Duben 2011

//středa-čtvrte// Moje ego je v troskách!

28. dubna 2011 v 21:06 | Leila |  Leila

Zjistila jsem, že jsem neuvěřitelná zmatkářka. A dost mi to vadí, jak neorganizovatelná sem.

Dnes jsem šla do knihovny. Rezervovala jsem si dvě knihy a to třetí díl město ze skla (<-!!!) a Mediátor. No řeknu vám, zmatek nad zmatek. První, že tam město ze skla není. Po mém úpěnlivém přesvěčování, že na internetu bylo napsáno, že kniha v knihovně je, mi bylo oznámeno, že na to rezervace není, že jde rezervovat jen kniha, co v knihovně není! Sááákryš, ale knihu mám a sice si o mě myslí, že jsem debil, ale knížku mám.
Načež jsem se odebrala do druhého oddělení s tím, že tam mám teda druhou knihu. Bylo mi řečeno po tom, co jsem tam zběsile pět minut pobíhala, že ta kniha je na dětském oddělení. Můžete mi říct, co je teda na tom internetu za katalog, co ukazuje, že je na dospělém? No zmatek nad zmatek. Létala jsem po knihovně jak debil. Ale mám knížku Město ze skla! Celou sérii Mediátor, teda pět knížek z té série a další knížky.

Pak jsem si úpěnlivě přála přečíst si Čapkovu knihu Válka s mloky. Už měsíc si říkám, že tu knihu chci. A dneska ji oběvím v knihovně pěkně vystavenou, jak jen čeká (v novým obalu a vydání) až ji uchopím do ruk. Bohužel moje nadšení z ní nebylo srovnatelné s tím, jak jsem objímala Město ze skla. Jsem už v půlce té knížky :D a je to mazec.

Jen tak pro zajímavost mám spánkový deficit, skoro nevidím a z očí mám je malé štěrbinky. Mám pod očima tmavé kruhy a je mi blbě. Ale to jen tak na okraj :D

Každopádně ve středu proběhly druhé přijimačky. Připadala jsem si jako borec, protože jsem našla gympl bez sebemenšího problému...
Večer byly zveřejněny výsledky první gymplu... Jsem nějakej 30 míst pod čarou
Dnes z druhého .... Jsem deset míst pod čarou...

Vyprdnu se na to velebnosti!
Píšu odvolání a kdybych tam měla pobít ty lidi, tak se na ten gympl dostanu.
A víte co mi an to řekla máti? Že je to to nejhorší co mohli mému egu udělat.
A má pravdu. Moje ego je uražené a hraje si teď na netykavku...
Neuvěřitelně hloupá Leila

Na co se chystám? I

28. dubna 2011 v 16:04 | Leila |  Na co se těším / co vyjde
V téhle rubrice budu zveřejňovat na co chystám v dalších měsících. Tak proč se zdržovat že?
PS: tabulka se bude měnit podle toho, jak na tom budu.
PSS: Pracuju na tom znamená, že knihu, film, cokoliv, už mám v rukách a chystám se to dokončit
Nemám přístup znamená, že tu knihu, film, cokoliv ještě doma nemám
Dokončeno, znamená, že už jsem přečetla, vyrobila, shlédla... popřípadě zde bude odkaz na recenzi

PSSS: Budu tenhle článek postupně doplňovat ;-)

kniha Smečka


nemám přístup

Na tuhle knihu se dívám už dlouho, narazila jsem na plno recenzí pějících chválu. Konečně něco, co není o upírech ale o té druhé straně
knižní série - Vampýrská akademie

pracuji na tom

Co mám říct? Všichni to četli, všichni si to zamilovali. Já chci taky a už nevydržím, aby všichni mluvili o něčem o čem já nemám ani páru.
knižní série - Mercedes Thomson

pracuji na tom

Kdysi jsem četla první díl, teď chci dočíst ty zbývající. Naví, když je má Rikki v tištěné podobě... :D
knižní série Mediátor

Mám ji doma. Pracuji na tom.

Opět všichni chválí. Snad to bude tak dobré jak všichni říkají. Nechtěla bych se zklamat.
Inkarceron - knižní série

nemám přístup

Vychází u nás až v květnu, takže teď to ještě neseženu. Ale jsem na to hodně navnaděná :D
X-Men: První třída


nemám přístup

Premiéru má až za dlouho, ale je to taková záležitost, kterou si prostě nesmím nechat ujít.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2

nemám přístup

Těšíte se aspoň z poloviny tak, jako já?? :D
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna

nemám přístup

Další srdcovka. Prostě Johny je v téhle roli úžasnej a já můžu bez reptání říct, že Jack Sparrow je jeden z nejcharakternějších chlapů, co "znám". Je v mém pomyslném žebříčku sexy chlapů hooodně vysoko :D A že je ten žebříček sakra dlouhej a stále se rozrůstá :D
gossip girl

Nemám přístup

Nemám co říct, chci to prostě vidět!
Roztomilé malé lhářky

nemám přístup

Kniha i seriál, oboje! Bez kompromisů po tom toužím :D

Město z popela - Cassandra Clare

28. dubna 2011 v 8:18 | Leila |  Knižní recenze

Prosím, pokud jste nečetli první díl, mohla by být recenze spoileroidní. Proto nedoporučuju ji číst, pokud jste první díl ještě nečetli.

Clary se sotva vymanila z jednoho nebezpečného dobrodružství a neskonale touží po normálním života bez jakýchkoliv nadpřirozených bytostí. Ale copak to jde?
Její matka se stále neprobrala z kómatu, její bratr (kterému se snaží vyhýbat jak jen to jde) k ní cítí něco víc a ona je na tom vlastně úplně stejně. A k tomu všemu se její nejlepší kamarád Simon snaží, aby svou lásku převedla na někoho jiného, repsektive na něho. A kupodivu se mu to celkem daří.
Clary se snaží odpoutat od napřirozeného světa co nejvíce, ale síly temného New Yorku ji nenechají uniknout. Ve městě se děje něco podivného, nacházejí se mrtvá těla bez jediné kapky krve. A navíc to něco zabíjí jen nadpřirozené bytosti. Ani jediná kapka krve? To je přece jasné, že to byli upíři.
Ne tak docela. Valentýn je opět ve městě a připravuje svou armádu k útoku. Tentokrát si vybral démony.
Mezitím je Jace ve velmi prekérní situaci. Inkvizitorka, která ho z nějakého důvodu nenávidí, mu dělá ze života peklo. Dojde až tak daleko, že ho nechá zavřít do nejhoršího vězení, jako by byl sériový vrah.
A Valentýn se zrovna v té chvíli rozhodne vězení vyvraždit, aby získal Meč duše - zbraň, která mu umožní ovládat démony. Jace je samozřejmě v očích inkvizitorky hlavní podezřelý.A to zdaleka není všechno.

Druhý díl je, řekla bych, na stejné úrovni jako ten první. Každý má své pro a proti. První dil měl společnou, hlavní zápletku, kdežto druhý díl je sled neobyčejných a velmi napínavých událostí. Nikdy nevíte, co na vás z další stránky vyskočí. V knize je velmi mnoho zvratů a některé jsou opravdu nečekané. Velké plus má autorka za to, že dokázala propojit určitou událost z prvního dílu a rozvinula tak další překvapení a zvrat. Nechci být konkrétní, přijdete na to sami, až si knihu přečtete.

SPOILER (můj názor)

Můj nejlepší moment? Jednoznačně celá kniha. Ty knihy jsem si zamilovala a dnes jedu do knihovny pro třetí díl. Nemůžu se dočkat. Ale co nemohu dostat z hlavy a jednoduše mě to dostalo? Scéna u Vílí královny. Věděla jsem, že když je tam tak zdůrazněno, že nic jíst nemáte, někdo něco ukousne. Myslela jsem si, že to bude Simon. Nikdy bych neodhdla co se tam stalo. Byla to scéna, co mi vyrvala dech z hrudi. Nedýchala jsem, když královna odmítala všechno a mě pomalu začalo docházet, co se stane. Co je nevyhnutelné a tetelila se radostí. Možná je to zvrácené, ale doufám, že se v třetím díle vyřeší vztah Clary a Jace nějak dobře pro ně. Samozřejmě by autorka mohal napsat něco v tom smyslu, že není její bratr. Tohle klišé z telenovel by mi nevadilo.
Naopak mě velmi zhnusila scéna, která se stala ke konci. Kdy Jace zachránil Simona. To se mi nelíbilo, takový happyend. Myslela jsem že už je po něm, prostě někteří hrdinové musí umřít. A ono nic.
Dál se mi líbila scéna, kdy Clary nechala vybuchnout celou loď a scéna, kdy Jace zachránila inkvizitorka.
Krasomil miluje Aleka, Alek miluje Jace, Jace miluje Clary, Clary miluje Jace, Simon mile Clary a Clary a Jace jsou sourozenci! Autorkka vytvořila něco úžasného a i když se ve dvojce řeší hlavně vztahy postav, je to nepopsatelný zážitek. Kdo si knihu nepřečte, o moc přijde. Vážně vám radím dobře. Teda, pokud nechcete zkonit přijimačky, tak ji nečtěte před přijimačkami. Jsem přesvěčená, že jsem to dělat neměla :D

10/10

55 otázek a odpovědí - knižní dotazník

27. dubna 2011 v 14:28 | Leila |  Myšlenkové pochody
Tákže je tady řetězák, který koluje blogovým světem pěkně dlouho.
Já ho ukradla u Tariny S. snad nevadí, pokud jo, stáhnu ho :-)

Jdem na to ne?

1. Obľúbená kniha z detstva?
Mno… já jich přečetla hodně. Všichni vyrůstali na Harrym Potterovi já na Witch, Klukům vstup zakázán a podobně :D

//úterý// Zkouškový horor

26. dubna 2011 v 20:56 | Leila |  Leila

Nepozdravím vás, mám v sobě příliš pocitů najendou a můj podrav by zněl asi trochu divně.
Dnes to bylo o hubu. Aneb Leila jela do velkého města a jela sama. Samozřejmě, že se toho stalo hodně.

Tož!
Ráno vstanu a je všechno v pohodě. Teda, kromě toho, že jsem málem spadla z postele a vylila trochu čaje. Ale to se mi stává běžně, takže nic neobvyklého. Než jsem vyšla z domu (se spožděním) volala mi babička. Chtěla mamku. A já tvrdnu u dveří a ona se rozkecává a máti řekne, že musím už jít. A babča proč teda nejdu a máti, že volá na můj mobil. Tak jsem vyběhla na osmicentimetrových podpatcích z domu...
V obchodě fronta jak hovado a já čekala se dvěma rohlíkama a flaškou vody. Samozřejmě, že jsem musela autobus dobíhat. Jak já miluju chaotický rána! :D
Každopdáně jsem se dostala do autobusu. A zdárně vystoupila. A čumim. Mno s mojí orientací v prostoru je to trochu špatný, abyste pochopily, někdy se neorientuju ani ve vlastním domě, jak se říká :D. Tak vidím skupinku lidí, co vypadá inteligentně, říkám si, že to budou gympláci a tak jdu za nima. Hm... nešli...

Každopdáně ještě že jsem měla půlhodinky k dobru a já se zdárně dostala ke gymplu. Ještě jsem si zkontrolovala, že stojím u toho správnýho, přece jenom oni stojí dva vedle sebe. A vstoupila dovnitř. A znovu čumim.
Rozhlídnu se na jednu stranu... na druhou stranu a hle! Spatřím nástěnku a tam kolem ní velký hlouček lidí. Pomyslím si, že je to asi důležitý... brejlím na ty papíry... Samozřejmě, že to je napsaný tak malinkatým písmem, že to nepřečtu! Tak se proderu jako pravý superman dopředu a brejlím... hledám se... sááákryř Leila se málem nenašla. Pak se našla blbě, ale nakonec jsem se našla. Skipuna číslo sedm... Jdem ji hledat!

Vylezu do prvního poschodí, chodba velká jak prace a plnooo dveří. Doprava... Doleva... Podívám se před sebe a tam velkej papír se skupinama a šipkama. Vydám se tedy podle šipečky doprava... A hle, nemyslete si, jsem chytrá, našla jsem třídu ve které píšu přijimačky!

Bohužel štěstí mě v tu chvíli opustilo... asi jsem si opravdu měla dát ten Kitakat před prvním testem...

První test osp....HOROR!
Matika.... HOROR!
čeština.... horor to zrovna nebyl, bylo to asi nejlehčí a stihla jsem to deset minut před koncem limintu... Stejně tam mám určitě všechno blbě...

Jdu na pracák a je mi to jedno!

Každopádně o svém hledání záchodu se vyjadřovat nebudu... :D

A přišel konec a já vypadla ven. Tedy až potom co jsem proběhala celou školu, protože hlavní východ byl jaksi nedostupně zamčen.
A vylezu ven a jelikož byl ten hlavní vchod nedostupně zamčen, vylezla jsem nějakými postraními dveřmi. Opět jsem se vydala za skupinkou lidí a oni mě zdárně dovedli ven z areálu. Pak už to bylo jenom na mě....

ano jak tušíte, dostala jsem se na nádraží... Dala jsem si kafe a spokoje přemýšlela, jak budu vyplňovat formůláře a vystojím nekonečné fronty na pracáku...

ALE! měli jsme na ty testy učitelku z výtvarky! To přece něco musí znamenat!!!

Každopádně jak jsem tam viděla ty lidi, připadala jsem si méněcená a velmi hloupá. MYslím, že ten gympl ani nemám šanci utáhnout...

A odpoledne jsem nedělala nic jiného, než že četla druhej díl Město z kostí - Město z popela... Mám to dočtené a... MILUJU TY KNIHY!!!
Je to prostě neskutečné... neuvěřitelné... Žeru to!
Každopádně jsem objevila novou položku v knihovně. Rezervace a internetový katalog. MAJÍ TROJKU!!! takže (škoda že maj zítra zavřeno) ve čtvtek jedu opět pryč a jedu do knihovny pro svoji milovanou knihu! :D

Zítra mě čeká peklo číslo dvě. Držte mi palce ať to nezvořu jako na tomhle. I když na tenhle gympl jsem přecejen chtěla víc...
Uvidím v pátek/ve čtvrtek...

Leila

//009// Weekly "So be it"

25. dubna 2011 v 16:18 | Leila |  Weekly "So be it"

Tak opět o den později. Slibuju, že teď už budu dodržovat neděli a každý týden :D
1. Shlédla jsem: Dokumenty, Ďábel nosí Pradu, Sucker Punch...

2. Přečetla jsem (popřípadě čtu): Zavržená (dočítám), Coco Chanel, Krakatit

3. Nejvtipnější moment: čtvrtek, jízda na bruslích (víš jak se nechci zabít? na bruslích! ale je to nejpravděpodobnější smrt...) a pak taky sobotní rodinný výlet

4. Překvapení: čtu, byla jsem v knihovně... a mám conversky!! A boty, které miluju :D a pokud se na nich nezabiju budu je milovat ještě víc :D

5. Nejlepší moment: čtvrtek

6. Poslouchám: poslouchám MTV budíček :D a pak obnovuju playlist na mobilu, ale ještě jsem ani nezačla

7. Nejoblíbenější věc: tulipány

8. Kreslím: jojo můj obraz metr krát metr a včera portrét Rikki

9. Přeju si: brigádu, peníze, tílka, konec školního roku, ať mě přijmou na gympl, ať se mi povedou přijimačky a nesplnitelný sen a to šaty z nové kolekce H(to divné "a", které neumím napsat)M

10. Jsem vděčná za: za to, že jsem v pohodě, za to, že můžu ke zkouškám na gympl, za to že už zvejvá jen pár týdnu do konce, za ty boty...

11. Jak se mám: vystresovaně a nervově v háji, ale jinak se mám skvěle

12. Co se stalo ve virtuálním světě: zveřejňovala jsem obrázky, změnila jsem layout, překopala a přidala rubriky, předělala rubriku art...

13. Stane se: dělám přijimačky v úterý a ve středu, a hned ve čtvrtek a v pátek píšu asi tři písemky

14. Co očekávám: očekávám, že se konečně dokopu k tomu, abych něco dělala a očekávám že se dostanu na gympl :D

15. Naštvalo mě: že Tanečnice je tak skvělá kamarádka, že se mě neumí ani zastat

16. Nejlepší den: Asi... čtvrtek, sobota :D

Město z kostí - Cassandra Clare

25. dubna 2011 v 7:50 | Leila |  Knižní recenze

Mladá dívka Clary se vydá jednoho večera do tanečního klubu. Stane se svědkem podivné vraždy, kterou viděla pouze ona a pachatele zřejmě také nikdo neviděl. Jsou to halucinace? Ale kdepak, Clary totiž skrývá tajemství.
A události v jejím životě naberou rychlý spád. Večer na to se pohádá s matkou a zrovna v tu chvíli je její matka unesena. Clary se vydává na pouť za záchranou matky a také za vlastní minulostí, která je pro ni najednou zcela neznámá. Dozvídá se totiž, že ji někdo uzamknul vzpomínky.
Clary pomáhají tzv. Lovci stínů, což jsou "lidé", kteří ochraňují normální lidi. A také vydí nestvůry, démony, které vidí i Clary.
Vše je ještě zamotanější než se zdá. Okouzlující Jace, vždy sarkastický, arogantní a chladný, kterého má Clary po boku jako ochránce. A pak je tu ještě její nejlepší kamarád, trochu dětský Simon, který při ní stál vždycky, avšak obyčejný člověk. Klasická romance pro náctileté? Stmívání v jiné podobě?
Ale kdeže!
Připomíná vám to klasický milostný trojúhelník, ale není tomu tak. Mezi nimi vysí něco ve vzduchu. Jedno děsivé tajemství, které jejich vztahy obrátí zcela naruby...
A pak je tu ještě Alek, který pokukuje po naší trojici. Komu patří jeho sympatie? A věřte, že tomu komu byste čekali, to rozhodně není.
Každá postava má originální charakter, postavy jednoduše žijí. Je to příběh, který postavy prožily, není to příběh, do kterého by byly napasovány postavy.

Je tam všechno. Je tam zrada, láska, tajemství, dobrodružství, tajemno, smrt, magie, meče, démoni, je tam, a to většině dnešních fantasy chybí, překvapení!
A to je v celé knize. Pokaždé jak si myslíte, že už víte! Že už jste na to přišli, že už jste pochopili, jak to skončí... Věřte mi, nezkoušejte hádat. Přečtěte až do konce a budete překvapeni. Nic totiž není tak, jak se zdá a ani to ještě nemusí být konečné... :-)

Kniha je... prostě skvělá! Avšak i tak můžu něco vytknout. Přečetla jsem ji jedním dechem za ani ne dva dny. Styl, kterým autorka píše je čtivý, napínavý a prostě překvapivý. Líbí se mi charakter Clary, která ač je hlavní hrdinka příběhu nenakráčí do příběhu a nezačne kosit mrtvoly. Celé se to nese v duchu odhalování její minulosti a zoufalé touze zachránit matku. Možná bych trošku přidala více emocí, ale ne takových, kdy vám vyjde z hrdinky ufňukaná hysterka. A samozřejmě (možná jste tušili :D) se mi líbí Jace. Celý od hlavy až k patě je prostě k sežrání.
Kdybych nevěděla, že je tak skvělá (doporučila mi ji Rikki) a viděla ji jen v knihkupectví, asi bych si ji nekoupila. Moc se mi nelíbí obal knížky a já většinou zkoumám knihu podle toho, jestli se mi zálíbí obal (pak jdu blíže zkoumám knihu (tedy anotace a pár stránek) nebo jestli má zajímavý název, tedy pokud jsem někde nečetla recenzi plnou chvály.
Konec byl ale na můj vkus uspěchaný, bylo tam hodně akce a trochu kostrbatě napsané. Možná to bylo překladem? Nevím, četla jsem pouze česky. Každopádně mi připadal konec napsaný moc narychlo a trochu protahování by neuškodilo. NA konci toho bylo hodně k strávení a přišlo to trochu moc narychlo. Konec byl z knížky takový nejhorší, ale s největšími překvapeními a zápletka byla prostě skvělá, neotřelá, chytlavá/poutavá a já nemám co dodat...

10/10

Zdroj obrázku: ZDE

//?-neděle// žranice!

24. dubna 2011 v 11:54 | Leila |  Leila

U nás by se měly Velikonoce, přejmenovat na žranice. Nic jiného totiž v posledních dvou/třech dnech nedělám.
Už se tomu ani nedá říkat jíst, protože se ženu ke každému plnému talíři, který je v dosahu. Mamka už obstarává řetěz na ledničku.
My totiž Velikonoce slavíme způsobem, že se dva dny jenom vaří a peče a smaží ajánevímcoseještědělá a pak se to všechno nachystá na stůl a žere se :D celé svátky v kuse a na nějaké zdobení vajíček a pomlázku se můžeme vyprdnout. Hlavní je to jídlo :D
Můj žaludek se jednou za rok přepne do fáze, které já osoběn říkám nevímkdymámdostajsemjenbezednejvakplnejžrádla a já jím. Hodně jím :D
Ale těm dobrotám se prostě nedá odolat.

To by bylo k Velikocům. Chtěla jsem vám vyfotit berana ale nějak rychle se ztratil a já to nestihla...

Každopádně vememe to trochu po pořadě.

-ve středu jsem se šíleně těšila domů a nemohla se dočkat až z přítomnosti těch lidí tam vypadnu. Střední, střední... kdepak si? :D
Byla jsem u babičky, opět jsem zapomněla knížky do knihovny a tak podobně.

- ve čtvrtek jsem myslela že umřu. Ráno jsem se v osm vyhrabala z postele, že teda jako budu aktivní. Otevřela jsem konzervu jahod a udělala si koktéjl. Bylo ho trochu moc. Ale Rikki se náhodou nacházela poblíž. Měli jsme snídani v trávě. Jahodový koktejly a bánán polévaný čokoládou. Závidíte? :D
Pak to šlo jednoduše. Nejméne čtyři kilometry procházky se psem, probrání důležitejch věcí, co se za týden stalo (jsem totiž děsně khůl drby :D) a prodiskutování povídek a podobně. K tomu se ještě dostanu, protože mi byla povídka Diary bloody hope trochu zkritizována a navrhnut lepší řešení :D
A pak jsme žehlily (Rikki žehlila) a pak jsme v jiném domě (u mě) vařily. Tedy, já vařila. Rikki krájela, protože nechtěla riskovat, že jí to bouchne jako kdyyž vyhodila (málem!) celou chemickou laboratoř do vzduchu :D (ne, já jsem to neprozradila :D)
Musím říct, že když už ne výborná, jsem alespoň dobrá kuchařka. Horší je to s dalšími domácími pracemi. Jsem drobátko nepoužitelná :D ale to nevadí, mé dokonalosti to uškodit nemůže :D
A pak jsme jely na bruslích (<-!!!) do knihovny, jelikož už tam mám upomínku. Jsem hrozně nezodpovědná že? A to bylo nějakej osm kilometrů (<-!!!) myslela jsem že ten den umřu.

- v pátek jsem měla trochu odpočinku a začala jíst...
- v sobotu jsme jeli na rodinej výlet. To už nechci zažít!! Spočívalo to v tom, že se do velkýho tranzita naskládalo šest lidí a jelo se. Jelo se vlastně jenom k Brnu, vyzvedlo se pár flašek slivovice a jelo se zptáky. Výlet jak sviňa řeknu vám. Ale byli jsme na obědě. Ale když jsme se začali vylézat z toho autobusu a babča nás pomalu počítala jestli jsme všici, těch lidí co koukalo :D Malý zájezd vyjel :D
To by k tomu bylo vše. Ono nejde popsat moc, co jsme jako dělali a zažili. Museli byste jet na výlet s mojí rodinkou. Ale jsme normální! Fakt! :D

Rozhodla jsem se udělat menší rekkonstrukci. To je humus když musíte žít s perfekcionalistou :D táákže

> Hodlám změnit layout. Přemejšlím, jestli ho udělat složitý nebo rapidně jednoduchý. Návrhy?
> Hodlám upravit rubriky Art, hodlám překopat ostatní rubriky a taky bych chtěla blog trochu zaměřit na knihy a filmy, tedy se tomu více věnovat
> Hodlám zrušit povídku Diary bloody hope. Stejně to nidko nečetl a já bych to jednou ráda vydala. Musí to být perfektní. Určitě změním název a musím si ujasnit děj. Taky mi Rikki říkala, že mi chybí jakoby úvod, že jsem všechny hned vtrhla do děje a chybí mi ten úvod. Táákže kompletní překopanice a můžete mi věřit, že už mě to taky nebaví. Jenomže jak jsem řekla. Být perfekcionalista na svou práci je těžké
> hodlám hodně, hdoně kreslit a hodně hodně zveřejňovat. Už na vás čeká obraz metr krát metr :D
> Chtěla bych se vrátit k pravidelnému postování deníčku a je mi jedno že to nikoho nezajímá. Chci si na tenhle rok uchovat vzpomínky.
> Chtěla bych trochu víc postovat nějaké myšlenkové pochody. Tak strašně obdivuju ty, co dokážou každej den přemýšlet a maj na všechno svůj názor.
> Chtěla bych věnovat blogu trochu ví originality, protože když se rozdávala mco ji nepobral :D

Tak já jdu na to.

Jack Sparrow

23. dubna 2011 v 15:27 | Leila |  Uhel, křídy
Měla bych tu rubriku konečně pročistit a udělat pořádek. Je to humus. :D
Každopádně mám tady pro vás další obrázek. Je to druhý obrázek kreslený křídama, snad se poved :D Dokreslila jsem ho v pondělí a zatím se mi ještě nezhnusil :D Mno i když je tam spousta chyb ale já na ně neupozorňuju, třeba si jich nevšimnete :D

Formát: A3
Doba: cca 4 hodiny
Technika: umělecké křídy
Názor: Myslím, že se to celkem povedlo a já jsem spokojená. Jen mě štve foťák, protože to vypadá totálně blbě vyfocené. V reálu je to lepší... O hodně... :D Jo mimoto... Poznali byste, že jde o toho pána, co má jméno v nadpisu? :D



Koláč s karamelem

21. dubna 2011 v 16:08 | Leila |  Nevýtvarno
Tohle taky moc do této rubriky nepatří, ale zatím mám v téhle rubrice bordel a a tak vám sem hodím i tohle. Chci se pochlubit, co jsem pekla asi tak před týdnem. Obrácený jablečný koláč s karamelem. Byl prostě úžasný :D:D
A je to vlastně umění :DPodstatný je, že kuchyň stojí a společně s máti se nám podařilo ji uklidit po mém nálletu :D

Chcete další fotky, toho, co jsem pekla?


Ninja, ninja, ninja, ninjááá

19. dubna 2011 v 15:04 | Leila |  Ostatni
Byste nevěřili jak mě baví kreslit centrofixem tyhle ninji. :D Mám je nakreslené snad všude a tohle byli první návrhy tak vám je sem hodím. Neberte to vážně, na ten papír jsem si zkoušela svůj podpis a ukazovala ho ve větším taťkovi :D a pak vznikl ninja (ten dolní červený, co je nakreslený v blbým úhlu :D:D) mno a pak už to jelo :D měla bych přestat do školy nosit centrofixy, protože je mám už skoro v každém sešitě :D


//čtvrtek-pondělí// Jsme zvířata nebo lidi?

19. dubna 2011 v 8:06 | Leila |  Leila

Zajímalo by mě, jestli je to jenom můj pohled na svět, ale podle mě jsou nejkrutější děti. Děti ve školce, které se nebojí říct do očí druhému absolutně nic. Ale zase ve školce jsou to takový supr problémy, kdo si bude hrát s touhle panenkou a kdo s tímhle vláčkem.
A pak je to ta druhá skupina, přeinteligentní adolescenti, kteří si myslí, že jim patří svět. Možná je to otřepaná fráze, ale něco na ni bude, když je tak moc omýlaná ne?
Už mě to nebaví!
Člověk se chce líbit. Myslím, že je to zakódované v každém z nás a je to součást společenství. Soupeříme o otm, kdo bude úspěšnější, hezčí, lepší. Dřív i o to kdo je chytřejší. Dnes už mi to tak nepřipadá.
Leila si včera (tedy pondělí) vzala do školy šaty. Rozhodla jsem se totiž poslouchat ty malinké nutkání něco udělat. A ze skříně jsem ještě po slepu vytáhla šaty. Modrý a mě se líbí. Líbily se holkách, celý den byl fajn. Ale když je něco fajn, můžete zaručit, že se to posere.
Šla jsem s Tanečnicí a za náma šli spolužáci. Spolužák jedna najednou říká, jestli spolužák dvě nemá foťák.
"Naco?"
"chceme udělat malý experiment, jestli když to vyfotíme, praskne čočka. Ale nikdo svůj mobil obětovat nechtěl."
"a koho že to chcete vyfotit?"
v té chvíli jsme se rozcházeli, oni šli na jednu stranu a my na druhou stranu. A když jsme se rozdělovali spolužák jedna začal "kašlat" a druhou rukou ukazoval na mě. Nevím proč, přišlo mi to ponižující...
Nebo jsem paranoidní?
A bez skromnosti říkám, že mi ty šaty sluší. Proč musí být ve třídě lidi, co tohle dělaj? A teď už ostatním věří. Víte, do téhle party patří i Pan Tajemný. A já je vždycky tak bránila. Ale jsou to hovada, co sežrali moudrost světa. A když nejsou ve škole spolu s Paní T. tak je třída najednou v pohodě. Dokážem se normálně dohodnout a jsou v pohodě i vztahy. Nikdo nikoho neuráží a nedělá si z něho srandu. Jsme tak nějak v pohodě, i když samozřejmě nebudem nejlepší kamarádi, ale jsme v pohodě. Klidně se dokážem spojit, ale jakmile jsou ve třídě tři lidi, co si myslí, že jsou něco víc, tak se to nedá.
Je zajímavé pozorovat, že jakmile blbnem, jakmile je kolem mé a Tanečnice lavice plno lidí a je sranda, najednou oni začnou otravovat Paní K.
Je zajímavé pozorovat, jak jakmile se bavíme, oni musí taky, snad aby dokázali, že oni jsou pořád ta ELITA? to vždycky byli. Ti chytřejší, hezčí, oblíbenější. Každý chtěl být v jejich partě, která každý pátek chodí ven, mají plno zážitků a každý říká, jak je s nima sranda. Ale zjišťuju, že už o to plno lidí zájem nemá. A já už taky ne. Možná je to jenom proto, že i když nevím co jsem jim udělala, tak mě nenávidí, pomlouvají, dělají ze mě, jako bych byla strašidlo s ježibabou dohromady. Postavím se kousek od nich a oni musí najednou pryč a ještě se smějí, když jeden z nich předvede jak se chrání a couvá odemě. Jako bych snad měla nějakou nakažlivou nemoc. Celkem mi to vadí. Vlastně hodně. Já jim nic nedělám a nevšímám si jich. Když se nechtěj bavit, jejich problém, ale takhle mě urážet? Co jsem komu udělala?
Stejně tak Paní T. taky nevím, co jsem ji udělala, že mě od té doby, co jsem přišla, nenávidí. Nevím, nepomlouvala jsem ji, nijak neurážela, nic jí neudělala. Všichni ji nenávidí za to, jak každého pomlouvá a chová se jako nadřazená a já jsem proti ní do teď (v sobotu jsem se nějak neudržela) neřekla jediný slovo. Teda kromě chvil, kdy se vylívám Rikki :D

Nejsme dost inteligentní druh, aby tohle nebylo nutné? Třeba říkejte, že jsem paranoidní, třeba jsem, třeba jsem zaujatá a třeba je vidím jenom tak proto, že mi dělaj, to co mi dělaj.
Don't cry. Just say fuck you and smile...
Musím říct, že se čím dál víc těším, až vypadnu na střední. Moc se těším!

A zbytek si dáme asi v pomlčkách ne? :D

- ve čtvrtek jsem řešila dilema. Nedodělala jsem si sešit do pracovek a měla jsem děsný nervy, že to bude kontrolovat. Nekontroloval.
- V pátek nebyla Tanečnice ve škole. I tak přišlo plno lidí k mojí lavici.
- v sobotu jsem byla venku s Rikki, pak s Tanenčicí a pak s Rikki... Tanečnice se ozvala sama od sebe a budem brát pozitivně i to, že první volalal Paní T. a pak až mi. :D
- v sobotu jsem pekla koláč s jablky a javorovým sirupem...
- Leila pekla i v neděli koláč s jablky, ale jiný a chutnal jak žemlovka. Se na to vyprdnu! :D
- Jak moc jsem si říkala, že si dám konečně o víkendu do pořádku sešity a tak podobně... prd velebnosti!
- mám opět nové filmy a já se na ně nemám kdy kouknout!!
- včera (tedy v pondělí) jsem kreslila křídama. Podruhý v životě a... jsem prostě machr :D:D v průběhu týdne se tu objeví fotka :D Myslím, že na to, že jsem jimi kreslila podruhý v životě to celkem ujde :D
- Ségra mi včera řekla, že si nemůžu půjčovat její trička, protože jsem moc tlustá...
- Hehe vezmu si do školy růžové ponožky a žluté kalhoty a červenou mikinu a pod ní modré tričko, na hlavu dám zelený klobou s pavími péry a na krk perly... A to teprve budou praskat čočky! :D:D
- čtu Coco Chanel!
- mám v plánu sem dávat víc mých myšlenkových pochodů. Zařídila jsem si speciální stránku ve svém speciálním sešitě, kam píšu nápady povídek a tak podobně, kam si budu psát témata, nad kterýma se chci zamyslet. Zatím tam mám jedno... :D:D

Leila

Moje milé kamarádky

17. dubna 2011 v 16:48 | Leila |  Myšlenkové pochody

EDIT: Nějak jsem to poletla a zveřejnila článek ještě jednou. Moc se za to omlouvám, minulý článek jsem smazala...

Černá tráva, bílé nebe, šedé květiny, černé stromy a my, buďto černí nebo bílý. Tempery a vodovky pouze černé a bílé. Když se chci rozveselit, kouknu na bílou, když mám depresi, kouknu na černou (a nebo naopak:-)). Jenom bílé nebo černé tričko a kalhoty. Žádná starost s kombinováním. A pravá tvář černé a bílé by vymizela, protože by byla všude... Svět bez barev.
I když černá a bílá jsou vlastně taky barvy :-)

Crazy man

17. dubna 2011 v 12:01 | Leila |  Ostatni
Formát: A4
Doba: cca 10 minut
Technika: černý a červený centrofix
Názor: Menší návrh jsem rpovedla do sešitu němčiny a včera jsem měla konečně čas to převést do velkého dormátu. Probírali jsme zrovna oslovení a já tohohle supermana nějak mimovolně zplodila :D


MRS no. 2

15. dubna 2011 v 15:57 | Leila |  Ostatni
Formát: A4
Doba: cca 15 minut
Technika: černý a červený centrofix
Názor: ááá pokračuju v řadě! :D asi si jich vytvořím hodně a pověsím si to do pokoje! :D a budu mít celou jednu stěnu polepenou těmahle panáčkama :D... Sice není tak "cute" jako ta předchozí, ale stejně ji zbožňuju :D


//čtvrtek// Už ne jen společensky, jsem mrtvá i koníčkově a vůbec mám mrtvý život

14. dubna 2011 v 20:19 | Leila |  Leila

Zdravím. Už asi deset minut vymýšlím, jak článek uvěst. Bohužel mě nic nenapadlo.
Mno, takže si asi dáme jenom pomlčky. Připadá mi to už trapné se sem rozepisovat na celé odstavce o svém životě. Takové, stejně to nikdy (a myslím, že to nikdo neumí) nepodám tak, aby to odpovídalo skutečnosti. Stejně tam vždycky bude můj pohled, tak, jak jsem to vnimala já. A navíc, stejně nikoho nebaví číst sáhodlouhé odstavce o ničem. Chce to, aby články měli myšlenku, jenomže v poslední době zjišťuju, že ani nad ničím neuvažuju. Je to stereotyp, škola-odpočinek-kontrola blogů-spánnek... Štve mě to... Sakra nechcete někdo mi vládnout tvrdou rukou, co by na mě začal řvát a donutil mě cokoliv dělat?! :D Vždyť já vůbec nic nedělám? Jsem prostě loutka co zajde do školy a ze školy a pak nic nedělá. Nemám koníčky, kterým bych se věnovala pravidelně. Nemám aktivitu, prostě nic! jediný čemu se věnuju celkem pravidelně je blog... Přála bych si tolik věcí a přitom nedokážu zamakat a jít za tím...

-tákže... vlastně nemám nic nového.
- dočetla jsem Prima sezónu a to je tak všechno...

Leila

Love is...

13. dubna 2011 v 17:02 | Leila |  Nevýtvarno
Tak tohle není zrovna výtvor, který by patřil do týhle rubriky. Ale jinou rubriku nemám tak to má smůlu. Jinak, je to skládané z jednotlivých papírků, přilepených izolepou a pozor je to na zdi! Ano mám to přilepené na zdi. Plánuju, že tenhle měsíc koupím nějaké rámy na puzzle a pověsím si nějaké obrázky a mno pak vám tu stěnu vyfotím. Prozatim jen takhle.


Králova řeč

12. dubna 2011 v 15:22 | Leila |  Filmové recenze

Představte si, že trpíte vadou řeči. Je to problém? Stydíte se? Tak teď si představte, že se máte stát králem anglie.Po smrti otce Jiřího V. a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. musí Berti usednout na trůn. Potíž je v tom, že právě on trpí vadou řeči. Už mnoho lékařů se mu snažilo pomoc. Používali experimentální metody i metody osvěčené. Nic se ale nestalo, Bertie koktal dál. Proto králova žena Alžběta, budoucí královna matka, domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči Lionelem Loguem. Ten po neshodách a mnoha problémech se s králem smíří a spolu se pouští na cetu experimentální léčbě. Brzy se mezi nimi vytvoří velmi silné pouto, snad neodlučitelné.
Bohužel země, Anglie, stojí na prahu 2.světové války. Snaží se válce vyhnout, ale není pochyb, že k ní dojde. Proto je nutností, aby nový britský král pronesl slavnostní, povzbuznou řeč v rádiu. S pomocí jeho ženy, která ho ve všem podporuje, vlády a také s pomocí Loguea se mu podaří projev zvládnout a výrazně se nezakoktá. Prý koktal jenom proto, aby věděli, že je to on...


Překvapilo mě vysoké, velmi vysoké hodnocení na csfd. Dále taky herečka Helena Bonham Carter), což je moje oblíbená herečka. Na film jsem jsem tedy podívala. A můžu říct jen líbil semi. Ovšem nějak moc nenadchl, ale byl dobrý. Není to film, který bych si uchovávala v paměti ještě dlouho poté. Ani nijak neurazil.
Taková odpočinková podívaná.
Velmi mě zaujal nápad a nevím, jestli to bylo stejným člověkem (nepamatuji si kdo točil), nebo něčím jiným, připomínalo mi to film Čistá duše, který taktéž pojednává o nemoci (schozofrenie). Takové filmy jsou pro mě hodně zajímavé. Líbilo se mi překonávání hranic a že se tvůrci nebáli pro doplnění atmosféry přidat vulgárníé slova, které nemám ráda, ale tdy mi prostě seděly. Příjemný film...

7/10

//pondělí// jsem společensky mrtvá

11. dubna 2011 v 17:18 | Leila |  Leila

Drazí moji!
Opět se setkáváme u pravidelné relace, a jelikož já mám dnes málo času (je to spíš způsobeno tím, že nemám o čem psát...) tak si dnes dáme jen pár odrážek, abyste byli v obraze. Pak se půjdu párat s recenzí a měla bych zase kreslit :D pomalu mi docházejí obrázky :D

- o víkendu jsem byla u babči a dědy
- jsem v depresi, opět jsem přibrala
- vytvořila sem si slušnou závislost na programech spektrum a fashion
- dneska jsme psali revision z angliny... doufám a věřím :D
- zjistila jsem, že jsem společesnky mrtvá
- opět se vracím k plánování Těla pavučin a brzo se chystám dopsat třetí kapitolu
- psali jsme dneska hoodně písemek... zlé... čeká mě smrt
- přišli mi pozvánky z gymplů na přijímačky!! :D
- bojím se že neudělám přijímačky... aneb mám bobky :D
- zítra nejdu do školy... tuším že mi bude blbě :D:D
- stáhla jsem si další filmy :D
- Big bang theory je stále lepší a lepší
- Nechci být společensky mrtvá :D
- Dnes jsem si koupila cherry kapsu, snědla jsem ji a pak jsem zjistila, že mi nezbylo na autobus :D to je tak, když jste nenažraní :D
- krásně jsem si naplánovala den... opět jsem to nedodržela :D:D
- nosím klobouk a lidi ve vesnici na mě divně koukaj :D
- Tanečnice pošle za dva týdny přes 100 SMS já pošlu jednu a to ještě mamce... hovoří to o něčem? :D
- sestra šla dneska ven (i když byla ráno šíleně nemocná) a řekla mi že doma nezůstane jako já, že má alespoň s kým jít ven...

Leila

MRS

11. dubna 2011 v 14:58 | Leila |  Ostatni
Formát: A4
Doba: cca 15 minut
Technika: černý a červený centrofix
Názor: Zbožňuju to! Nic víc, nic míň!