Tělo pavučin - 2. kapitola

28. března 2011 v 19:21 | Leila |  Tělo pavučin

Kecožvást: Tak i tahle povídka se dočkala pokračování. Snad se bude líbit. Mohla bych poprosit o nějaký komentář?
PS: nejdou mi odstavce :(

1. Kapitola - Toujours pur


Sirius hlasitě chrápal rozvalený na své posteli. Včera se tak zlil, že se neuměl ani převléct a tak skončil v posteli v tom, v čem byl včera. Z ruky mu vyklouzla prázdná flaška ohnivé whisky a s hlasitou ranou se roztříštila na podlaze. Sirius sebou polekaně trhl. Chvíli nevěděl kde je, po chvíli se z otupělosti způsobené spánkem dostal spolu s příšernou bolestí hlavy, která přišla vzápětí. Prohrábl si rukou slepené mastné vlasy a zhluboka zívl. Oknem do pokoje pronikaly sluneční paprsky, což znamenalo, že je něco kolem jedenácté hodiny. Dřív do jeho pokoje slunce nesvítilo. Chtěl zamířit do koupelny, trochu zkulturnit své tělo po kocovině, když pro ducha nic moc udělat nemohl. Z dolních pater se však ozval křik:
"Siriusi Blacku, jestli budu muset volat ještě jednou! Okamžitě přijď dolů!" Sirius myslel, že se mu rozskočí hlava. Podle jekotu odhadoval, že to vyšlo buďto z malebných úst jeho matky nebo Bellatrix. Usoudil, že ve své podstatě je to vlastně jedno. Zapnul si košili a s ladností jemu vlastní, vydávat ze sebe velmi hlasité zvuky a vůbec způsobovat rámus, seběhnul do jídelny.
"Co se děje?" Vplul do místnosti s rukama v kapsách. Chybělo mu k lhostejnosti a nadhledu nad situací jenom lízátko v puse.
"Co se děje?! Co se děje?! Volala jsem tě už desetkrát! Milostpán si přijde po desátém zavolání a ještě se zeptá co se děje?!" Bellatrix se rozeřvala a divoce mávala rukama. V těch měla mísy s podivným obsahem, který při jejím monologu divoce vysypávala kolem sebe.
"Ehm… Rád bych tě upozornil, že ty mísy už máš prázdné, dál mávat nemusíš." Sirius se ušklíbl. Bellatrix se na chvilku zarazila, ale hned opět nasadila svou masku chladné dámy nenávisti.
"Co je ti po tom? Krve zrádce mě nemůže urazit. Jsi horší než nějaký mudlovský šmejd." Sykla.
"Ušetři mně svých dalších žvástů." Prohodil k ní Sirius, když viděl, jak se znovu nadechuje.
"Ty malý… špinavý…" Bellatrix nenacházela slova, jak Siriuse co nejvíc urazit.
"Dost. Mám pro tebe práci." Do pokoje vešla Walburga. Oba sebou trhli.
"Jakou?" Sirius si připadal, jako nějaký domácí skřítek.
"Naposledy ti říkám, nemluv se mnou tímhle tónem. Půjdeš společně s Ciss na příčnou. Nabídla se, že obstará nějaké záležitosti ohledně plesu." Walburga zjevně včera vyčerpala veškerou svou cholerickou osobnost. Dnes byla jako vyměněná. Klidná, hleděla na Siriuse pohrdavým pohledem.
"A já ti naposledy říkám, že s tebou budu mluvit, jak si zasloužíš."
:::***:::
"Jsi zrůda! Kříženec! Jsi divná." Ječela na svou sestru Petunie Evansová.
"Petty…" Zašeptala Lily na oplátku. Nezněla ani trochu naštvaně, jako blondýnka stojící naproti ní, ale naopak nešťastně, sklíčeně.
"Neříkej mi Petty! Pro tebe jsem navždy Petunie." Rozječela se znovu blondýna.
"Ale…" Snažila se odporovat Lily. Nechtěla, aby ji Petunie neměla ráda. Přece jen nic neudělala.
"Ale, ale, ale! Běž si za svými kamarádíčky! Přeběhni ulici a můžeš jít za tím svým umaštěným netopýrem. Nebo ještě líp, Přeleť ulici, to je ještě víc po tvém způsobu. Myslím, že s ním si užiješ spoustu zábavy, přece jen on je stejně nenormální, divný jako ty. Zrůda!" Rozkřičela se Petunie. Čirá nenávist z ní přímo sršela. Lily už toho měla tak akorát dost. Do očí se jí draly slzy.
"Dej mi pokoj! Dej mi už konečně pokoj!" Rozkřičela se na ni a vyběhla do svého pokoje. Tam propukla v pláč.
Otevřeným oknem dovnitř prolétla sova. Z úst jí unikl vzlyk. Otřela si slzy a zlehka se usmála, když ji sova nastavila nožku. Otevřela dopis.
Milá Lily,
ať už jsme ve škole. Chybíš mi. Musíš přijet, mám spoustu novinek! Neuhádneš, kdo mi napsal. Znáš George Leese? Je ze 7. Ročníku a chodí do Havraspáru. Takový hnědovlasý kluk, vysoký, krásný… Určitě víš. Už jsme měli první schůzku. Je úžasně pozorný a milý.
Jak se máš? Doufám, že tě Petunie moc neotravuje. Ale jak ji znám, určitě otravuje víc než dost. Nic si z ní nedělej. Kde jsi byla celý měsíc? My byli na dovolené v Itálii. Bylo to tam moc fajn. Hned bych jela znovu.
Mohla bys přijet. Víš, jak nesnáším psaní. Musím ti to dopodrobna všechno povyprávět. Poslala jsem sovu i Rosie a Evelyn. Rosie nemůže přijet, ale Evelyn přijede najisto. Přemluv rodiče a přijeď!
Čekám tě pozítří. Ne jako odpověď neberu.
Zdraví,
Tvá Alice
PS: George je vážně k sežrání.
Přečetla si dopis dvakrát a usmála se. Bláznivá romantička.
:::­­­***:::
O několik dní později stál Sirius před zrcadlem. Byl večer a před sál, který jeho matka pronajala, se sjíždělo několik desítek hostů. On sám, navlečený do nejlepšího obleku, se na sebe znechuceně šklebil. Opravdu se teď cítil příšerně. Několikrát se pokusil z toho vykroutit, ale Walburga dbala na každý detail plesu a neúčast jejího nejstaršího syna by ji poškodila reputaci.
"Snobové, snobská paráda…" Utrousil znechuceně.
Přišel dolů do sálu. Walburga stála u dveří a vítala každého. S přehnaně velkým úsměvem se otočila i na Siriuse, myslíc si, že je další host. Úsměv ale skoro ihned vyměnil škleb. Sirius byl mile potěšen svoji vyjmečností.
"Chovej se slušně. Naposledy ti to opakuju." Šeptala Walburga směrem ke svému synovi a důrazně ho probodávala pohledy.
"Ale já nic nedělám. Buď v klidu, máti." Odvětil ji Sirius a vzal si na talířek kousek dortu, který byl nabídnut hostům jako občerstvení.
Walburga se kolem sebe rozhlédla, jestli nevzbudila se Siriusem moc velkou pozornost.
"Říkám ti to naposledy. Přestaň se chovat jako buran."
Její syn se ale jen usmál a lžičkou si nabral příliš velký kus dortu, který si nacpal do pusy.
"Ho si hýkala?" Zamumlal s plnou pusou. Walburga neměla slov. Jen s odporem pozorovala, jak labužnicky žvýkal sousto. Rozhlédla se kolem sebe. Několik osob v jejich bezprostřední blízkosti po nich pokukovalo.
"Špinavý zrádce, chovej se jako člověk, nebo přísahám, že ti to neprojde a zítra si to s tebou vyřídím." Sirius si bezděky sáhnul na levou ruku, která ho ještě od minulé výchovné lekce bolela. Teď mu to však bylo jedno, měl na svou matku příliš velkou zlost.
"Víš co? Běž rýpat do někoho jiného. Mě nech na pokoji."
Nechal Walburgu, nebezpečně rudnoucí, stát na místě a vydal se ke dveřím. Obcházel, kličkoval kolem jednotlivých párů a skupinek a snažil se co nejrychleji prodrat ke dveřím. Cítil ještě stále pohled Walburgy na svých zádech. Nejspíš se vydala za ním, ale nechtěl se otáčet. Myslel jen na dveře, za kterýma bylo chladno ulice. Siriusovi se nezdálo v tuhle chvíli nic lepšího. Někdo ho však čapnul za paži.
"Zbláznil ses?" Jeho mladší bratr Regulus ho provrtával nevěřícným pohledem.
"Ne, jsem naprosto v pořádku."
"Ani bych neřekl. Jsi idiot? Kdybys dneska nechal matku vydechnout a choval se přesně podle ní, tak konečně vychladne a budeš mít alespoň pár dní klid. Ne, ty ses pomátl a rozhodl ses, že ji rozčílíš natolik, že tě nejmíň zítra čeká Cruciatus. Vážně neumíš myslet dopředu?" Regulus se zdál sám rozčílený nad jeho nechápavostí. Sirius si nebyl jistý jak odpovědět.
"Myslím, že vím, jak se mám chovat." Řekl pomalu. Ohlédl se a spatřil Walburgu, jak se k nim pomalu dostává. Siriuse znovu rozčílil pohled na její přeslazený úsměv, kterým obdarovávala všechny přítomné.
"Musím jít." Prohodil k Regulusovi, který se jen ušklíbl a zase se ztratil v davu. Sirius se mezitím prodral k velkým dveřím vedoucích ze síně. Bylo mu už všechno jedno, hlavně se odtamtud dostat. Měl pocit, že se dusí. Rozrazil obě křídla dveří. Do sálu vnikl ledový vítr chladné srpnové noci, který se dostal přes předsálí. Posledních několik dní bylo tak rozdílných oproti minulému týdnu, kdy teploty dosahovaly třiceti stupňů. Všude byla teď mlha a sychravo. Všichni hosté se ohlédli ke dveřím, protože Sirius jako obvykle způsobil mnoho hluku.
Teď stál uprostřed rozevřených dveří a zlehka se uklonil všem v sálu. Někteří ohrnovali nos nad jeho troufalostí, některé jeho počínání rozčílilo a hněvivě se snažili najít pohledem Walburgu. Sirius vykročil ze sálu a slyšel jen, jak Walburga rozpačitým hlasem všechny přítomné vyzývá, aby pokračovali, a omlouvá se, že jejímu synovi nebylo moc dobře. Ušklíbl se, když si představil, jak se jeho matinka asi tváří.
Na pokračování noci neměl Sirius moc dobré vzpomínky. Asi ve čtyři hodiny ráno, přišla do jeho pokoje Walburga, ještě oblečená v šatech na ples, s pečlivě vyčesaným drdolem. Siriuse nešetrně šťouchla a on spal tak nešikovně, že přitom sletěl na podlahu. To ho probudilo a ospale mžoural na matku. Chvíli mu trvalo, než se dovtípil, kdo je v jeho pokoji a co tu chce. Z tváře matky se nedalo nic vyčíst a pro Siriuse to bylo mnohem děsivější, než kdyby byla rudá vzteky.
"Okamžitě vstaň a pojď dolů." Sykla. Sirius ještě neměl mozek zcela v pohotovosti a navíc si netroufl odporovat, proto se vydal dolů za matkou. V půlce schodů do přízemí se zastavil.
Walburga šla za ním, takže se také zastavila. Nic neříkala, jen popošla k Siriusovi a žduchla ho do zad. Razignoval a znovu začal scházet schody.
V obývacím pokoji s krbem, ve kterém plápolal oheň, byla nastoupená celá rodina, včetně Bellatrix a Narcissy. Sirius netušil co se děje.
V očích otce spatřil nic neříkající výraz a Regulus se snažil o tentýž. V jeho obličeji se ale míhala spousta pocitů. V jedné vteřině se koutky jeho rtů pozvedly do úšklebku, v další chvíli hle děli na Siriuse až s lítostí. Tomu právě došlo, co se bude dít a ani za mák se mu to nelíbilo.
"Bello, Cissy, dnes budete poprvé svědky toho, jak se u nás, v rodině Blacků trestají krve zrádci, rebelanti a ti co neuposlechli jasné příkazy." Pronesla vážným hlasem Walburga. Sirius se zadíval do tváře trochu podnapilé Bellatrix. Byla plná potěšení a v jejích očích spatřil šílenost. Ciss se naopak tvářila povýšeně a jakoby chtěla naprosto ignorovat, co se v místnosti dělo. Sirius se otočil na matku, která pozvedla hůlku. Začal couvat.
V tom se místností rozlehlo kamenné "crucio," a Siriusovi se podlomila kolena. Bellatrix popošla o krok blíž, aby se mohla dívat zblízka, Cissa odvrátila hlavu.
Ležel na podlaze uprostřed místnosti, tělo zkroucené v podivné křeči. Mezi jednotlivými salvami kletby se díval do plamenů v krbu. Snažil se nemyslet na bolest procházející jeho tělem. Jeho myšlenky se snažili soustředit na hezké věci. Myslel na Jamese, Remuse, Petera. Snažil se v plamenech najít nějaké obrazy z jejich dobrodružství. V plamenech se snažil vyčíst, kdy tohle skončí. Jeho matka vyslala další kletbu a jeho tělo se ještě víc zkroutilo. Zmítal sebou a křičel. Už to nešlo zadržovat, snažil se jen přežít. Další křik. Nehorázná bolest. Sirius se znovu zadíval do plamenů a v té chvíli viděl, jak jméno Black pomalu mizí v dáli. On není Black a ta žena, která ho s kamenným výrazem mučila, nebyla jeho matka. Další bolest a křik. Sirius si myslel, že už to nevydrží. Pak se mu zatmělo před očima.
Když otevřel oči, byla kolem něho tma. Snažil se posadit, šlo to však těžko. Ve tmě rozeznal obrysy vlastního pokoje. Ušklíbl se nad myšlenkou, že by ho snad z lítosti odnesly nahoru. Musela být noc druhého dne, protože jinak by nikomu v obýváku nezavázel.
Bolelo ho celé tělo. Jez ztěžka rozhýbal prsty na rukách a nohách. Trvalo dalších deset minut, než dokázal slézt z postele. Podlomila se mu však kolena a on sletěl na podlahu. Hlasitě zaklel.
Hlavou mu probíhala neuvěřitelná spousta myšlenek. Byl si ale jistý, že něco podobného v životě nechce zažít. Pocit, kterého nabyl při trestu, ho neopustil. S tímhle domem má možná tak stejnou krev, ale žena spící o poschodí výš, není jeho matka.
Když ležel na nepohodlné podlaze a pomalu vstával, byl si jistý další věcí. Musí odtud vypadnout a to co nejdřív. Je jedno, že bude muset třeba spát na ulici. Hlavně musí z tohohle proklatého domu.
Zpod postele vytáhl kufr. Co nejtišeji ze skříně vytahoval věci a bez ladu a skladu je pokládal do kufru. Dobelhal se ke stolu a vysypal všechny šuplíky do zavazadla. Obcházel pokoj, všechno co mělo, pro něj, nějakou cenu, skončilo v kufru.
Pak se vykradl z pokoje, trochu posilněn ohnivou whisky, aby vůbec dokázal ujít pár kroků a co nejtišeji sešel do přízemí. Vešel do otcovy pracovny a odklonil jeden obraz. Na zdi visely dva malé klíčky. Vzal jeden z nich a v kuchyni trochu jídla, protože mu nehorázně zakručelo v břiše.
V pokoji vzal kufr a vyvlekl ho na chodbu. Potíž byly ale schody. Sirius oddechoval a snažil se přijít na nějaké řešení. Nenašel žádné, které by mohl použít v praxi, proto se rozhodl pro jediné proveditelné. Vzal kufr a největší rychlostí, jakou dokázal, začal sbíhat schody. Zavazadlo táhl za sebou, dělal příšerný rámus.
Sirius byl přesvědčen, že už vzbudil celý dům. V přízemí prošel kolem Krátury, který se také rozječel na celé kolo. U dveří potkal Reguluse.
"Kde máš svou paničku Bellatrix a další sestřenku Narcissu?" vyprskl na něj. Bylo mu divné, že ještě nejsou dole.
"Odjeli dnes odpoledne. Siriusi… Nedělej to. Nepřinese to nic dobrého."
"Odkdy ty se zajímáš o dobro? Můžeš mi říct, odkdy jsi vševědoucí starostlivý bratr?"
"Nejsem starostlivý. Přinese to blbou pověst na celou naši rodinu. Matka to takhle nenechá." Ušklíbl se Regulus, avšak jeho oči říkali něco trochu jiného.
"Tak proč jsi je ještě nevzbudil? Posedlost čistou krví… Pche. Je to jen banda trotlů, co se snaží, co nejlépe zavděčit Pánovi zla. Mám po krk všech těch básniček o čisté krvi. Vyřiď Walburze, že ode dneška není moje matka. Já nejsem Black." Sirius naposledy pohlédl Regulusovi do očí a vyšel do chladné noci.
Jeho tělo stále protestovalo proti jakémukoliv pohybu. Sirius se ale přinutil jít dál. Od úst mu stoupala mlha a byla mu zima. Potřeboval se dostat co nejdál od toho domu. Byl si celkem jistý, že to Walburga jen tak nenechá.
Asi za dvě hodiny se zastavil v jednom parku. Neznal to tady, což znamenalo, že musí být hodně daleko od Grimmaldova náměstí 12. Usadil se na jednu z laviček a snažil se zahřát. Dýchal si na prsty a prozkoumával okolí. Nikde nezpozoroval ani živáčka. Sehnul se ke kufru a chvíli se v něm přehrabovat, než našel, co hledal. Vzal si jednu cigaretu z krabičky a znovu ji hodil do kufru, ten pak zavřel. Byla ještě hluboká noc a Siriusovi stále nebylo moc dobře. Cruciatus se na něm ošklivě podepsala.
Vydechl kouř, lehl si na lavičku a pozoroval hvězdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama