často ji vídáváme ve společnosti K. (pozor, také jeho bejvalá) jak ji pošťuchuje, lechtá, plácá na různý místa těla a tak podobně. Nutno podotknout, že pět minut před tím prohlašovala jaký je to debil a že nikoho nechce a chce být sama. Pak se na něho směje, mrká očkama... Mno každopádně když je sama, bez Paní T. , je v pohodě, celkem. Ne, že bych se jí nějak svěřovala, ale o věcech, které mě sice absolutně nezajímají, se s ní dá mluvit.

Pani T. - zkrácenina přezdívky Paní Trapka. Spolužačka, na kterou mám v hlavě už vybudovaný radar. Jakmile promluví v dosahu sta metrů ode mne, rozbolí mě hlava. Má (pro mě) naprosto nesympatický hlas a chová se tedy hodně obdivuhodně v oblasti trapčení a nepřátelskosti. Nikoho jsem ještě neviděla, takhle pomlouvat a lhát a... *představte si výčet nejhorších lidských vlastností*. Což o to, já taky lžu, a to celkem často, ale na ni prostě nemám. Když v jedné větě vás pomalu pošle někam a naprosto vás ignoruje, i když jste v podstatě kamarádky, jelikož Tanečnice se baví s Paní Trapkou i se mnou, a v druhé větě je na vás jako med, protože se potřebuje na něco zeptat. Mohla bych o ní mluvit do nekonečna, ale nechce se mi :P

Paní K. - ne nadarmo má stejné písmeko. Je to totiž dvojče K. Ale naprosto odlišné. Kdyby nebyla nejlepší kamarádkou Paní T. Tak je to pohodová holka a mě sympatická. Má stejný smysl pro humor a je hodně oblíbená ve třídě. Jenomže plno lidí se nechce bavit s Paní T. (ono jí to nikdo nepřizná, že by nechtěl, ale nějak výrazně nehledají její přítomnost) a tak se baví s ní jenom ti, kteří to dokážou ignorovat. Je velká kamarádka bandy kluků, ve které je i Pan Tajemný.

Takže, až se někdo významný objeví, napíšu sem i jeho přezdívku...

EDIT: zapomněla jsem na moje milované neživé věci se kterými se zde budete taky setkávat. Mám tak trochu sklon pojmenovávat všechno kolem se. Moje první pojmenovaná věc byl kaktus, jmenoval se Norbert, a bylo to asi v šesté třídě... Což už hodně ukazuje a dosvěčuje :D

Fénix - Fénix je nejdůležitější věc v mým životě. Je to Notebook, noťas, notbůček, prostě miláček. V jeho společnosti trávím asi nejvíc času ze dne. Operuji na systému Windows 7. Je nepostradatelný, protože na něm píšu, upravuju fotky a jeho prostřednictvím jsem, ve styku s velkým světem. Čtu hodně povídek, sleduju filmy, poslouchám hudbu. Je to prostě můj společník...

Máňa - moje mp4 kterou teď moc nevyužívám. Jakmile ji obměním playlist a koupím nové sluchátka, stane se mou společnicí ve dne v noci :D

Richard - je bloček polepený naprosto chaotickou a barevnou látkou. Oblepoval ho otecko, protože jsem na internetu našla návod na přebal knihy a chtěla jsem to vyzkoušet. Taťka se do toho vložil a tak mám blok do kterého si zapisuju všechny nápady, když nejsem u noťasu. Nebo do něho skládám básničky popřípadě píšu i nějaké útržky anebo prostě kreslím :D

Renata - Renata není ani tak věc. Je to ženská, blondýna, s dlouhými hustými vlasy a rudou rtěnkou. Většinu svého života tráví na dovolených, ale občas mě potěší svou návštěvou. Má strašnou jednu vlastnost, a to, že dokáže lidi ve svém okolí velmi ovlivňovat. Zejména mě. Navozuje mi tak hnusné nálady. Je to moji milí depka. Moje depka, která se jednou za čas staví.

Albert - kdysy dávno to býval můj noťas. Ale odešel do věčného vypnutí a bohužel už není mezi námi. Naposledy jsem ho viděla na reklamačním oddělení...

Víte, že včera mi odpojili internet a já tenhle článek psala polovinu včera a polovinu dnes? Nevím, nevzpomínám si, co jsem vám ještě chtěla napsat...
Leila
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama