//sobota// Vznáším se na obláčku po tom, co někdo otočil klíčkem... Ještě aby se to jednou splnilo...

22. ledna 2011 v 13:12 | Leila |  Leila
by Enný - layworld.blog.cz
Ve čtvrtek se mi psát nechtělo. Byla jsem trochu na dně, navštívila mě Renata a nikdo nechce číst ufňukaný články. Navíc jsem ji musela náležitě uvítat. Tak jsem s ní ležela v plné vaně horké vody. Na okraji vany plápolaly svíčky a jinak byla kolem mě tma. Poslouchala jsem hudbu, ležela ve vaně a sledovala oblaka páry ve světle plamínků. Chtělo se mi brečet a nechtěla jsem se už v životě pohnout. Ve škole to bylo děsné, hodně lidí mě navštvalo, měla jsem 4 hodiny s tím učitelem fyziky a tak podobně.Odpoledne jsem zašla za Rikki, která je nemocná, tak je doma, a seznámila ji s Renatou. Rezignovala jsem na svůj plán cvičení a nacpala se cukrovinkama. Přehodnotila jsem svůj postoj, že na kráse nezáleží, stejně vác lidé nebudou brát. Usínala jsem s pocitem, že už nikidy nechci vstát...

Jinak upozorňuju, že to bude extrémně dlouhý článek, musím (!!) si to někam zaznamenat!

Včera, tedy v pátek, se mi psát nechtělo, protože jsem se měla tak skvěle, že jsem to ani nedokázala z/strávit. Létala jsem celý den v jakémsi obaku. Leile totiž někdo otočil klíčem u dveří. Ráno jsem se probudila, pozdravila Renatu, která se nejspíš chtěla zdržet delší dobu. A s pocitem, že tam jdu jen kvůli předávání dortu, jsem zamířila do školy. Ale Renata odešla hned jakmile jsem vykročila z domu. Asi měla něco důležitého na Bahamách, kam jsem ji posílala už minule. Každopádně na zastávce jsme potkala Rikki. Šla na kontrolu k lékaři. Po jízdě, kde jsem se mačkala mezi čtyřmi lidmi, které jsem v životě neviděla, jako sardinka a neměla, kde se chytnout (ještě, že jsem s Rikki neskončila na zemi) a po této jízdě jsem vyskočila ven. Málem si zlámala nohu a vrazila do pěti lidí. No dobře trochu jsem to přehnala s přibarvením...

Vycházeli jsme z autobusu:
L: "Mrznou mi nohy"
R: "no to máš hodně blbý"
L: "Myslím, že mám do tohohle počasí nevhodnou obuv"
Rikki se podívala na moje nohy, tam trůnili tenisky. Ještě podotknu, že den před tím začalo sněžit. A záchvat smíchu na sebe nenechal dlouho čekat :D

Dál jsme před hodinou provedli velkou akci pojmenovanou trefně: propašování dortu přes naši třídní, která měla dozor na chodbě. Na to byla třídní zvědavá, co se jako v naší třídě děje a chtěla vstoupit. Na to kluci ze třídy ji prostě řekkli, že dneska sem má vstup zakázán a že sem nemůže, načež ji ze třídy prostě vystrčili. Třídní nechápala a zaskočena ze třídy vycouvala. Záchvat smíchu.
O druhé hodině jsme měli matiku - třídní. Popřáli jsme ji k narozkám, dali dort, a zbytek jsme strávili vykládáním vtipů :D Miluju takové hodiny. 
-Všechny přestávky jsem prožila v záchvatech smíchu.
-Paní T. se se mnou zázračně bavila.
-Nepsali jsem, nezkoušeli ani z jednoho (!!!) předmětu a to jsme měli zemák (!!)

Dále jsme ve čtvrté hodině (Anglina) měli jiného učitele a to jednoho z našich spolužáků. Byla to ta nejlepší hodina kterou jsem zažila. Byla jsem v té nejlepší skupince, bavili jsme se a já se nepřetržitě smála. Málem jsem dostala pětku :D Zkoušel totiž Paní T. a ta odmítla poskytnout odpověď bez svého právníka. Na tabuli psali její špatné odpovědi. "Tak kolik jich tam máme? Tři... Tak tam dopiš ještě dvě a máme to kompletní, za pět!" Načež mu odmítla dát žákovskou. Šel kolem mě a tak mi sebral moji žákovskou, že to teda dá mě. :D Hráli jsme hru. Naše skupinka protestovla při každý špatný odpovědi. Učitelka seděla v zadní lavici a měla záchvaty smíchu. Nakonec jsme se zvedli a řekli, že jdeme domů. Nevyšlo to, ale všichni jsme se smáli ještě dlouho :D Nakonec si sedl k učitelskému stolu, seděl tam a propaloval nás pohledem.
"Závěrečné tři minuty ticha?" zeptala se učitelka. Spolužák kývl a dál seděl. "Há! Kdo to vydrží dýl... Uvidíme" okomentoval to a dál nás propaloval pohledem.

Další hodina byla hudebka. Všichni jsme byli vysmátí z angliny a tak jsme se poslušně zvedli a podle učitelčiných pokynů jsme tancoavali (ale nevím jak se to jmenovalo) a já tančila potom s Panem Tajemným!!! Vím, že to nikdy nevyjde, ale jsem přece jen blbá patnáctka, takže jsem byla tak v desátém nebi. Načež jsme se furt smály, když jsme šli na jinou stranu, než jsem měly :D Furt mi nešli otočky, ale to mi nevadilo. Drželi jsme se za ruce a já byla v ráji. I když vím, že sjem byla jako poslední možnost, když už byli všechny holky na které učitelka ukázala zabrané. Doufám, že ve stejných dvojicíh budeme tančit i příště :D:D

A poslední hodina chemie. Nikdo nechápal co ta učitelka mele ale sranda byla.
Učitelka nám dávala čuchnout chloru. Všichni si čuchli jen K. ne.
K. : nene díky nechci.  :D:D

Po obědě, jsem šla s Tanečnicí a kecaly jsme opravdu dlouho. Byl to tak skvělý den!

-rozhodla jsem se že zase začnu cvičit, včera jsem se mučila 25 minut  na orbitracku (dneska budu víc)
-vím že to nikdy nemůže vyjít, ale ta hudebka byla tak skvělá! Teda podle mě!
-chci být alespoň jeho kamarádka
-dneska se budu učit, číst, cvičit a civět do blba.
-doufám, že takových dní bude víc.
-tenhle článek už má zápornou hodnotu, takže už je to jedno co sem napíšu
-ještě mě nenapadlo, jak to tady oživit
- přecejen si možná začnu užívat :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lauren Lauren | Web | 23. ledna 2011 v 18:49 | Reagovat

Myslím, že u pana Tajemného máš stejnou šanci jako kterákoliv jiná holka. Hlavně to nevzdávej! ;-)

2 Leila Leila | Web | 23. ledna 2011 v 22:22 | Reagovat

Jo... kdybych mu to alespoň řekla... :D ale děkuju, tvůj komentář mi vždycky zvedne náladu :-) alespoň vím, že to někdo čte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama