Únor 2011

//Neděle// Když se sejdou u sporáku dva lidi co se jdou do kuchyně jenom najíst...

27. února 2011 v 22:44 | Leila |  Leila

Lidi zlatý...
Víte, že existujou lidi, co jsou prostě nepoučitelně nepoužitelný? Nevíte? Teď už to víte!
Mohu vám to potvrdit celkem přesně, protože jsem jedna z nich. Pokaždý, když se přežeru (to už nejde říct přejím), tak nejenže jsem jak balón, nejenže všechno úsilí příjde vniveč, ještě mi to v tom úsilí zabraňuje, protože po dvaceti minutách cvičení je mi blbě! A co udělám já? Přežeru se znova!
Ale prvně bych vám měla osvětlit situaci že?

Dneska jsem aktivně vstala už v půl deváté (zlepšuju se, budík mi zvoní v půl osmé a já nejsem schopná do devíti vylézt z postele... Ale včera to bylo deset, pokrok!) a uklidila v baráku. Aktivně jsem lítala s vysavačem, všichni přede mnou radší lehaly zpět do postelí a v klidu dál relaxovali. Taťka chtěl zavolat záchranku, že jsem se zbláznila. Dodám jen. že to nebylo v půl deváté, nýbrž kolem jedenácté.

Ale pak Leila aktivně zjistila, že má hlad! Vytáhla otecka z postele, že jdeme vařit! Mezitím jsem se stihla ještě pohádat se sestrou... JSem to ale výkoná osoba že? Nakonec se z našeho malého vaření vyklubala pomalu tříhodinová dřina, ale za asistence babči jsme uvařili rajskou, knedlíky a plněné papriky. Mňam! Jenomže když je něco tak mňamózního, tak prostě nejde přestat jíst.
Mimochodem v kuchyni je ještě větší bordel, než když jsem začala uklízet (doteď jsme se všeho bordelu nezbavili... jak smutné...)

Takže jsem se přejedla, čtyři hodiny trávila a v šest večer šla cvičit. Po dvaceti minutách mi bylo blbě tak, že jsem nedokázala odcvičit ani... ani nic! A proto jsem opět v depresi, protože jsem si řekla, že tenhle tejden budu cvičit každej den a opět jsem to nějak nedodržela. O tom, že jsem si na každej den naplánovala trochu učení, ať to nemám v jeden den jako pokaždý a neudělala jsem ani ň, pomlčme...

Takže shrnuto a potrženo jsem nepoučitelně nenapravitelně nepoužitelná. A i když mám tak krásnej diář, stejně v něm zapsaný úkony neplním...
Ale zase včera jsem se tak strhala, že jsem šla spát v deset a byla jsem ráda, že jsem byla ráda. A zítra to bude vypadat taky tak, protože jedu na nefro, budu se učit a uklízet a ještě cvičit...

A pomlčková rubrika tu dlouho nebyla!

- Dneska jsem zkoušela make-up podle tutoriálu na internetu... Vypadalo to sice opravdu jinak, než mělo ale to nevadí :D
- Tuším že přijde mamka a řekne, že mám jít od počítače...
- Heh... ségru vyhání a mě ne... Jak šťastný to den :D
- Už jste si všimli, že jakmile řeknete už nikdy víc, tak to znovu uděláte tím tuplem?
- Bolí mě ruce... Asi mám namožený svaly... Jsou to jediné části těla který neposiluju a ony mě bolí! Podraz na mě ušily!
- Chtěla bych tenhle tejden potkat Pana Tajemného...
- Kontrolování blogů už mi netrvá hodinu a půl, ale dvě a půl hodiny...

To je asi vše...
Leila

//005// - Weekly "So by it"

27. února 2011 v 22:20 | Leila |  Weekly "So be it"

Dneska je neděle, což znamená pravidelnou rubriku. Víc k tomu nemám co dodat :-D Stále pracuju na článcích a snažím se pro vás vymýšlet nové věci. Jde to ztuha vážení :D:D

1. Shlédla jsem: Jen to staré, co už jsem viděla. Dívám se teď každej večer na ty dokumentární programy aliasi Spektrum a NAtional geographic chanell apod. Takže jsem teď chytrá jasan? :D A jinak tradične Big bang theory

2. Přečetla jsem (popřípadě čtu): Nic... Jdem to se mnou z kopce... Pokud se teda nepočítá učebnice fyziky :D

3. Nejvtipnější moment: Páteční cesta s Rikki domů...

4. Překvapení: Změna v mém nahlížení na svět...


5. Nejlepší moment: Čtvrtek... Pracovky... Co víc říkat? :D

6. Poslouchám: Takové ty optimistic songs

7. Nejoblíbenější věc: Fénix, můj diář, babča :D

8. Kreslím: stále nic... už se na něco chystám... (chystám se už několik měsíců)

9. Přeju si: tílko z New Yorkeru (šedý), vytrénovanou postavu a tradičně? můžete hádat :-)

10. Jsem vděčná za: za spoustu věcí, za celý život, za všechno na světě, za jedničku z referátu ze zemáku a za pochválení od učitele, že bych mohla v klidu dělat průvodkyni :D,

11. Jak se mám: mám se fajn, mám se dobře, mám se dobře pořád pokud se v mý blázkosti nenechází Pan Tajemný :D

12. Co se stalo ve virtuálním světě: od včerejška makám na blogu a snažím se připravit články a vymýšlím nové věci...

13. Stane se: příští týden jedu dvakrát k doktorce, dostanu od babči 200 Kč :D a budu cvičit jak mouravatá zatím to flákám

14. Co očekávám: očekávám že dostanu tílko, tedy spíš že si ho koupím :D

15. Naštvalo mě: naštval mě spolužák, naštval mě čtvrtek, naštvala mě neplánovaná písemka z matiky, naštvala mě hudebka, kde jsem furt ještě netančili :D

16. Nejlepší den: těžké to... ve čtvrtek byli dobré odpoledky jiank katastrofa... V pátek jsem dostala jedna z referátu a šla s Rikki domů, v sobotu jsem cvičila všechno co jsem měla a dneska jsem uklidila a vařila s taťkou... Nejlepší den je tedy čtvrtek-pátek-sobota-neděle :D

The secret - Zhodnocení číslo 1

27. února 2011 v 15:48 | Leila |  I am self with my secret way...

"Tajemství je odpověď na vše, co bylo, je a bude..."

Po té, co jsem poprvé slyšela o filmu The Secret, jsem si říkala: "panebože, do čeho si to duši dal." ale neodolala jsem. Možná jsem se chtěla pobavit, nad nějakou nesmyslnou sektou, možná to bylo dílo okamžiku a já to prostě vidět měla. Dneska si už důvod nepamatuju, ale důležité je, že jsem si The Secret pustila. A vy byste měli taky.

Celý film jsem seděla a poslouchala. V hlavě jsem se to snažila zaškatulkovat. Je to jen výmysl? Je na tom něco? Je to pravda? Je to nějaká sekta? Každopádně jsem se rozhodla TO Tajemství vyzkoušet. Proč taky ne, přece nic ztratit nemůžu a v tom filmu se říkalo,, že bych mohla přivolávat věci, které bych chtěla. A těch je opravdu hodně. Nebudem si nic nalhávat, skromná nejsem a nikdy jsem nebyla.

Druhý den jsem se probudila a jelikož jsem si ještě večer změnila vyzvánění na mobilu ( byla sem líná si předělat hudbu u budíku, ale ten večer to nějak šlo) na svou oblíbenou písničku. Ráno jsem na mobil vztekle nenadávala, ale zkusila to vzít z té lepší stránky. Je nový, krásný den a ten den bude skvělý! Usmála jsem se a písnička dohrála.
Týden jsem se snažila všechno brát dobře, ale nic se nedělo. Spolužáci se chovali furt stejně, nic lepšího jsem nepozorovala, pomalu jsem se ve škole i zhoršovala. Už jsem chtěla Film The secret poslat do věčných lovišť bludiště počítačového koše, ale něco mi říkalo, že mám ještě vydržet.
Nejhorší pro mě bylo udržet si dobrou náladu ve škole. A ve společnosti Pana Tajemného. Ale zkoušela jsem, co se dalo a každá pozitivní myšlenka, mě posunula o kousek dál. Další velký problém byl následovat instinkt. Něco mi říkalo, že mám Tanečnici říct, že se mi líbí Pan Tajemný. Vůbec bylo pro mě obtížné rozpoznat, co mi vlastně TO něco říká. A pak začalo váhání. Ale pokaždé jak jsem dostala nějaký nápad, snažila jsem se ho uskutečnit, abych váhat nemusela. Jakmile totiž začnu něco moc rozebírat, většinou to neudělám...
Každopádně vydržela jsem. Je to měsíc a nějakých pár dnů a můžu říct, že můj život je lepší. Ne o moc, ale nemůžu čekat zázraky. Pořád totiž se mohou vyplňovat myšlenky z minulých měsíců ne? :-) Když vydržím a řeknu vám, že je čím dál lehčí najít v něčem pozitivum, než dříve, už věřím, že opravdu lepší život mít budu :-)

V materiálních věcech myslím The Secret funguje. Přála jsem si nové tričko - mám ho. Nové džíny - mám je. Tílko a mikinu - mám je. Voskové pásky weet - mám je. Diář - mám ho. Přála jsem si vyrazit s Tanečnicí - stalo se to.

Každopádně nevím, jestli je to opravdu v tom, nebo v mé přesvědčovací schopnosti.

Dále tu máme věci nemateriální, nebudu počítat vztahy jako takové.
Ve škole prospívám s neuvěřitelným štěstím. Přála jsem si, opravdu hodně, abychom nepsali z občanky. Učitelka nám v hodině oznámila, že dnes má narozeniny a nebudeme psát... náhoda? Doufám, že ne. Většinou se modlím v zeměpisu, ať mě nevyzkouší - nevyzkouší. Ale když jsem byla smířená s tím, že budu vyzkoušená na orientaci v mapě a učila jsem se - vyvolal mě. A dalo by se toho najít víc. Možná jsou to jenom náhody, ale já doufám, že na tom něco bude. Je důležité věřit! A teď věřte mi, že mi věřit nikdy nešlo. I teď nevěřím úplně oddaně. Je to těžké, jen tak něčemu z čista-jasna uvěřit...

A pak poslední, vztahy...
Moje kamarádství s Tanečnicí se rapidně zlepšilo. Voláme si na skypu, sedáváme po škole, mluvíme. Spala jsem u ní. Byli jsme v mekáči. Dál tu máme Paní T., která mě už pozdraví a nedělá to, co dělala doposud. možná, že byla jen oslabená z nemoci, uvidíme za týden, až půjdeme do školy. Pak taky Paní K. se kterou je to taky v pohodě. A Pan Tajemný?

Zjistila jsem, že čím víc doufám, čím víc se zaobírám kýmkoliv, toho člověka od sebe jakoby odháním. Čím víc chci, aby se se mnou bavili, tím víc se se mnou nebaví a já jsem celou dobu smutná. Ale teď (i když se mi to většinou nepovede, ale je to čím dál lepší) něco takového ignoruju! Prostě když neblbnou zrovna s vámi, můžete stát opodál a smát se jim, nebo jít za někým jiným. V pátek jsem před hudebkou vysvětlovala spolužačce úkol do pracovek a bylo mi naprosto volný, že spolužáci blbnou s Tanečnicí. Dřív bych okamžitě propadla pomalu depresi. Začal se se mnou bavit K. a bral mi věci.
Neupínejte se na lidi! Berte to tak, jak to je. Tak co, dneska se nebaví, usmějte se, budou se bavit příště. Čím víc se směju, jsem veselá, tím víc lidí je se mnou v pohodě. Pokud ale moc moc chci aby se se mnou bavil a ten se se mnou nebaví, proč? Co je na mě špatného? To je špatně! Oni příjdou, věřte mi. Ve třídě je to čím dál lepší a lepší.
Mám problém, že lidé mě prostě nevnímají. Na něco se jich zeptám a oni buďto dělají, že mě neslyšeli, nebo mi prostě neodpoví. Byla jsem z toho hodně v depresích, že si mě nikdo nevšímá. Teď se královsky bavím, když se někoho na něco ptám a on mě neslyší nebo jenom dělá že neslyší. Berte to z té lepší stránky. Jsou natvrdlí a vy se můžete bavit na jejich účet. A budete vypadat v pohodě místo toho aby jste sklopili hlavu a málem utekli na záchod. Zeptejte se znovu, hlasitěji, nebo se zeptejte někoho jiného. Vždy existuje druhá možnost.

Založila jsem si sešit, nadepsala ho The secret. Vypadá jako obyčejný sešit do školy, on je to obyčejný sišit, ale píšu do něj všechno, co bych chtěla. Řeknu vám, že to byl zezačátku oříšek, protože jsme prostě nedokázala napsat přesně co chci. Mám totiž v hlavě nakódovaný alarm a kdykoliv když něco píšu musí s tím ten alarm souhlasit. Jakmile jsem začala psát začala mi v hlavě blikat kontrolka "romantický patos" nebo "nečitelný patos" jsem prostě naučená psát jen to, co půjde na nějaký blog, nebo to někdo bude číst. Ale opět se čím dál zlepšuju a mám už popsaných pár stránek jen zážitky, které bych chtěla zažít. Ještě jsem se úplně nezaměřila na materiální věci, ale to příjde...

Vím, že dobrá nálada a nevydrží vždy. Pár dní jsem byla dosloova v prdeli, ale je plno věcí, které vám mohou udělat radost. Příště se na něco zaměřím a řeknu vám, čím si náladu zlepšuju já.

Doufám, že vás článek bavil, třeba vás přesvědčil o tom se na The Secret podívat. NApište mi komentář, budu jen ráda.

Leila

Černá labuť - Black Swan

26. února 2011 v 17:01 | Leila |  Filmové recenze
Drama / Thriller
USA, 2010, 110 min
Režie:
Darren Aronofsky
Hrají:

Co byste udělali pro splnění svého snu? Odstanili byste všechny překážky a bili se za něj hlava nehlava, hlavně ať se vám splní? Dokázali byste odstranit úplně všechny překážky? Ano? a když tou největší překážkou budete vy sami?
Nina je balerína, která touží po jediném - být dokonalou. A když bude dokonalá dostane hlavní roli ve své vysněné hře Labutím jezeře. Ale má velký problém. Kdyby se hodnotilou pouze podle bílé labutě, která je vlastně jejím ztělesněním, měla by roli jistou. Bohužel hlavní role obsahuje i opačnou roli. Bílá labuť je bázlivá, krásná, milá - hodná. Černé dvojče je pravý opak. Divoká, sebevědomá, odvážná, sexy... A to je Ninin problém. Dokáže nakonec odstranit tuhle bariéru?
Celý film je psychologický thriller přesně podle toho, jak má napsané. Je to vlastně one-woman show, protože více jak třičtvrtě filmu je kamera natočená na hlavní hrdinku, kterou ztvárnila Natalie Portman.

Řeknu jen, že vás to prostě dostane! Budu zde komentovat jen samotný film, protože chystám ještě jeden článek inspirovaný tímto filmem. Celý film jsem seděla (respektive ležela) přikovaná na posteli a nemohla se odtrhnout. Natalie si vedla opravdu skvěle a opravdu ve mě vyvolala pocit opravdové baleríny. Líbil se mi film, jak postupoval. Čím dál víc to vyvrcholovalo a dostávalo grády až konečný orgazmus přišel na konci, ve finálním představení. Kontroverzním lidem bych doporučovala pár scén přetočit, obvzlášť lehtivá scéna mezi dvěma děvčaty by mohla pohorčit, ale není to porno milí. Podle mě to k tomu filmu prostě patřilo a všechny lehce erotické scény, kterých bylo ve filmu dostatek, tam měli své umístění. Líbil se mi i kontrast mezi všemi charaktery postav. Hlavně mezi Ninou a Lily. Opravdu dobře vykreslené. Moc jsem neholdovala scénám, které bych nazvala krvavými. To mi moc nešlo a otáčela jsem hlavu, nicméně každého vkus, já tomu neholdovala nikdy. Když jsem film viděla poprvé trochu jsem se ale ztrácela. Ztrácela jsem se v ději, nevěděla jsem, co je skutečnost, co se jí zdá a jak to nakonec vlastně bylo. Celkový konec mě hodně překvapil skutečně jsem uvěřila, že to bylo tak, jak to z počátku vypadalo. Mluvím takhle v hádankách, abych vás nepřipravila o překvapení.
Film se mi líbil až na pár drobností a koukla jsem se na něho znovu. Mě donutil zamyslet se, kdyžtak mi napiště jak to máte u vás. Brzy očekávejte ještě jeden článek, černou labutí inspirovaným...

9,5/10

Úvod k "I am self with my secret way

26. února 2011 v 12:09 | Leila |  I am self with my secret way...
Určitě jste si všimli, že v menu přibyla jedna nová rubrika. Jste totiž tak pozorní, že se vám hend zdálo něco jinak. Krom toho, že některé názvy rubrik se přetranformovali do jinačích podob (oslavila jsem jejich plnoletost, proto když se dál rozhodovali co udělaj, změna jména byla jasná volba...) ale o tom teď mluvit nebudu. Jejich čas a můj čas vykecávání o nich teprve příjde!

Mluvím tady o nové rubrice, nazvanou, jak jste si jistě už přečetli I am self with my secret way... Mělo by to znamenat já jsem já s mou cestou tajemství. Pokud to tohle neznamená máte jedinečnou šanci mě opravit. Dokonce to máte povoleno :D

Každopádně o čem bude řeč. V minulém článku jsem zmiňovala (a všichni jsou jistě obeznámeni), že bych chtěla napsat článek o The Secret. Existuje jak knížka, tak i film. Řekla bych, že je to takový napůl dokument a když si z toho něco odnesete, mělo by vám to změnit život. Já The Secret objevila asi před měsícem a myslím, že je čas zhodnotit první výsledky. Jenomže bych se tomuhle tématu chtěla věnovat trochu více a hlouběji, proto jsem založila novou rubriku. Do této rubriky budu dávat i různé mé rady a co se mi stalo atd...

The Secret pojednává vlastně o určitém Tajemství, které má napsáno poselství zcela jednoduché. To, na co myslíme, to, co chceme, to také mít budeme. Jakmile se naučíme milovat sami sebe, budou nás milovat ostatní...
Nechci ale zde prozradit celou podstatu, celý děj. Přečtěte si knížku, nebo shlédněte film. Film je udělaný celkem pěkně i když fajnšmekři si moc nepošmáknout. Jak už jsem řekla je to napůl, řekla bych, dokument, takže se tam hodně kecá a pak se to co bylo okecáno ukazuje a vysvětluje. Ale tady je hlávní obsah. Zkuste se nad tím zamyslet, zapřemýšlet. Ve svém životě určitě najdete situace, které se staly jakoby zázrakem. Říkám vám, zamyslete se, stojí to za to.

V dalším článku vám popíšu, jak sem k tajemství přišla, co jsem udělala a také zhodnotíme výsledky po měsíci. Těšte se!

//Pátek// a začínají mi prázdniny vážení!

25. února 2011 v 19:30 | Leila |  Leila
Milí a drazí mí. Nevím, jestli jste mě v některém z mých předešlých článků nepochopili, já totiž nechtěla, abyste přestali chodit úplně, ale jenom abyste komentovali. Jsem z toho v depresích, když jsem vídávala i pět lidí denně (!!) a dneska počítadlo ukazuje opět jedinou mou návštěvu. Ale přece bysme počítadlu nevěřili že? Zlé, zlé počítalo, jen nás klame.
Dnes jsem přemýšlela jestli jsem nenormální nebo jak. Včera byl parádní den. Respektice odpolední využívání bylo skvělé. Ale mě se o tom nechce psát. Spíš to nedokážu napsat. Je to takovej pocit divnej co mi v tom brání. Takže v tomhle deníčku budu mít samé "optimistické" články a ty opravdu dobré zážitky zapisovat nebudeme? No co to jako je? Každopádně teď bych to stejně popisovat nemohla, protože znáte to... Bylo by to samé Pan Tajemný... Jsem nenapravitelná!
Jinak jsem zjistila, že jsem až neskutečně závislá. Moje nálada se střídá jak na horské dráze a během dvou minut se může obrátit o 180 stupňů. A závisí to akorát na tom, co dělá Pan Tajemný. Je mi příšerně zle a věřte, že vám bude taky až si to uvědomíte. Jo, každý jsme tím svým posedlé.
"jsem kurva sexem posedlá!" čtu v básni, kterou mi autorka v důvěře dala přečíst. Je jí to zapotřebí? ptám se jí. Vyrvala mi báseň rozčarovaná mou nechápavostí. V přítmí popůlnoční lampy zbaběle přitakávám "ANO, JSME KURVY KAŽDÝ TÍM SVÝM POSEDLÉ..."
Cítátek na doplnění správné atmošky.
Pan Tajemný nebyl do čtvrtku ve škole a mi bylo tak fajn! Ten kluk mě ničí! Byla jsem v pohodě a jakmile se ten zmetek objeví dělám nepochopitelné věci a moje nálada se mění! Ehm... ale to jen tak na okraj, kdybyste to někdo chtěl vědět.
Dále bych vám chtěla oznámit, že dnešním dnem počínaje začínají Leile jarní prázdniny! Každej den má naplánováno něco, co by chtěla udělat. Celej tejden vás budu trvale informovat a můžete se těšit na spoustu článků a recenzí a také bych chtěla vymyslet něco originálního. A také bych chtěla číst a dočíst knížku do Challenge. Dále by vás mohli zajímat připravované články na téma inspirované filmem Černá labuť a také článek o Tajemství, kterých bude více, nejspíš nějaká menší série. Je to přibližně měsíc (a něco) co jsem tajemství objevila, je načase zhodnotit první výsledky a myslím, že mám toho hodně co říct.

Co se týše osobního plánu mířím příští týden k doktorce konkrétně na nefrologii. Dále pak každý den budu cvičit, přes dvě hodiny, protože mám naplánované dvojité cvičení.
Mimochodem... Když sníte přemíru zeleniny může se vám něco stát? Míním se jí příští týden tak přežrat, že ji do konce života nebudu chtít vidět... Je zajímavé, jak rychle se rozhodnete něco udělat, když máte v hlavě jedinou myšlenku a to na nějakýho zabedněnýho kluka.
To bysme měli shrnutí minulého týdne, co nás čeká v dalším týdnu, tradiční mletí o Panu Tajemném....
Ještě nám zbývá dnešek!
V chemii jsme brali látky (za boha si nemůžu vzpomenout na název) ze kterých se dělají voňavky nebo vůně v potravinářství. Učitelka jich prá po třídě poslala. Některé byly hnusné (třeba vůně smrku), ale třeba karamelová byla úžasná. Čichala jsem ji snad minutu. A hlavní otázka zní: Už jste se někdy zfetovali na hodině chemie?

Řeknu vám je to zážitek :D Na učitelku se pak zbylých třicet minut tlemíte jak idiot, bolí vás hlava a kdyby nebyla hodina asi jdu za Panem Tajemným a dám mu pusu :D. Štěstí, že to přešlo jakmile jsme vypadly z té aromatizované třídy (spolužák si trochu vylil na sešit a my to čichali celou hodinu, jelikož seděl za náma.)
Tanečnice se se mnou neskutečně baví a Paní T. je nějaká mlčenlivá a moc se s náma nebaví, radši je sama...
A to je pro dnešek vše, jdu se zvážit. Další vážení je naplánované na příští neděli, pokud mě nebudou vážit u doktora...
Vaše chcípnutá Leila, co se děsí plánů na příští týden

//pondělí// CHA!

21. února 2011 v 23:05 | Leila |  Leila
http://aw-gfx.blog.cz/rubrika/avatars-other
Kašlu na vás!!
že? Ale tak znáte to. Ve škole se rozhodli, že nás trochu pomučí, a nikdomu nedošlo, že je to jen chabá výmluva, protože i kdyby jsme každý den psali pět testů, Leila se učit nebude dýl jak hoďku. Takže znovu.
Leila teď nemá čas. To je pravda, jenomže by se dalo diskutovat o tom, jak jsem ten čas využila. Překvapivě zkuste hádat... (musím nějak zapojit čtenáře do svých článků ne?) odpověď se dozvíte na konci článku a kdo by byl obzvlášť pilný, mmůže mi do komentářů napsat, jestli tipnul dobře... (vidíte, teď ty komenty psát můžete, tak byste mohli, když to teda máte povolený)

A určitě jste teď celí žhavý, abyste se dozvěděli novinky z mého života. Táákže, dostala jsem se poněkud do tranzu, který mi doufám vydrží alespoň dalších pár měsíců. Jsem teď lehce vyšinutá a směju se všemu, jsem na všechny hodná a nějak si nepřipouštím, že by bylo něco špatně. Ono mám mozek už tak přeplněný vším tím možným svinstvem a špatnostma, že si asi potřeboval dát dovolenou. Mimochodem Renata už odjela... Jela na Kanáry...
Dneska nebyl Pan Tajemný ve škole a bylo to fajn. Ono normálně máte i čas se učit nebo tak, když furt nehypnotizujete buďto lavici nebo Pana Tajemného. Ale jakmile přijde budu ho ignorovat! (pochybuju, že by mu to vadilo :D) ale má, co chtěl!
Jsem teď v takové bojovnější náladě. Chtěla bych trochu zpřeházet svůj život. Protože nevím kdy, ale bylo to někdy teď v nedaleké minulosti mi Rikki řekla, že se měním. Spíš, že už jsem se změnila a to hodně. Ale já se nechtěla změnit tak, že bych měla třeba Rikki ztratit. Nemůžu zapomenout, na naše skvělé hlášky... A myslím, že stále mi dokáže hrabat tak, abych kecala takové hovadiny, že Rikki donutím brečet... Smíchy...
Důkazem byl toho pátek. Řekla jsem (oznámila jsem) Rikki, že u mě spí. Tak poslušně naklusala... Teda až potom co jsem jí zavolala s tak čtyřhodinovým zpožděním, protože jsem opět usnula... ale to je detail. Nátačeli jsme v noci videa a smysl pro humor mám furt stejný... doufám...

CHA! Netušíte co se stalo. Koupila sem si nový diář!! Ale takovej supr bomba bezva boží kůůůl diář! Je malej snadno přenositelnej a tak vůbec je celkově skvělej. Už tam mám několik zápisů. Chtěla jsem ho hlavně proto, že se v tom svým sešitu do kterýho jsem si všechno doteď psala mezi těma srdíčkama (v poslední době) a čmáranicema (v dobách minulých) nějak nevyznala a stejně všechno zapomínala. Dále jsem ho chtěla kvůli plánování všech cvičení, co budu provádět. Ti kteří sem chodí už dlouho vědí, že když mám bojovnou náladu, tak většinou chci někomu něco dokázat. Tentokrát to je překvapivě Pan Tajemný, kterého už NECHCI řešit. Zabíjí mě to a já chci žít dlouhej spokojenej život plný penízků a luxusu :D

Dále jsem vám chtěla oznámit, že jakmile si příliš neberete, že vám někdo neodpoví na otázku, někdo nechce být ve vaší přítomnosti a necháváte to plavat, ti lidi sami příjdou... Je to ověřený, fakt! Protože poslední dva týdny jsme jen seděla a doufala, že ten se se mnou bude bavit, tahle se mě na něco zeptá a tak. Už dva dny to neřeším a baví se se mnou i K. a to už je co říct, protože třeba v pátek mě nazval psychoušem. Ale mi je to jedno, jak už jsem řekla... (Uvidíme jak dlouho mi to vydrží)

Zjistila jsem, že šíleně hodně času mi zabare kontrolování novejch věcí na blogách. Mám jich v oblíbených už hodně moc a zabre to nejmíň dvě hodiny... Den by měl bejt nafukovací, protože já nemám šanci nic stíhat!
Ještě že máme příští týden jarní prázdniny... Sláva žehnej!!

-Správná odpověď je spánek...
-Chystám nějaké novinky, protože je tu mrtvo... Detail je, že ještě nevím jaké...
-Leila už má na celé prázdniny program a nic z toho se netýká kamarádů... Bude se učit, tvořit, makat na blogu, psát, koukat na filmy, číst knížky a VÁLET SE!! :D
-Uvažuju že navrhnu olympíjský komisi, ať zařadí novej sport na letní olympiádu. Bude se jmenovat lenorod a bude se soutěžit v lenosti... mám zlato jisté...

Opět jsem se chtěla zmínit o filmuu Černá labuť, ale nevyšlo to. Tak zase příště...
Taky jsem se chtěla zmínit o mých prvních postřezích o Tajemství a o tom, že mám opět dvě nová trička...

Leila

//004// - Weekly "So be it"

20. února 2011 v 21:36 | Leila |  Weekly "So be it"
weekly "So be it"
Minulý týden jsem bohužel neudělala tuhle osobní challenge. Omlouvám se  za to, bylo to trochu těžké období...

1. Shlédla jsem: Černá labuť, Big bang theory

2. Přečetla jsem (popřípadě čtu): Mozartovské spiknutí

3. Nejvtipnější moment: pátek, když u mě spala Rikki

4. Překvapení: hodně překvapení, ne zrovna hezkých a příjemných

5. Nejlepší moment: pátek večer/v noci

6. Poslouchám: všechno možné

7. Nejoblíbenější věc: Fénix, mobil
8. Kreslím: stále nic

9. Přeju si: Diář (denní záznamy, kdy je jeden den na jednu stránku), boty na jaro, černé punčocháče, a jako obvykle Pana Tajemného

10. Jsem vděčná za: za Rikki

11. Jak se mám: celý týden to byla katastrofa a ještě dlouho bude, ale teď mám celkem dobrou náladu, cítím se bojovně :D

12. Co se stalo ve virtuálním světě: kašlu na blog

13. Stane se: celý únor a březen na sobě budu makat a musím si organozovat život, a taky zítra volám se zeptat na brigádu, doufám, že to vyjde

14. Co očekávám: očekávám, že mi vyjde brigáda

15. Naštvalo mě: Pan Tajemný a lidi okolo něho

16. Nejlepší den: Pátek večer... Pátek ráno a dopoledne byla katastrofa!

// ? - čtvrtek// A tak berte to s nadhledem...

16. února 2011 v 23:49 | Leila |  Leila
http://aw-gfx.blog.cz/rubrika/avatars-other
Původně jsem vás chtěla nechat trochu podusit ve vlastní šťávě, kdy byste se strašlivě utápěli v sebelítosti a mě proklínali, že jsem vás nechala na pospas nudnému světu a šedi všedních dní a nezásobovala vás svými skvělými zážitky a hlavně vzdycháním nad Panem Tajemným...
ALE! To bych vám přece neudělala! Jste moje zlatíčka, kteří mě maj tak ráda, že se neobtěžujou nějaký ten komentář hodit pod jakýkoliv článek že? Tak moc vás miluju...

*sekla se, neví jak pokračovat a okukuje svůj nehet na palci, do kterého se zamilovala...*

Ale trochu popojedem...
Minulej článek, co ani nebyl článek (ano mám na mysli tu jednu větu) byl splácán (tedy po dlouhém rozmýšlení napsán inteligentní osobou) ve velkém rozčarování. Zasáhlo vás někdy něco, co vás začalo bolet až fyzicky? Jako by vám někdo dal herdu do zad, nebo stiskl ruku okolo toho hnusnýho orgánu co vám bije v hrudi... Pumpa jedna zamindrákovaná.... Působí jenom problémy...

Řeknu vám... Pondělí bylo strašný už od rána. A pokračovalo to dál a dál až k večeru (to jste nečekali že?) a tehdy mi další člověk napsal, že Pan Tajemný a já se ve vztahu potkáme možná tak z jedoucích vlaků, kdy každý míří na jinou stranu. Ve škole mě naopak Tanečnice s Paní K. ujišťovali, že jenom kecali a že je nějaká šance... Můj mozek a vůbec i ta pumpa je zmatená a vůbec neví co si má myslet. Takže jsem se rozhodla řídit podle svých osvědčených triků a tipů a pěkně naivně sedět a doufat dál. Co byste taky od Leily chtěli že?

Každopádně chtěla jsem vám ještě oznámit, že ten hnusnej mekáč nevyšel. Nikomu se nechtělo. Ale Leila se sebrala a jeli jsme s Tanečnicí sami... Užili jsme si to dobře, kromě toho, že mě večer hovor na skypu uzemnil, kdy mi řekl první člověk, že je to beznadějný. Ale všichni kdo to vědí jsou přesvědčení, že to je jen zoufalej pokus mi Pana Tajemného zhnusit...

Já jsem ale zase v pohodě, to pondělí je zanáma, budem dělat že vůbec nebylo. A zase si píšu do svýho sešitu s názvem Top Secret okamžiky, které jsem si vysnila a další věci o kterejch sním. Každý den si to přečtu a třeba to tajemství bude fungovat... Počítala jsem to a doteď jsem dostala asi 800 Kč. K té tisícovce to není tak daleko ne?

A máme tu naši oblíbenou relaci, nazvanou trefně (už to potřebovalo změnu) pomlčka!:
- Pan Tajemný se se mnou nijak moc nebaví, ale v laboratorkách jsem mu podala hadr
- Po každém kontaktu s Panem Tajemným (viz hadr) jsem jako sfetlá a navrch poprášená LSD
- Teď jsem si uvědomila, že v pondělí byl vlastně Valentýn... Čert vem tyhle komereční svátky
- Mám nové džíny, jak jsem si přála...
- Váha opět ukazuje 52,5 kg a já jsem v depresi... Proto v pondělí sežrala půlku čokolády že...
- Zjistila jsem, že jsem nepoučitelně nepoužitelná, protože si pokaždý říkám, jak nic nebudu dělat na poslední chvíli a co dělám? Ano před chvilkou jsem dodělala výkres do výtvarky!
- Dneska jsem byla zanést přihlášky na školy...
- Tanečnice se se mnou baví
- Paní T. není celej týden ve škole... Přeju si, aby nebyla ve škole i další týden...
- Těším se na hudebku, ale myslím, že už tančit nebudem...
- Nenávidím fyziku a výtvarku...
- Snažím se každej den cvičit... Musím do prvního dubna dokázat, aby váha ukazovala 49-48 kg... (Leila se nechce stát anorektičkou a věřte, že její výška ukazuje takovou váhu ještě v normálním stavu...)
- Ve škole prospívám díky nehoráznému štěstí...
- Dostala jsem z kontrolního diktátu za tři...

To je vše... Zatím... A nebojte, já se vrátím a se mnou přijde zákon!
Leila

Teď nemůžu

14. února 2011 v 20:57
Napsala jsem sem článek... Nezveřejnil se a vymazal se... Znovu to psát nebudu... Bylo by to ještě horší... Napíšu až to půjde

Leila

//čtvrtek// Říkala jsem někdy, že lidi nemiluju, jen potřebuju je ke svému prospěchu? A věřili jste mi?

10. února 2011 v 21:08 | Leila |  Leila
http://aw-gfx.blog.cz/rubrika/avatars-other
Já sobě teď nevěřím ani slovo. Taká drsňačka jsem byla a jediné, co ze mě zbylo je někdo šílený s hlavou v oblacích. Pro upřesnění, já s ním nechodím, ani se se mnou nějak nebaví... A přesto...
Zažili jste někdy ten pocit, že pokaždé jak se ten-nejlepší dotkne, ne, jenom se podívá na nějakou jinou holku, už tu holku chcete pomalu zabít? Dneska se mi to stalo. Jo žárlivost je svině a nejhorší je, že je to zbytečná žárlivost. Nebo spíš já na ni nemám právo...

Dneska jsme měli odpoledky a nějakým zázrakem jsem se ocitla u stolu vedle Pana Tajemného. Nějakým způsobem jsem se furt (!!) ocitala vedle Pana Tajemného. Paní K. (teda já nevím, jak to dělá) to asi nějak zařídila. Anebo to byla prostě jen náhoda...

Jsem poslední dobou v největším chaosu. Vůbec nestíhám a navíc se prostě nemůžu učit, protože mám v hlavě furt JEHO.
A prej jaká jsem drsňačka, že nikdy nikoho nebudu milovat. Mno nebudu, já už totiž miluju! Ale to je děsně kýčovité a hnusné slovo. Prostě a jednoduše jsem celkem hodně hodně v háji.

Ale ve škole prospívám s neuvěřitelným štěstím, každý večer kecám přes skype s Tanečnicí, po škole kecáme na zastávce, máme naučenou tradici s jedním spolužákem... Prostě je to teď hektické, ale fajn...

Jedeme tedy v sobotu do meka a pak já přespávám u Tanečnice... Bude to FAJN! A námitky neberu :D

Leila

20 (zlo)zvyků Leily

7. února 2011 v 21:56 | Leila |  Leila
http://aw-gfx.blog.cz/rubrika/avatars-other
Tak, jelikož to má na blogu každý a já jsem přece tak strašně originální, chci to tady taky. Teď totiž všichni spadnete na zadek a budete jen nevěřícně kroutit hlavou, od jaké osoby to čtete. Rozhodla jsem se zveřejnit až dvacet zvyků a nad některými zůstává rozum stát i mi. Tohle o mě ví jen málo lidí, a tak to teď budete vědět i vy. Přemýšlím nad tím už tři dny, co sem napsat.

1) Leila pije čaj zásadně ze svýho půllitrovýho hrnku.
2) Leila si ráno vyžehlí vlasy a za dvě hodiny už je má normálně vlnité, jako by je ani nežehlila. Alisas má na hlavě vrabčí hnízdo.
3) Rostlina, která se dostane do její blízkosti má osud zpečetěn. Kaktus mi zdechne do měsíce na uschnutí!
4) Má přehnanou potřebu uklízet ale do pěti minut udělá stejně zase bordel, takže uklízí stylem když je to támhle, hodíme to na druhou stranu, je to totiž nenápadné..
5) Leila se snaží tvářit jako děsná drsňačka a přitom je to přecitlivělá holka co sní o věčeři při svíčkách, pikniku a o vaně plné svíček...
6) Když se rozjede kecá úplné nesmysly a nikdo jejím vtipům, narážkám, kecání a činům nerozumí a Leila toho pak lituje.
7) Nedokážu si přestat kousat nehty, i když se o to pokouším už asi třetí rok...
8) Miluje sladké a klidně by přežila bez soli a slaného, navíc nenávidí kořeněné jídla, pepř, česnek a cibuli.
9) Když mám nějaký oblíbený film můžu ho vidět klidně dvacetkrát po sobě
10) Nenávidím horory
11) Leila je závy/islá na lidech, i když říká že si klidně vystačí sama. Ona si vystačí sama, ale jen do doby než uvidí nějaké lidi se bavit. Vždycky chce být v tom kruhu, kde je sranda...
12) Když má nějaké peníze nedokáže přestat nakupovat do té doby, než je utratí.
13) kdyby si měla vybrat Velká láska nebo 10 miliónů brala by jedině obojí...
14) Má úchylku na svíčky, spotřebuje tak dvě denně a vždycky jich má doma velkou zásobu...
15) Je to největší závistivák, jakého poznala protože závidí všem všechno
16) Snaží se žít podle tajemství...
17) Je děsná perfekcionalistka a nikdy není se svoji vlastní prací spokojená
18) Ještě ji nikdo pořádně nerozčílil a ani já nevím, co se stane když to někdo udělá
19) Za poslední tři roky brečela jen párkrát a vždycky kvůli klukovi
20) Je každou chvíli posedlá něčím jiným. Jednou je to Harry Potter, jednou anime, jednou pletení, jednou vyšívání, jednou psaní... Vždycky se na něco upne a nedělá nic jinýho, ale za pár týdnů už by po tom ani neštěkla...

//pondělí// Jejich revírem jsou ústavy, Jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou nebozí studenti...

7. února 2011 v 19:54 | Leila |  Leila
Avatar by Amber - ambers-world.blog.cz
  ( Dnes kontroverzní témata, ale je mi to jedno)

Víte... Nesnáším periody. Jakékoliv periody. Ve fyzice jsou to periody proudu a v matice se jistě nějaké taky najdou. A pak taky nesnáším ty další. Jenom proto, že se Eva utrhla nějaký jabko a ukceala splácení krve na měsíční splátky neznamená, že kvůli toho musím trpět. Ono někdo to bere v pohodě, já většinu času jsem ospalá, bolí mě břicho a tak podobně. Dnes jsem přišla domů a spala doteď. Ale tohle je všechno jen tak na okraj že. CHA!

Připravuju pro vás jeden článek, ale dnes se k tomu asi nedostanu, jelikož nemám čas. Měla bych se učit, nebo alespoň napsat úkol.

Nevím, jestli jsem se tady už zmiňovala, ale jedu s kamarádkama a snad i s nějakýma klukama do sousedního města do mekáče. Myslím, že už jsem se zmiňovala. A začíná to kolísat, ale snad to vyjde. A snad pojede tedy i Pan Tajemný.
Začíná mě to totiž dohánět k šílenství. Rozhodla jsem se, že po tom mekáčii to nějak dám do pohybu, protože jinak se zničím. Je to jak nějakej magnet, protože dneska nebyl ve škole první hodinu (já už v depresi že :D) a psali jsme a já budu mít za pět (heh druhá pětka v životě) a ještě sesbírala sešity, kde mám taky velký kulový. a on si druhou hodinu přijde a najednou mě z ničeho nezkouší a dokážu se smát všem těm vtipům, co dneska byly proneseny. Níčí mě to...

Doufám, že jste nečekali, že bych se tomu tématu vyhnula...

- Do školy máme napsat proslov... Nevím, co si od toho mám slibovat, proto to nejspíš neudělám...
- Učitelé nás nechali dva nebo tři týdny vydechnout a super už je tu zas režim písemka, zkoušení, písemka, zkoušení... Nevím proč to dělaj, když ví, že každýmu už je to víceméně jedno...
- Opět se skoro nedokážu soustředit
- Tenhle týden je šíleny! a to je teprve pondělí!
- Budu tančit zumbu...
- Mám 51,5 kg :-)
- Chci se dožít svých šestnáctin! Ale učitelé mi to nejspíš nedopřejí...
- Musím si zase domluvit doučování angličtiny a nejspíš se poohlídnout po matice...
- Potřebuju prachy! Potřebuju brigádu!
- 99% času mi zabírá myšlení a představy na Pana Tajemného
- Zítra máme fyziku... Dneska to bylo nekonečné a co teprve zítra...

ááááááááááááááááááááááááááá <- zoufalý výkřik
Leila

//003// Weekly "So be it"

6. února 2011 v 19:40 | Leila |  Weekly "So be it"
weekly
Uf, třetí týden je za námi. Nevím jak vy, ale mě to teď nějak utíká. Vždycky si říkám jak je ten den nekonečný a najednou se otočím a je večer :D


1. Shlédla jsem: Hon na čarodějnice, Big bang theory
2. Přečetla jsem (popřípadě čtu): Nic...
3. Nejvtipnější moment: Když jsem sem napsala jak se se mnou nikdo nebaví, zveřejnila článek a za deset vteřin mi napsalo šest lidí :D
4. Překvapení: Před kámoškou jsem navrhla, že bychom mohly jet do mekáče (jak se to píše správně, netuším) a ona se toho chytla. Nakonec asi pojedem a asi pojede osm lidí :D
5. Nejlepší moment: každý moment na icq a každá debata s paní K. a Tanečnicí
6. Poslouchám: Všechno možné...

7. Nejoblíbenější věc: peníze... které nemám...

8. Kreslím: nic a ještě dlouho nebudu

9. Přeju si: Pana Tajemného, aby vyšel ten mekáč, nove jeansy a koupit si parfém

10. Jsem vděčná za: za to že už jsem jakž takž zdravá, za to že mekáč asi vyjde, za to, že Tanečnice se se mnou baví, za to, že doma už je to v klidu...

11. Jak se mám: mám se prostě fajn... :-)

12. Co se stalo ve virtuálním světě: zveřejnila sjem dvě recenze

13. Stane se: to se uvidí... asi píšeme z matiky, hned v pondělí... snad to zvládnu :D

14. Co očekávám: ještě pořád tu 1000 kč :D

15. Naštvalo mě: domácí situace

16. Nejlepší den: pondělí a sobota :-)


Počátek

5. února 2011 v 16:08 | Leila |  Filmové recenze
počátek
Ve snu se může stát cokoliv. A nejhorší je, že se vám do nich může někdo nabourat a tak odhalit vaše nejniternější tajemství...

Je celkem jednoduché napojit se někomu do snu a ukradnout tam nějakou myšlenku, nějaké tajemství. Pro Cobba, specialistu na sny, určitě. Něco jiného je ovšem zcela opačný jev, nějakou myšlenku do mysli někoho jiného zasadit, neboli něco někomu vnuknout.
Přesně takovou zakázku dostane Cobb a i když je to nemožné, jde do toho. Má totiž slušně velkou motivaci - vrátit se za svými dětmi do USA odkud byl vyhnán a kam se nemůže vrátit. Stačí jen přimět syna magnáta, aby po otcově smrti, rozpustil jeho firmu, jeho impérium. Ale Cobb to nezvládne sám a tak sestavuje tým lidí, kteří mu pomůžou. Poslední členkou je mladá Adriane, která se má postarat o to, aby sen "postavila". Navrhla prostředí snu. Proč si Cobb nenavrhne sen sám, když před lety stavěl celkem běžně? Inu tato otázka se táhne celým filmem a postupně se dozvíme, že za to může jeho milá manželka, která chce všechny v jejím dosahu zabít.

Mohla bych tu strávit hodinu, abych vám vyprávěla celou zápletku a každý detail. Hlavní jsou ve filmu překvapení. A proto nejde jinak, nejde to vyprávět, to prostě musíte vidět!

Osobně jsem na film neměla ani jít. Jenže na film na který jsme chtěli, už neměli lístky, tak jsme šli na Počátek. Největší štěstí, co mě ohledně kin potkalo. Protože se to rozhodně vyplatilo. Uchvátila mě představa snů a úrovní v nich. Že by někdo dokázal nabourávat se do snů a dokonce i vsadit nějakou myšlenku do vaší hlavy. Fascinující.
Celý film je prošpikovaný emocemi zabalený do lahodného originálního nápadu posypaného lehkou lovestory a zakápnuté skvělou hudbou a vizuálními efekty, zlehka opečená na pořádné akci. Celý film jsem nemohla odtrhnout oči od plátna a osboně tento film považuju za jeden z nejlepších, co jsem viděla a vůbec nejlepší film roku 2010. Ani Harry na to neměl. Leonardo Dicaprio se vyznamenal a vyškatulkoval se z "postavy Titanicu", za kterou jsem ho doteď měla. Teď jse pro mě prostě pan Cobb.

A co vy? Jste si jisti, že právě nesníte? Probouzíte se opravdu do skutečného světa?

10/10
Leila

//Pátek// Savo nedělá člověku dobře...

4. února 2011 v 20:31 | Leila |  Leila
http://aw-gfx.blog.cz/rubrika/avatars-other
Zdravím zbloudilé duše, které hledají útěchu v tom, že si přečtou o cizím neštěstí... CHA!
Dneska jste mě nepotěšili... Mhm... Tak ani já vás nepotěším. CHA!
Od úterka jsem se zde nevykecávala, přidala jsem dokonce recenzi a přišel mě dneska navštívit jeden člověk! Možná, že ten jeden člověk sem byla já, když jsem si dneska promazávala historii. Jak ubohé... Cítím se tak nepotřebná *pláče* a to ani nemluvím o komentářích...

Měla jsem pravdu, že vás nudí kecy o Panu Tajemném že? CHA! Budete za tak mizernou návštěvnost trpět!

Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! Pan Tajemný! CHA!

Trpíte? Doufám, že jo, protože takovou náladu zase dlouho mít nebudu. ASi to způsobuje to savo, co jde cítit po celým baráku a já už vidím jednorožce všude... Jde se sfetovat savem? 
Podle mě jsou jednorožci zcela divní tvorové. Jsou to vlastně koni. A já vím, že je to na holku nezvyklé, ale Leila nemá ráda koně. Už ji koply, už se jí jeden takovej malinkej 400 kilovej tažnej kůň postavil na nohu a po celý ohradě ji honilo hřívě poníka. Koně mě nemaj rádi a tak je Leila nemá taky ráda. Mno a koně s rohem? Při prvním setkání bych přišla o hlavu. Nejmíň...

Už dnes se máme líp než zítra!
Mno dobře kecám... Protože já se mám líp dnes, než pozítří!

Napsala jsem si takovou osnovu, co vám chci napsat:
1) pozdravit mile - splněno
2) nadat vám - splněno
3) naštvat vás - splněno
4) jednorožci a savo - splněno
5) něco trapného - splněno
6) úvaha o škole

Tak milé děti, povím vám pohádku. Lidi se k vám chovaj slušně a odpovídají vám tak, že z nich necítíte odpor k tomu, že vám odpovídaj. Nikdy se nestane, že by vám na icq někdo neodpověděl, i když byl online a nespadl do statusu nepřítomen. Taky cítíte, že se o vás lidé zajímají. Pěkná pohádka že?
Mno a realita je přesně taková, jen to všechno hoďte do negativu...
Jinak můj zápal pro studium je opět na bodu mrazu, takže v normálu... Plno lidí se mi diví, jak vůbec dokážu prolíst základní školou, natož s vyznamenáním...

A to by vážení spoluobčané pro dnešek stačilo...
Jdu pozorovat jednorožce...
A Pan Tajemný je na icq online a já nejsem schopná mu napsat...
Skvělá tečka na závěr že? :D
Leila

Megamysl

3. února 2011 v 15:43 | Leila |  Filmové recenze
Megamysl
Každý může být padouch, ale jen někdo může být superpadouch!

Když Megamysl přišel na svět, byl poslán z rodné planety aby se stal tím, čím byl předurčen. Bohužel tohle proroctví neslyšel a tak bylo na něm, aby zjistil, kdo vlastně je. Už jako miminu mu cestu zkřížil skvělý (po všech směrech) MetroMan, hrdina města. No a když místo zlatého paláce přistanete v městské věznici, místo hrdiny města je už obsazeno a vy oplýváte skvělým mozkem, čapnete stejně tak prestižní místo - místo padoucha.

Megamysl vedl skvělý padoužský život. Měl protivníka, někdy skoro vyhrál bitvu. Unášel krásnou dívku a strašil ji svými ďábelskými plány. Jenže jednou se stalo nečekané - Megamysl vyhrál a MetroMan dostal paprskem slunce přímo do těla a zbyla z něj jen kostra. Megamysl je chvíli šťastný, ale záhy poté přichází na to, že bez protivníka to nejde. Napadne ho skvělý nápad - hrdinu si vytvoří. Jenže by to nebylo tak dobré, kdyby se to všechno nepokazilo a superschopnosti nedostal někdo nesprávný. Začne terorizovat město a je to na našem superpadouchovi, aby mu zabránil celé město zdevastovat. A bez pořádné lásky jako trám by to nebylo ono.

Můžu vám k tomu říct jediné. Tohohle superpadoucha s modrou kůži a obrovskou kebulí si zamilujete. Protože vždycky jde o podání a to má Megamysl prostě stylově perfektní. Už jeho útěk z vězení pomocí hodinek a to, že má na kontě přibližně 86 doživotních trestů, z něj dělá pořádně stylovýho chlápka. Užívá si své postavení padoucha a jeho vynálezy jednou hýbnou se světem. Nejde mu nefandit.
Animace je dobrá, dokonce velmi dobrá. Co jiného by jste čekaly od studia DreamWorks. Hudba byla taky dobrá. Je pro mě dobrá jedině tehdy, když ji nevnímám samostatně a nemusím se na ni soustředit, jen skvěle podtrhuje situaci. A tady tomu tak bylo.

Nejlepší moment byl až ke konci filmu, kdy Megamysl představuje to, že nikdo kromě něho nemůže být superpadouch. Rozdíl je v podání. Tenhdy jsem chtělůa vyskočit křičet a povzbuzovat ho. Jak jsem řekla, tomuhle chlapíkovi nejde nefandit :-)

9/10

Leila

//úterý// Já tak moc nechci být nemocná, až jsem opět nemocná...

1. února 2011 v 16:29 | Leila |  Leila
http://aw-gfx.blog.cz/rubrika/avatars-other
Adios lidi!
Právě sepisuju svoje pohřební instruktáže. Je mi děsně lidi. Navíc se nám rozbyl teploměr, takže nevím, jestli mám čelo tak horký, abych si na něm mohla usmažit vajíčka. Když se něco sere, tak pořádně.
Dnes jsem byla u doktorky. Ukecala jsem to na týden doma. Myslím, že mě chtěla nechat doma čtrnáct dní. To bych v mý současný situaci nepřežila.
Dneska jsem mohla konkurovat Tutanchamonovi/y. Ležela jsem celej den jak mumie na zádech a nemohla ani otevřít oči, protože mi do nich asi někdo nastříkal neviditelný pepřák.
A nemohla jsem se pohnnout, protože si moje dezorientovaný mozek usmyslel, že když se pohnu, je to jakobych vkročila v plavkách na Antarktidu. Takže jsem ležela skoro bez hnutí od osmi ráno do půl čtvrté. Alespoň, že se mi zdál takovej skvělej sen.

Včera jsem asi hodinu kecala přes icq s Paní K. Pan Tajemný říká, že v naší třídě to ohledně holek není nic moc, až tedy na pár holek. Paní K. ale nezjistila jakých. Přesto je to pro mě celkem dobrá zpráva. Pak jsme tu hodinu probírali právě tohle téma a Paní K. mi slíbila pomoct. Je to fajn vědět, že za váma někdo stojí. A tentokrát mám pocit, že to fakt není fake. Do jarních prázdnin na sobě trochu zamakám, vyzkouším jestli funguje to Tajmestí a pak to rozehrajem ne? :D

Koho ještě neunavuju články o Panu Tajemném zvedne ruku... A nehlaste se všichni jo? :D

- Mám horečku
- Myslím, že mám tělo na antarktidě a hlavu v sauně
- Uvažuju, že bych o jarních prázdninách udělala pyžamovou párty, ale asi to nevyjde
- Chtěla bych se naučit péct macaroons
- Jestli mi zítra bude líp, musím se učit
- Vypěstovala jsem si celkem slušnou závislost na Panu Tajemném