Moje milé kamarádky

17. dubna 2011 v 16:48 | Leila |  Myšlenkové pochody

EDIT: Nějak jsem to poletla a zveřejnila článek ještě jednou. Moc se za to omlouvám, minulý článek jsem smazala...

Černá tráva, bílé nebe, šedé květiny, černé stromy a my, buďto černí nebo bílý. Tempery a vodovky pouze černé a bílé. Když se chci rozveselit, kouknu na bílou, když mám depresi, kouknu na černou (a nebo naopak:-)). Jenom bílé nebo černé tričko a kalhoty. Žádná starost s kombinováním. A pravá tvář černé a bílé by vymizela, protože by byla všude... Svět bez barev.
I když černá a bílá jsou vlastně taky barvy :-)

Barvy jsou pro člověka důležité. Pro mě tedy opravdu ano. Když svítí žluté slunce a já se projdu (protože nerada běhám) po zelené trávě, vidím červené květy máku a v zimě bílý sníh, v těle mi vybuchuje ohňostroj štěstí. Když se nebe zatahuje šedou a třpytivý déšť zkrápí šedou silnici a hnědou hlínu. Sedím u stolu a rozmíchávám barvy. Červenou, černou, žlutou, modou, fialovou... Každá má v sobě jistý příběh, něco jiného a probouzí něco jiného. Je to, jako bych odkrývala tajemství. Tajemství barev, když do žluté přidám červenou a dostanu svou novou kamarádku, ohnivě oranžovou. Když do žluté přidám hnědou a můžu se skamarádit s okrovou. Je jich tolik a každá je jiná. Stačí tak málo, kapičky dvou barev, jedné o kapičku víc a už můžu poznávat zase nové a nové...
A pak stačí štetcem udělat jeden tah a z nudného papíru je hned něco zcela jiného. Už to není jen papír už je to pátrání, labirint a já jsem ta, kdo musí objevit co se v něm skrývá. Každý papír má v sobě tajemství a je jen na nás, jestli ho odhalíme a jak budeme spokojeni.

Červenou nakreslit jeden tah a adrenalin mi putuje tělem. Když mi sestřička odebírá krev, myslím na tu červenou barvu té tekutiny, která je tak cenná. Jak bychom rozlišily tuhle kapalinu od jiné hmoty kdyby nebyla tak krásně červená?

Modrou přidat a moje mysl odplouvá vdál. Vzpomínám si na léto, když ležím na houpačce a pozoruju blankytně modrou oblohu. Je něco, co se může vyrovnat pozorování oblohy? Jak bychom poznaly jestli bude pršet, kdyby nebylo nebe modré anebo šedé?

Fialová se přikradla na papír tiše... Je tak tajemná a magická a kouzelnice si ne nadarmo přivlastnili tuhle barvu. Tolik tajmena, chci ho odhalit. Trochu fialové mi půjčte, prosím, čarodějky.

Černá. Temná, jako hřbitovní kámen. Přesto může dokazovat naději, nový začátek. Dodá stíny, vždyť kdyby nebylo stínů... Ani pomyslet...

Žlutou udělám dva tahy. Nemám ji ráda a přesto při pohledu na ní si vzpomenu na dny, kdy vysvitnou sluneční paprsky po dlouhé době anebo když zapomenu zatáhnout žaluzie a budí mě paprsky slunce. Žlutá je barva optimismu. Co by bylo, kdyby bylo slunce modré? vždyť by na té obloze ztratilo postavení královno.

Zelená. Tak tajemná s nádechem k temnu, když přidáme kapičku černé anebo kapičku žluté? to je pak něco jiného. Tráva, kterou běžím a stromy nademnou... Brava jara a nového začátku...

A mnoho dalších a dalších. Miluju všechny barvy, ano, některé v malém množství, ale bez nich bychom nemohli milovat ty, které chceme. Neměli bychom srovnání. Každý člověk musí mít rád barvy. I když v malém množství, protože bez nich by byl svět chudý a vážně byste se chtěli dívat na svět jen černovbíle? Obdivuju ty, kteří si nemohli vybrat a musí to podstupovat. Jsou hrdinové, já bych bez barev nepřežila. Jsou hrdinové... Bez svých kamarádek bych nepřežila. Svět by byl takový prázdný a já mám ráda plno, hodně kamarádů..
*uchopí štětec znovu do ruky*
loučím se, jdu se kamarádit :-)
Leila
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama