Březen 2011

//středa - čtvrtek// Vlastně by se na to mělo jít trošku zvolna a jen tak mimochodem... jsem svobodná!

31. března 2011 v 18:02 | Leila |  Leila

Zdravím ňuňáci! (já za to nemůžu, je to na mnoha blogách a mě to nějak nakazilo :D)
Jsem zpět mí skvělí nekomentující čtenáři. Já vím, že vás pěkně štve, že to zmiňuju v každém článku. Mě to už taky štve, ale když vy to furt nechápete :-D

Takže začneme hezky od začátku.
Mí milovaní, zjistila jsem nepříjemnou novinku a to takovou, že jsem závislá. Na počítači. Den bez počítače je nemyslitelný. Proto můj původní plán mi nevydržel ani den. Vždycky jsem si myslela, že beru počítač jako zábavu, ale jsem v rejži. Já jsem normálně závislá!
Jak už jsem zmiňovala, moje přecevzetí mi nevydrželo ani den. Každopdáně jsem alespoň přestala navštěvovat svých cca 45-50 blogů které pravidelně navštěvuji (počítám do toho všechny blogy, tedy i ty na blogspotu) a taky nechodila na svůj blog. A také se snažila být na počítači co nejméně. Zjistila jsem, že na to musím jít postupně, protože na radikální řešení postrádá Leila jednu podstatnou věc. Ano mí drazí, vůli.

A co se za tu dobu stalo? Je toho hodně vážení. A vy už se nedočkavě třesete co, kdy a kde že? Tak jdeme na to. První si dáme odrážky a já se pak k některým bodům vrátím (u kterých předpokládám, že budete lačnit po dalších informacích)

- Jsem naprosto svobodná! Pan Tajemný je pasé! A já jsem volnááá (všimněte si jakou má Leila radost)
- Byla jsem na kontrole v nemocnici a pak na nákupech a objevila jsem tajemství push-up podprsenek :D
- Jsem nemocná
- Dostala jsem se na školu! (sice až na tu třetí v pořadí ale to nevadí :D z těch dvou mi ještě nic nepřišlo)
- Leila si opět začala povídat sama se sebou a pomalu se ji v hlavě formuje obraz jejích imaginárních přátel :D
- Mám plno výtvarnických potřeb a už tři obrázky!
- Vracím se ke svým kořenům
- Plánuju další postup a zhodnocuju
- nastavila jsem layout
- byla jsem v knihovně
- zbláznila jsem se
- jsem ještě egoističtější než jsem byla

A k jednotlivým bodům?
(Protože vás šíleně zajímá proč v nadpisu máme dva dny a ne jen jeden že? Po konzultaci s Colombem je záhada vyřešena! Ve středu sem neměla ten správnej zápal a chytla jsem ho až o den později - ve čtvrtek. Proto od teď píšu jakože ve čtvrtek kapišto?)

Byla jsem v knihovně. Shodou okolností v den kdy jsem byla také na kontrole a také nakupovat. Možná vás zaujalo mé zjištění o existenci push-upek ale to je tak všechno ale řeknu vám... Ještě jsem nikdy neviděla transformaci z třešniček na melouny v takové rychlosti a to ovoce nemuselo být napuštěno ani jedy!:D A teď mě napadá... Upadala jsem do deprese, protože je to vlastně podvod. Nic jiného. Jako super, příjde holka s trojkama (že má push-up efekt nikdo netuší samozřejmě) a kluci z ní tečou. Ona se zamiluje jednoho si vezme (první kostel pak postel že? :D) a ona se před ním poprvý svleče a najednou... zpětná tranformace z mmelounů na třešničky. Chováme se správně?
Ale opustíme vody podprsenek jdeme dál.
V knihovně jsem si půjčilo horu knížek včetně dvou příruček pro kreslení. Sem zvědavá kdo to bude číst.
Ale zpět k nákupům, protože to je samozřejmě zajímavější. Mamka potřebovala pravítko a tak jsme šli do papírnictví. Takže mamka má pravítko a já mám bílou progresso, bílou křídu, papírový rozmazávátko, tužku 7B, roli balícího papíru (takovej ten hnědej do kterého se balí třeba balíky a tak) a taky roli bílého papíru. Připadám si úžasně umělecky.
Pokud chcete vědět něco o mým zdravotním stavu tak nic nevím, protože mi nic neřekli. V pondělí mi to řeknou. Chtěj mě napínat, smradi.
Samozřejmě jsem si musela najít novou posedlost (proč se dočtete níže, ale neřeknu vám kde, protože zbytek textu byste přezkočili a to by bylo nepředstavitelné pro mé ego) a tou je zatím kreslení. Mám nakreslené tři obrázky (hodím vám sem jen jak se dostanu ke skeneru, protože jsou na A4 a ta se mi do skeneru vejde), což jestli se vám zdá málo, tak opravu není, protože u mě je jeden obrázek na dva měsíce průměr... Z čehož vyplývá že mám na 6 dalších měsíců pokoj :D
Taky vás tak baví nesouvislý dlouhý odstavec bez odstavců? Milujete je že?

O svých plánech se rozkecám v dalším článku a budu vás jimi ládovat postupně, abych vás moc nevykrmila. Pak taky budu mluvit o svých kořenech (jak to vlastně myslí ta tetička buk Leila) a o svých já a já a já se rozkecám v samostatným článku.
A proč?
Nebojte už k tomu spěju.

Určitě vás zaskočil první bod mé pomčlkové rubriky. (už je to tadýýýý!)
Ano, jak bylo již povězeno jsem svobodná. Je to neskutečnej pocit. A víte co k tomu dospělo? Žádné přesvěčení, že nemám šanci, nic takovýho. Spíš pravý opak. Dopídila jsem se k závěru, že mám na víc!
Ale abyste byli v obraze, tak vás mí značně šokovaní čtenáři, do toho obrazu jak se patří uvedu:

Volná hodina před odpoledkama. Já si s třema dalšíma holkama jdu trochu obalit pocuchané nervy, tedy jdu si koupit nějakou sladkost. z obchodu vyleze Pan Tajemný a přejede pohledem z jedné na druhou. Tváří se čím dál kyseleji.
"Kde je Idolka?" optá se *(kdo je Idloka? Dozvíte se na konci článku)
Na to jsem enmohla reagovat než otevřením pusy. A nebyla jsem sama. Paní K. zírala pomalu jako já. Ono když se s váma někdo baví pomalu od první třídy, chodíte s partou ven a najednou vás ta parta začne ignorovat, jako byste byli vzduch a jakmile se potřebujou složit na chlast, nebo chtěj jít ven tak najednou je o vás nebývalý zájem, taky na egu moc nepřidává. To byla první bomba.
Bohužel to neskončilo ani tím, jak Paní K. seděla sama v šatně (to se stalo snad poprvé!!) a kolem Idolky bylo celkem 12 (slovy dvanáct kluků!) (já to počítala) a nikomu to nepřipadalo divné. Druhá bomba.
Ve výtvarce si sedl Pan tajemný se svým kamarádem za mě a Tanečnici (mimochodem ta je teď taky strašně oblíbená u všech kluků) a dávali ji mentos. Strašlivě se smáli a když jsem se otočila, jako co se děje, dělali že musí rychle malovat a Pan Tajemný najednou mentosy schoval. Ptám se Tanenčice co to dělají. A ona že neví a pochichtávala se. Otočila sem se ještě jednou, pak mě ještě začali urážet. Děsná sranda že? Třetí a poslední bomba.

Seděla jsem pak v autobuse, na cestě domů a pustila jsem si písničku I miss you od Basshuntera. Milovala jsem ji a navíc pokaždý jsem si dokázala představit nějakou vysněnou scénu. Teď to nešlo. Nedokážu si nic představit a vůbec nic s Panem Tajemným v hlavní roli. Bylo mi líto a smutno. Ale bylo mi líto sebe, že jsem dokázala ztratit několik měsíců tím, že jsem si malovala vzdušné zámky o někom, kdo mi nesahá ani po kotníky. Ale ani po ně vážení.
Je to jako probuzení z dlouhého snu. Cítím se volněji, svobodněji. A mám vztek na sebe i na potrefené spolužáky. Na sebe jak jsem dokázala být slepá. A na ně protože se dokážou takhle chovat. Ne, nejsou borci a nikdy nebudou. můžou mě pomlouvat, urážet a posmívat se mi. Ale já budu vždycky něco víc!

Všímám si, že jakmile narazím na tohle téma je mi divně.Ale sundat růžový brýle a spadnout do reality je opravdu velice bolestivé.
Nebrečela jsem. Proč bych měla že ano?
...

* a kdo je paní Idolka? (musím tomu věnovat podrobnej samostatnej článek)
Paní Idolka je vysoká, štíhlá, brunetka, která se roztomile chichotá v hlavě má teenage trenty, nosí trička s "bláznivými" potisky tančí a je až děsivě oblíbená. Podle mých průzkumů (ehm...) a pozorovacího talentu ji chce alespoň 85% kluků z devítek. Umí pomlouvat, je oblíbená u učitelů a je to taky objekt, který mi kdykoliv podupává sebevědomí. Jakmile se objeví v místnosti, žádná jiná holka už neexistuje a kluci jsou najednou kolem ní. Pan Tajemný o volné hodině ji kupuje Bick Shock a ona se zase roztomile chichotá...

Kdo se dočetl až sem má u mě lízátko.
Leila
PS: kdo to ještě nepochopil, vracím se :D

//002// Challenge - V zajetí krásy

31. března 2011 v 16:22 | Leila |  Challenge "Books in my thoughts"

Druhá knížka do Challenge. Jsem strašlivě pozadu oproti ostatním. Mrzí mě, že jsem se přihlásila do Challenge a nejsem teď moc svědomitá a nečtu tak moc. Měla bych se tomu více věnovat.

V zajetí krásy - Chris Manby


1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Do Challenge ji dávám kvůli pocitu, že ji musím dočíst.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
život intrik
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
pomstít se
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Ani jedna postava mi moc nesedí. Ale asi nejvíce z nich mi byla sympatická Emily. I když má taky hodně záporů. Její nevědomost ve vztazích a to že neumí odhadovat lidi se mi zdá stejné jako u mě.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Celou knížku víte že je něco pod tím, ale nečekala bych že to bude to co to bylo. Náznaků tam bylo dost a došlo mi, že se znaly už dříve ale nečekala jsem že takhle.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Konec mi vadil. Vadilo mi, jak byla popisována scéna v salonu. Vypadalo to jako horor (já si to alespoň tak představovala) a nevím, jestli to bylo nepozorností mou, nebo jak, ale připadalo mi to jako z nějakého akčňáku. A potom jejich chování... Kdyby mě někdo zavřel do vařícího stroje, určitě s ním založím salon...
Leila

V zajetí krásy - Chris Manby

29. března 2011 v 15:09 | Leila |  Knižní recenze

"Nedokážu pochopit, jak nějaká žena může vyjít z domu, aniž by se trochu vylepšila - i kdyby jen ze zdvořilosti vůči ostatním. Navíc člověk nikdy neví; co když se právě dnes potkáte se svým osudem? A osud by vás měl zastihnout co možná nejkrásnější."
Coco Chanel

Emily Brownová měla celý život nedostatek peněz a moc se jí zatím nedařilo. Ale teď naspořila již dost peněz a otevírá salon krásy Beauty Spot a tím si splní sen. Že začátky jsou vždycky těžké se Emily dozvídá okamžitě. Peníze se moc nehrnou a Emily je zoufalá. V té chvíli, jako rána z čistého nebe, zastaví před salonem limuzína s Carinou Leesovou, novou hvězdou reality show Peklo naživo. Ta si zlomila nehet a potřebuje nutně ošetřit. Emily ji ošetří a Carina se za to zmíní o jejím salonu v televizi. Od té doby je salon denně narvaný a jediná volná kolonka v knize objednávek není volná. Emily musí učinit rozhodnutí, přijme ještě jednu kosmetičku k sobě a své kamarádce. Jediná po ruce je ale NAtalie, velmi šikovná, ale také velmi zanedbaná žena. Chodí strašlivě oblékaná a vlasy má věčně neumyté. Emily je v tísni a musí ji přijmout, ale je jí to hodně proti srsti. Takhle by kosmetička vypadat neměla.
Jenže štěstí se náhle odvrací. Někdo začíná ničit salon hroznými praktikami. Rozvrací personál. Pošte Emily proti jejímu příteli (o kterém si myslí, že je gay, ale on po ni pokukuje) a nakonec to zkončí loupeží.
Vše je najednou ztraceno a Emily je v koncích. V té chvíli začíná vyplouvat pravda na povrch a z milé Cariny se vyklube pořádný had, který pod vrstvou make-upu skrývá bolestivou minulost a právě Emily v ní hraje důležitou roli. A jak nakonec dopadne Emily, bijící se za svým snem kosmetického salonu. Musí se naučit že v reálném světě nejde jen o zevnějšek a o to jak má kdo sladěné oblečení a nehty. Jde o to co je uvnitř a než se to naučí, bude to mnohem bolestivější než depilace podél bikin.

Čekala jsem, že kniha bude úplně o něčem jiném, ale přesto jsem nějak nedokázala přestat číst. Už ze začátku mi bylo jasné, že s Carinou to nebude jen tak a že Pekáry (psychiatrická léčebna) se bojí až moc přehnaně. Konec mě ale překvapil, čekala jsem něco lepšího a ne konec jak z telenovely, kde se všichni usmíří.

7/10

Tělo pavučin - 2. kapitola

28. března 2011 v 19:21 | Leila |  Tělo pavučin

Kecožvást: Tak i tahle povídka se dočkala pokračování. Snad se bude líbit. Mohla bych poprosit o nějaký komentář?
PS: nejdou mi odstavce :(

Varieté

25. března 2011 v 16:49 | Leila |  Filmové recenze

Představte si obyčejný příběh. Tuctový, přeně takový, jaký tu byl už stokrát. Mladá dívka Ali odjede z venkova do města, kde si chtěla najít práci a zpívat. Jednou se jí poštěstí a narazí na klub The Burlesque Lounge, zaplatí lístek, a pak jen v tichosti obdivuje krásné ženy kroutící se na parketu. A její sen je na světě. Chce se dostat "tam nahoru". Klub má své nejlepší dny v té době už dávno za sebou, topí se v dluzích a Tess (bývalá tanečnice) majitelka klubu, ho bude muset nejspíš prodat, protože se topí v dluzích. V tí chvíli se objeví Ali a jako pohádkově klub zachrání. Svou drzostí přiměje Tess, aby si na ni podívala. Tess souhlasí, že by mohla vystupovat. Po nějakém čase příjde jedna tanečnice na vystoupení trochu "pod parou" a Ali za ní zaskočí. Jenže zhrzená tanečnice ji chce znemožnot, vypne hudbu a playback (na který doposud vždycky tančily). Jenže Ali chytí situaci a začne zpívat. Stává se z ní hvězda a klub se pomalu noří zpět do slávy.
Každopádně to není tak jednoduché. Mladý Jack (barman v klubu) je nucen okolnostmi prvně nechat Ali u sebe přespat a později se k němu nastěhuje. Problém je v tom, že on má snoubenku 3000 mil daleko. Ali se zamotává do slávy, je okouzlena Marcusem, který ji nadbíhá. A k tomu Jack najednou zjistí, že jeho snoubenka už není pro něj středobodem vesmíru. Tím se stala Ali. Komu dá přednost a jak to dopadne s klubem? Podívejte, dozvíte se.

Osobně jsem po recenzi na csfd.cz moc neočekávala. Psávali tam o špatné choreografii tanců a hudbě nic moc. O tuctovém příběhu. A on to je tuctový příběh. Holka z farmy se stane hvězdou. To už je pomalu klišé nejhoršího kalibru. Choreografie tanců (když je to převážně hudební film) mi přišla místy skvělá a místy mě zarážela. Některé písničky jsem si zamilovala, některé mě moc nezaujali. Je to tuctovka s tím, že se do filmu podařilo dostat známé tváře, především Cher a Christinu Aguileru. Díky nim je tenhle film slavný. Každopádně jako příjemná oddychovka hraničící až s "pohádkou" je to velice dobrý film. A můžete se pokochat nad krásnými postavami hereček, které se předvádějí pomalu ve spodním prádle. :-)

7/10

Na Vlásku

22. března 2011 v 16:23 | Leila |  Filmové recenze

Kdysi dávno existovala kouzelná květina, které když zazpíváte, uzdravuje. Jednoho dne královna království porodila malou dceru a pak onemocněla. Vojáci se vydali květinu hledat a samozřejmě ji našli. Královna se uzdravila, ale jak to tak bývá, malá princeznička nemohla mít šťatné dětství (nebo ho měla, ale pak měla děsivou pubertu). I tentokrát se zachtělo princezny zlým silám. Unesla ji čarodějnice, která díky jejím vlasům byla stále mladá. Jo, já vím to neřekla. Kouzelná moc z květiny se přenesla na její vlasy.
A tak teď ve věži žije dívka s něuvěřitelně dlouhými (snad 70 stop) vlasy a češe, češe a češe. Čarodějnici považuje za svou matku, ale stále ji něco chybí. Jak ona to nazývá, život.
Rapunzel touží po jediném. Vidět zblízka ty světla která zaplaví noční oblohu jediný den v roce. Na její narozeniny. Jenže její "matka" pustit ji do nebezpečného světa nechce a nechce.
Ve stejné chvíli se dostane do nepříjemné situace zlodějíček a náhodou se ocitne ve věži Rapunzel. Nakonec se dohodnou, že když mu Rapunzel vrátí poklad (který přinesl do věže po tom, co ho ukradl jiným zlodějům) zavede ji za světly.
Komendiální příhody doplněné hudebním doprovodem a písničkami vás provede strastiplnou cestou za světly. Jak to nakonec dopadne? To se podívejte sami, nechcete přece přijít o překvapení :-)

Můj názor na tuhle pohádku je jasný. Jedna z nejlepších, co jsem kdy viděla. Odvážná Rapunzel, která okouzlí každého, kdo je v její blízkosti, kůň Maxim, vždy věřný svému úkolu a zlodějíček Flynn je se svým sexy pohledem k sežrání :D. Příběh plný komedie ale i vážného konce je dechberoucí a můžu jen říct, že tohle se Disney vážně povedlo! A ode dneška si pamatuju, že pánvička je nejlepší zbraň!

10/10

Krutá pravda

19. března 2011 v 12:14 | Rikky |  Rikki

Ahoj, všem.
Tak to je něco, po dlouhé době jsem zde vlezla. Asi se ptáte , jak je to možné a já vám(překvapivě) dám odpověď. Vždycky , když mám vztek a nebo se mně něco rozhodí, tak to zde dám. A hle dneska teda vlastně respektivě včera večer, ale neměla jsem dost síly to zde napsat. Takže o co vlastně jde?
Už dlouho jsem chtěla jít ke kadeřnici ostříhat konečky a odhustit, ale nikdy mi to nevyšlo, neboť jsem na intru a o víkendu málo kdo má otevřeno. A tak jsem toho využila a zašla tento týden v úterý. Kadeřnice mi to pěkně odhustila, ale konečky mi musela vzít víc, neboť prý to tak bude lepší. Sice mi to bylo proti srsti, ale co s tím naděláte? Když je potřeba, tak je potřeba a pak jen šmik šmik a bylo. Konečky byly v pohodě, ale vlasy se mi celkem o dost zkrátili. Ale tak to se dá přežít však co, to doroste ne? Ale to co mně dostalo bylo, když jsem si včera večer je česala a za mnou stál otec a tak se mně ptá:"Nemáš nějáké kračí vlasy?" tak tohle mně dostalo a pak , když jsem mu řekla, že jsme byla u kadeřnice, tak mi ještě pěkně řekl že jsem si měla zkrátit víc? Chápete to???? Já teda ne, místo pochvaly vám dá ještě víc. Nehorázné, ale tak to bych ještě přežila, že si toho nikdo nevšimla však co, lidi jako jsem já si nikdo nevšímá.
Nooo a teď mám krizi, jak jsem psala, že jsem byla u té kadeřnice, tak asi vám došlo, že jsem byla doma. Ano bylo to tí, že jsem měla - mám naražené koleno a pěkelně to bolí, ne že bych to přiznala nahlas, ale hold realita je krutá, takže to je jiná věc, ale teď k problému. Správně bych měla být doma ještě ten další týden, ale nwm,jestli mám neboť mám praxi a to bych nechtěla zmeškat ani ve snu , neboť praxi máte velmi málo a každá praxe je velké dobrodružství(teda kromě Šečíka - to je velká nuda :D), ale řeknětě, jak se mám zachovat??? Mám to risknout, i když vím, že to bude pekelně bolet a nebo být radši doma a nechat se buzerovat?? CO MYSLÍTE:????? Každý názor beru, neboť vůbec nwm co mám dělat.
Sakra, je to těžký ten život co? Jop no nic jdu se kouknout na něco a nebo nwm, nějak se zabavit a nebo zase jen čumět do zdi a nebo, že bych zde něco dála .... Hmmmm .... uvidíme , jak se mi bude chtít :D Mějte se Rikky

//pátek// trocha organizace neuškodí

18. března 2011 v 22:28 | Leila |  Leila

Mohla bych vás směle odkázat na článek Niky Caesaris, ve kterém byste si přečetli první odstavec. To jen tak k mému současnému stavu...

A dneska si dáme jen odrážky, protože poslední týden jsem absolutně vyšťavená, Pan Tajemný si někde lyžuje v Alpách a já se odhodlala k velkému kroku. Teď odrážky, pak se rozkecám o tom kroku...

- Dneska jsem psala klokana... Celé jsem to zmrvila...
- Pan Tajemný je někde v Alpách a já jsem ve škole... To je spravedlnost
- Tanečnice se se mnou baví..
- Dostávám příliš mnoho dvojek
- Stává se mi příliš trapných situací
- V úterý jsem byla na revmatologii. V ordinaci jsme byli asi pět minut...
- Trpím nedostatkem peněz
- na stěně mám nalepené takové... dám vám sem někdy fotku :D
- musím mít neodkladně moc moc věcí :D já vím jsem strašně skromná, hodná, milá, nejsem lakomá a nepotřebuju moc věcí k životu..
- stále hledám brigádu
- začínám mít celkem strach z přijímaček
- velký krok je tu...

Celý víkend strávím u cvičení a počítače. Budu psát a psát a taky budu samozřejmě hodně spát. Ale to je vedlejší. Každopádně vám sem nastavím nějaké články na dva týdny, abyste se nenudili. Mám naplánované recenze na filmy, knihy, objeví se tu nové kapitoly k povídkám. Každopádně ale budete ochuzeni o mé skvělé žvásty z mého života, protože na dva týdny se distancuju od virtuálního světa. Bohužel moje lenost dospěla do takové fáze, kdy je nutné se naučit trochu jinému životu. Prakticky nic nestíhám. Přijdu domů a už je večer a já jdu spát, abych ráno vůbec mohla vstanout. Nemám energii a hlavně nemám žádný čas! Musím si přeorganizovat život a když mám zapnutý noťas většinou radši všechno odkládám a třeba jdu podruhé zkontrolovat blogy, jestli někdo něco nového nepřidal. Jedna kontrola všech blogů co pravidelně sleduju mi zabere takové dvě a půl hodiny a to do toho nepočítám módní blogy na blogspotu, kde strávím další hodinu minimálně...
Takže pro vás se skoro nic nemění. Za čtrnáct dní jsem zpět, snad spokojenější a šťastnější :-). Věřte v to, držte mi place, protože já v to věřím :-)
Jen tak pro zajímavost budu snad aktivnější než když jsem na počítači celý den :D Na každý den se vám pokusím něco nastavit a aby to pro vás bylo zajímavé... Budu se snažit :-)
Zatím
Leila

//Sobota// BUBNY!

12. března 2011 v 20:06 | Leila |  Leila
Zdravím Vás!
Měla jsem v plánu napsat vám už včera, ale nějak se to semlelo, já začala psát drobátko pozdě a nakonec článek nedopsala. Ale protože byste o jeden extra zážitek v mým životu přišli a taky byste přišli o pravidelný relace jako Pan Tajemný nebo Pomlčka! přišli a moc moc by vás to mrzelo (možná by došlo i na kapesníčky) tak vás nesmím ochudit.

K pátku tedy ještě dodám, že jsem dostala další trojku. Nevím, co se děje ale v poslední době dostávám těch trojek nějak moc a to se mi přestává líbit. Příští tejden píšem pár velkých testů, takže se budu učit. Jinak se nic zvláštního nestalo až na občanku, ale to jsem si patrně jen vsugerovala, i když... :D

Ve čtvrtek jsem vám nemohla napsat taktéž, neboť mě zastihla pravidelná návštěva Renaty, která se neobešla bez litování se a dalších podobných záležitostí, kdy vám vadí všechno na světě, ale jenom na vás. Ostatní jsou totiž skvělí že? Každopádně zjistila jsem celkem, pro mě pozitivní fakt. Když přijede Renata snažím se ji vyhnat resp. vypakovat na další dovolenou tím, že ji prostě zaspím. A tak jsem celý čtvrtek spala. Mimochodem se školou jsme byli v Planetáriu a na Vysoké škole Báňské v Ostravě. Samí šutry! :D Ale dozvěděla jsem se třeba, že existuje opravdu spoustu, spoustu druhů černého uhlí. A pak mě naštval učitel výtvarky dost nechutným podrazem který na naši třídu ušil. Ale o tom učiteli tu už bylo celkem dost. Začnu na něho nadávat, až dostanem známky z těch testů z fyziky. Nejspíš bych mu měla vytvořit samostanou rubriku...

Každopádně, jak někdo možná tušil, ve středu jsem nebyla ve škole. Celý den jsem se "srala" s úkolem do pracovek. Každopádně mám to hotový. A večer jsem vyrazila společně s tetou do Čez arény na koncert YAMOTO. Řeknu vám... Prostě úžasně kruťácký. Jaký kousky tam těch deset bubeníků předvádělo! Neskutečné. A ty jejich humorné vsuvky. A na konci na diváky (i když to jsou Japonci) zařvali DĚKUJI! Zapojili i publikum do své show a bylo to prostě skvělé! Jsem maximálně nadšená a spánkový deficit, který jsem si tím vytvořila (přijela jsem někdy kolem půl jedenácté...)

Víc odstavců byste asi nestrávili (ještě si dělá naději, že to někdo čte...) a tak přidáme pravidelnou relaci:
- už nikdy!! nepiju kafe! Ve čtvrtek jsem se potřebovala naučit psoustu věci a když jsem potřebovala bejt vzhůru byla jsem strašně ospalá (po vypití kafe) a pak jsem do tří do rána čuměla do stropu jak debil! Nikdy víc!
- Bolí mě hlava a je mi celkově divně...
- Musím se učit jinak bych řekla, že skončím tak se třema trojkama na vysvěčení
- Nějak nic nestíhám
- Dneska jsem vařila tvarohový knedlíky (plněný jahodama) a četla knížku
- Už HO! nechci řešit!
- Musím se sebou něco dělat. Jsem nenapravitelná :D:D
- Mám naplánováno se blogu ještě více věnovat a něčím to tu oživit. Vítám nápady, rady a všechno ostatní.

Pozitivní nálada - ostatní triky

9. března 2011 v 17:04 | Leila |  I am self with my secret way...

Zdravím opět s článkem do rubriky "I am self with my secret way..."!
Dnes si vysvětlíme další způsoby, jak nastartovat u sebe dobrou náladu. Myslím, že ke spoustě věcí se není nutno nějak zásadně moc vyjadřovat, takže jsem se rozhodla je shrnout do jednoho článku, ať zbytečně nespamuju a ať vy nemusíte čekat na několik článků, kterých se jistě nemůžete dočkat :D. Bez zbytečných keců se pustíme do toho.
Dalším ze zaručených (tedy mnou odzkoušených) triků jsou lehce záporné rady. Jedná se o známé metody, které jsou dokonce vědecky potvrzené. Jsou to staré známé sladkosti.
Čokoláda v sobě obsahuje určité látky, které stimulují hormony štěstí a ty se pak dostávají do hlavy a my jsme pak celí šťastní. V starověku se čokoláda dokonce používala jako afrodiziakum, proto bylo její konzumování i zakazováno. Není tedy divné, že když je nám hrozně, chceme sladké.
Každopádně nedoporučuju tenhle trik moc praktikovat. Je to jen ten nejkrizovější nápad, protože po dvou rokách, co jsem byla trochu na dně a konzumovala obrovské množství čokolády a podobně, jsem vypadala jako buřtík :D. Navíc, mě čokoláda navozuje pocit blaženosti jen na krátkou chvíli. Jen tak na tři hodinky, možná i míň. Proto sladkosti obecně doporučuju tak jednou týdně třeba před důležitým úkolem (písemka apod.) nebo před vážnou situací. Anebo naopak po vážném úkolu nebo situaci. Pomáhá krátkodobě, ale funguje spolehlivě, proto svoji radu nedodržuju a konzumuju čokoládu tak obden :D.
Dalším vyzkoušeným trikem jsou různé nápoje. Nemyslím tím alkohol. Ale myslím tím třeba čaje anebo i to kafe (pokud se z vám nestane kafefil jako z mojí mámy co konzumuje kávu po litrech několikrát denně :D). Například já bych nedokázala přežít den bez ranního hrnku čaje (nejraději mám skořicový Pickwick) nebo bez hrníčku kakaa (respektive Granka). V poslední době díky určitým věcem musím omezovat kakao, takže mi už zbyl jenom chudák čajík. No vás příjemně nezahřeje a neudělá vám radost hrnek teplého voňavého čaje?
Další možností jsou komedie, seriály, oblíbené filmy, stručně řečeno média. Osobně se nechávám odnést na příjemnou komediální vlnu například seriály Big Bang Theory, Partička… (samozřejmě moje osobní záležitost Dr. House) ale také různými divadelními hrami. Například osobně miluju Divadlo Járy Cimrmana. Myslím, že víc k tomu říkat nemusím. Komediálních filmů znáte určitě sami dost.
A poslední věcí, která vám může zvednout náladu, jsou také lidé! Ale s těma opatrně! Mohou ji rychle taky zkazit. Každopádně není nic lepšího než se sejít s partou přátel a jít si někam sednout. Třeba na pizzu a pokecat. I ve škole vám můžou zvednout náladu lidé (Osobně jsem toho názoru, že ve škole padají nejlepší hlášky). A pak je tady rodina. Osobně na svou rodinu nedám dopustit a myslím, že každý už zažil nějakou zábavnou situaci. A nemusíte se bavit, abyste měli dobrou náladu. Nemusíte si dělat srandu, abyste měli dobrou náladu. Stačí se cítit dobře!
Další kategorií lidí jsou samozřejmě pak partneři. A k tomu se snad vyjadřovat nemusím :-).
Zajímavá místa, zajímavé události, akce, někomu udělá radost i pohodlí a teplo domova, dobrá knížka! Možností je neskutečně moc. Dělejte to, co ve vás zanechá dobrý pocit. Dělejte to, co vás baví a o čem jste sami rozhodli. Nemůžu vám radit jak si přivodit dobrou náladu. Musíte na způsoby přijít sami, protože to, co dělá radost mě, nemusí dělat radost vám. Mě například nějak netankujou pejsci, kočky a další mazlíčkové. Nemám k nim vztah a radost mi moc nedělají. Ale někomu nemusí zase udělat radost to, že se sedřel, když dvě hodiny cvičil že?
A jedna rada na závěr dnešního článku. Naučte se radovat z maličkostí! Protože jinak nežijete. Jenom přežíváte, protože velké věci se mohou dít každý den, ale také nemusí. Je důležité radovat se z maličkostí. Ještě před půlrokem by mi ani ten hrnek čaje neudělal radost, neudalo by mi radost, že se jeden nejmenovaný (kdo čte moje články pravidelně, vůbec netuší o kom mluvím že :D) na mě podíval, že jsem seděla u jednoho stolu s lidmi se kterými jsem chtěla. Že jsem byla vybrána do skupinky, do které jsem chtěla. Mám radost i z toho, že jsem napsala tenhle článek, že ho za chvíli zveřejním. Je toho spoustu z čeho se dá radovat. Udělejte ze svého života jeden velký zážitek!
Leila

//pondělí// Ty máš Vánoce! Tak trochu...

7. března 2011 v 21:42 | Leila |  Leila

Zdravím vás!
Dnes jsem byla nahoře i dole. Čím dál tím víc zjišťuju, že čím dál tím víc se umím otočit od nepříjemnýho, myslet na příjemný a čím dál víc si nepřipouštím něco špatného. A líbí se mi to! Komu by se to taky nelíbilo :D

Dnes ráno jsem se vzbudila (pomineme-li to, že musím doladit čas vstávání, protože na snídani mám pak jen 10 minut a to je sakra málo :D) stáhla si vylasy do copku a vyšla do ulic. Autobus měl zpoždění, přijel pozdě, řidič byl pomalý a pozdě jsme odjeli. Osobně nesnáším pondělí, úterý a čtvrtek. Hlavně čtvrtek. Máme němčinu nebo jinej volitelnej předmět. Trapný důvody proč to tak je nebudu zmiňovat ať tenhle článek se udrží alespoň na hodnotě nula a nespadnem do záporných čísel kvality...
Věřím si co? :D

Dále vám musím poreferovat, že dneska sem se ve třídě bavila se spoustou lidí, koukala na Pana Tajemného a on se díval na mě. V dějepisu jsem se otočila na něho a Pan Tajemný se usmívala a koukal na mě (nebo spíš za mě, nebo kamkoliv jinam, ale neberte mi iluze :D) S Tanečnicí se bavila po škole, ve škole mi přestalo vadit, že se se mnou vždycky někdo nebaví. Super!

Přežít zítřek a pak ve středu nejdu do školy, ale frčím do Ostravy a večer na koncert Japonských bubnů!!! Nemusím říkat jak se těším!

Napadl mě článek na další myšlenkové pochody, takže ho brzy očekávejte...
Jinak... Líbí se vám články o pozitivní náladě? Nemá cenu to psát jestli to nikdo nečte...

Leila

Pozitivní nálada - Fantazie

7. března 2011 v 15:45 | Leila |  I am self with my secret way...

Další článek do rubriky o pozitivní cestě.Doufám, že se Vám minulý článek líbil :-)

Mám pro Vás další článek a pozitivní náladě. Minule jsme si povídali o hudbě a než přestoupíme k článku jak si pozitivní náladu udržet, musíme probrat ještě pár dalších způsobů, jak tu náladu vůbec získat. Protože nemůžete něco držet, když jste to ještě nechytli že? :D

Dalším možným způsobem, který já používám každý den celkem běžně, je fantazie, vizualizace... Nazvěte si to jak chcete. Prostě představivost. Snad každý ví co to znamená, snad každý někdy snil. Ať už vědomně, nebo nevědomně ve snech. Každému člověku se sny zdají, jen si je někteří nepamatují. Ale to už moc odbíhám od tématu.

Chtěli byste si něco představit, ale nedokážete to? Ale dokážete. Chce to jen trochu tréninku. Navíc, nikdo nebude mít fantazii stejnou. Proto si stejnou situaci představí každý jinak. Když čtete knížku, vy a vaši kamarádi, každý si scénu, postavu představí jinak. Proto jsou knihy tak jedinečné a famózní. Čtete o nějakém hrdinovy a krom jeho skvělých vlastností (všichnis i někdy přečteme fantasy horší kvality, patří to k žánru a je to klišé) si můžete představit přesně jeho vzhled takový, jak chcete. To třeba u filmů nemůžete!

Ale tenhle článek není o vychvalování knížek. Takže začněte procvičovat svou fantazii. Zistíte, že je to vaše nejlepší kamarádka a dají se s ní dělat doslova psí kusy. Chce to jen v dnešní uspěchané a realistické době trochu vypustit a uvlonit se. Pusttě si písničku a hezky se usmívejte. Výborně!
A teď si přopomeňme sluníčko nebo měsíc. Co máte radši. Představte si to. A teď mu zkuste přimalovat třeba pusu. Je to jedno. A teď třeba nějaké zvíře a tomu zkuste přebarvit ocas na modro. Je to jedno. Je to zábava. Je to cvičení fantazie.

Ale někdo to nepotřebuje. Já se takovýma blbostma bavím celkem často třeba ve škole a pomáhá mi to udržet dobrou náladu. Představte si třeba učitele s pankáčem, nebo jak stoji před tabulí v růžovém županu. Je to jedno, ať vás to pobaví.

To máme za sebou jednu část. Je to ta zábavná část, část vtipu. A pak tu jsou představy, sny.
Mohla bych vám říct, že bych bez vytváření snů nežila. Nepřežila bych. Svět by byl divný, kdybych se každé ráno nevzbudila a nepředstavila si nějakou situaci, co bych chtěla zažít.
Jste zamilovaní? Zatím spolu nejste? To ale nevadí, abyste si nemohli představit, jak jdete spolu za ruku, nebo jak vás pozve na rande. A třeba mě takové představy donutí i v ten nejhorší moment k úsměvu. Představujte si svoje sny! Líbí se mi šaty? Představím si, jak v nich jdu po ulici. A věřte, že vaše předsatvy, vaše sny budou čím dál barvitější. Je jedno co to bude, hlavně že se budete cítit dobře. A nemyslete na špatné věci!!

Jak se říká... Chcete svět bez válek? Myslete na mír!
Kdybyste furt mysleli na písemku, písemku, písemku... Jen to přivoláte... Myslete na to, že se budete normálně učit, to je správně.

Když dětství končí

6. března 2011 v 21:52 | Leila |  Myšlenkové pochody
Jak poznáte, že vám končí dětství? Je to tehdy, když sundáte ze skříní a z poliček všechny panenky, uložíte je do krabic a necháte je odvést...


//006// Weekly "So be it"

6. března 2011 v 21:23 | Leila |  Weekly "So be it"

1. Shlédla jsem: Bláznivý příběh Robina Hooda :D

2. Přečetla jsem (popřípadě čtu): Moje druhé já a mám rozečtený Krakatit a V zajetí krásy

3. Nejvtipnější moment: hm... to je těžké, tenhle týden jsem se moc nezasmála, asi včera dopoledne blbnutí s rodinou

4. Překvapení: že jsem šla s Tanečnicí ven


5. Nejlepší moment: včera večer, když sem se bavila s Tanečnicí o Panu Tajemném, když jsem šla po městě s kelímkem s kafem v ruce a bylo mi fajn

6. Poslouchám: Takové ty optimistic songs

7. Nejoblíbenější věc: Fénix, můj diář, knížky

8. Kreslím: kreslila jsem chibíky

9. Přeju si: tílko z New Yorkeru (šedý), vytrénovanou postavu a tradičně? můžete hádat :-)... aby se mi ozvali z brigády že mě vemou a pořád to samý :D

10. Jsem vděčná za: za spoustu věcí, za celý život, za všechno na světě, za to, že Tanečnice mě fakt bere, za to že to snad bude lepší příští týden, za to že nejdu ve středu do školy...

11. Jak se mám: mám se fajn, mám se dobře, mám se dobře pořád pokud se v mý blázkosti nenechází Pan Tajemný :D ale to se mám pak perfektně a přitom dědsně blbě :D

12. Co se stalo ve virtuálním světě: psala jsem komentáře na blogy kam pravidelně chodím... napsala jsem pár článků do jiné rubriky než deníček a míním v tom pokračovat

13. Stane se: ve středu jedu na Japonské bubny, zítra doplním menší absťák :D
14. Co očekávám: očekávám příjemné věci a čím dál míň těch špatných...

15. Naštvalo mě: naštval mě spolužák, naštval mě čtvrtek, naštvala mě neplánovaná písemka z matiky, naštvala mě hudebka, kde jsem furt ještě netančili :D

16. Nejlepší den: pátek, čtvrtek...

//Sobota// a tak takový shrnutí

5. března 2011 v 21:30 | Leila |  Leila

Jsem hrdou nositelkou titulu, že mám na svém kontě jenom jedno "ožrání se" a to minulé léto. Nevyznávám být na mol každej pátek. A taky jsem asi jediný člověk, kdo se ráno probudí s kocovinou aniž by něco pil!! Dneska jsem ráno ani z postele nemohla vstát, jak se mi točila hlava a bylo mi vážně blbě.

Každopádně sem celý týden lelkovala a samozřejmě všechny sliby padly. Nemám udělanou ani osminu toho, co jsem udělat chtěla, ale mám plno věcí, co jsem udělat nechtěla. Takže jsem si dnes v noci naplánovala ne spánek, ale práci a zase jenom práci. Bohužel v naší domácnosti to ani jinak nejde. Od čtvrtku se plánuju věnovat škole. Jenomže ve čtvrtek sem musela najednou jet nakupovat s babčou, v pátek sem si musela zajet do knihovny a dneska se vzbudím a do pokoje mi nakráčí máti s vysavačem a dalšími pomůckami a začne mi vedle stolu a postele dělat rachot. K tomu když už jenom pomyslím na to, že bych se chtěla učit, okamžitě je pro mě nějaká práce, okamžitě mě někdo volá a chce po mě něco. Když nic naplánovaného nemám, ležím a nudím se, nikdo po mě ani neštěkne třeba celý den. Ale jakmile se chci učit nebo něco do školy udělat předem a ne na poslední chvíli, okamžitě jsem středem pozornosti.

Citový výlev máme za sebou. V předchozím odstavci jsem naznačila, co sem dělala, nicméně je toho mnohem víc. Vemte si popcorn a pohodlně se přecpěte. K tomu si uvařte kafe a předávkujte se kofeinem! Jo mimochodem, může způsobit kofein bolest hlavy? Včera jsem měla svoji první kávu, kterou sem celou vypila...

a jelikož jsme tady dlouho (!) neměli relaci Pomlčka! dáme si shrnutí takhle:
- Celej tejden jsem se přežírala a snědla asi 3 tabulky čokolády
- Tanečnice mě sama od sebe (!!!!) pozvala ven, fotili jsme a tak podobně. Zdůrazňuju sama od sebe!!
- V pátek jsem si sama (!!) dojela do sousedního města do knihovny a zpátky se taky zdárně dostala! (jsem člověk co zabloudí i ve vlastním baráku)
- Dneska jsem trochu poklízela
- vůbec jsem za celý týden necvičila...
- musím si koupit conversky...
- napsala jsem email o brigádu, ještě mi neodpověděli...
- co nejsem ve škole je takový těžší si udržet dobrou náladu.. Nevím proč
- Miluju ho a zároveň tak šíleně nenávidím ...
- už jsem doma sežrala všechny sladkosti, takže nebude problém od zítra je trochu omezit... Ne tak kvůli nějakejm pošahaným dietám ale proto že po tabulce čokolády vypadá můj obličej strašněji... mnohem strašněji než normálně...
- všechno dělám na poslední chvíli...
- Řeším dilema... Černá nebo bílá?

Tak lidi to bude vše, ani vás nepozdravím, jelikož u minulého článku se mi sešlo celých 0 (!!!) komentářů... celkem mě to mrzí...

Černá nebo bílá? Co jsi ty?

1. března 2011 v 22:24 | Leila |  Myšlenkové pochody

Dnes budeme hloubat a dloubat nad nesmrtelností brouka. Ale aby nás neodhalili (je to zaprvý přísně tajný hloubání, protože lidstvo není na takové myšlenky ještě připraveno) budeme to skrývat za naprosto nezajímavé téma a to...

"You don't need anybody to tell you who are you or what are you. You are what you are."

Požiju na název článku (a zvýšení dramatičnosti článku) citát od Oscara Wilde. V překladu znamená: "nepotřebuješ nikoho, aby ti říkal, kdo nebo co jseš. Jseš to, co jseš." A já jsem se rozhodla na tohle trochu pomlít pár větiček, ze kterých spadnete na židle.

Inspiroval mě k tomuto článku film, Černá labuť konkrétně. Byl tam jeden zajímavý fakt, který mě donutil po shlédnutí filmu ještě alespoň hodinu přemýšlet. Fakt bílé a černé. Fakt kontrastů a paradoxů.

A dospěla jsem k závěru, že je to tak i v životě. Sice existujou vyjímky, ale určitě se najde hodně lidíé, kteří se do škatulky hodí přímo ukázkově. A co jste vy? Bílá nebo černá?

Abychom si to trochu rozvedli a osvětlili. Existujou různé typy lidí a někteří jsou ti hodní a někteří ti, co dostanou co chcou. Ne nadarmo se říká "hodné holky se dostanou do nebe, zlé tam, kam chtěji." a i v tom citátu máme kontrast. Zla a dobra.

Hodné holky jsou plaché, bojácné, křehké, dívenky v bílých šatičkách s mašličkama. Ale není to samozřejmě pravidlem. Můžou se oblékat do čeho chrtějí, mohou se tvářit jako strašlivě velké drsňačky, ale nikdy by nikoho nedokázaly svést. Nedokážou na někoho mrknout, pokud chtějí flirtovat tak se buď stydí anebo to úplně zvořou. Před klukem začínají koktat a chovat se blbě. V životě by starším lidem nedokázali odporovat a v životě by člověku neřekli úplně co si myslí. Nedokázali by nikomu ublížit. Být drzé? V životě. Odporovat? Nikdy. Někoho svést? Nedokážou to. Někomu nepomoct? Vždyť to není hezké. Ale naopak sedět doma a psát si do deníčku jak moc někoho milujou, malovat si vzdušný zámky a někomu přehnaně důvěřovat? To jim jde dobře.

Naopak "černé" holky jsou sexy, užívají života. Většinou jsou hodně hezké. Stačí jim pár pohledů a kluka mají v hrsti. Jsou věčně nad věcí, nebojej se někomu něco říct. Nebojí se hádat. Stačí jim pár slov a pohledů a kluci se až zastaví. Mají hypnotizující pohled.
Drzá? v každým případě. Odvážná? vždy a všude. Provokovat? ne jen pár lidí, ale všechny! Líbí se mi kluk? žádnej problém! párkrát se na něho podívám, pohraju si s vlasy a pak mu napíšu nebo ho někam pozvu. Nebude mě chtít? jeho chyba.

Asi vám došlo, že zlé holky obdivuju. A asi vám došlo, že bohužel žádná špatná holka nejsem. Kdybych byla už mám Pana Tajemného v hrsti. A tak bych mohla pokračovat do aleluja. A co vy? Hodná... Zlá? kdo to má v životě lehčí? Jaký na to máte názor vy?
Chtěla bych rozproudit diskuzi :D

Leila

Pozitivní nálada - Hudba

1. března 2011 v 14:07 | Leila |  I am self with my secret way...
Je tady další článek do rubriky "I am self my secret way..." dnes si představíme první spouštěč dobré nálady. Je velmi známý a spousta lidí ho využívá celkem běžně (třeba znám jednoho člověka, který je na tom závislý - Rikki). Myslím, že je to velmi působivý ovlivňovač nálad. Mám na mysli hudbu.

Pustíte si pomalé smutné písničky a hned máte například melancholickou náladu hraničící až se smutnou náladou? Já to tak mám. Třeba někoho smutné písničky uklidňují a dokáží v něm vyvolat dobré pocity - fajn, neberu vám to. Nicméně myslím, že plno lidí je na tom stejně jako já.

V dnešním článku se budeme zabývat hudbou. Existuje i pozitivní hudba a to je pro nás důležité. Pokud si chceme udržet dobrou náladu, musíme si ji prvně vytvořit. Sedíte u počítače?... OK! :-) Myslíte na problémy? To už OK není!
Zkuste na chvilku všechno vypustit. Zkuste na chvíli zapomenout na problémy. Myslete na hezké věci, třeba si představujte, jak jdete s kamarády ven. Aneboo si nepředstavujte nic, hlavní je na chvíli vypustit problémy. Vím, že to není lehké, ale zkuste to. Po čase vám to půjde samo a stresu bude ve vašem životě míň.
Problémy jakoby nám odpluly. Teď byste si mohli pustit nějakou písničku. Je jedno jakou, hlavně aby vás příjemně nabudila a povzbudila! Musí ve vás vyvolávat příjemné pocity.

Dám vám příklad. Písnička, která se označuje za vyloženě pozitivní! Písnička od Katy Pery - Teenage Dream
(koukněte se na toho chlapa, jak v té posilovně cvičí :D)

Poslouchejte... Všechno vypusttě, zkuste se zasmát. Třeba tomu, že jste tak stresovali, ale pozor ne americkým úsměvem, hezky od srdce bych prosila...

Tak a jak si dobrou náladu udržet? Zkuste si říct, že jste skvělí a že ten úkol, co máte před sebou zvládnete! Prostě věřte, že ho zvládnete a teď věřte mi - zvládnete! Protože vy dokážete cokoliv chcete. Stačí věřit v sami sebe.

Opět sem přihodím příklad ode mě. Jeden den mě čekalo zkoušení, písemka a ještě jsem měla referát, k tomu jsme dostali úkol z matiky, který jsem odhadovala, že mi bude trvat hodinu. Místo abych zpustila málem hysterák (jak jsem někdy dělala, když mi všechno přerostlo přes hlavu) jsem se usmála, řekla si "seš super a zvládneš to!" pustila jsem se do toho s vervou a nadšením! A to je, prosím, taky důležité. Všimli jste si, že to co vás nebaví, vám jde pomaleji? Zkuste se na to podívat z jiné stránky. Díky referátu se dozvíte věci a pokud se referát učíte nazpaměť budete to umět i třeba za týden, kdy se na to téma bude psát písemka! Máte už učení na písemku skoro za sebou! No není to skvělé? Tak tedy sem se do toho pustila, učení jsem si nechala na později. Dala jsem si relaxační koupel a v klidu se pak ještě třeba dvě hoďky učila v posteli. Pokud u toho neusnete (což se mi stává často :D) máte vyhráno. Pak jděte v klidu spát a řekněte si, že to umíte. Ráno si to párkrát přečtěte, ještě několikrát před hodinou... A máte vyhráno!

Abychom se vrátili zpátky k hudbě. Hudba má mocné účinky a existuje od pradávna. Doprovázela rituály už v době kamenné! Lidé vědí od pradávna jaké má hudba účinky! U filmů se používá hudba k navození té správné atmošky! Hudba jako taková je umění!

Dám sem ještě několik písniček, které mi vykouzlí úsměv na tváři a zvednou náladu... Pak tady dám ještě jednu písničku, kterou osobně miluju, ale z jakého důvodu? To se dozvíte příště, kdy se budeme zabývat dalšími způsobu, jak si zvednout náladu!
Doufám, že se vám článek líbil a zanecháte komentář. :-)

Leila