Květen 2011

//úterý// Najít samu sebe

31. května 2011 v 16:38 | Leila |  Leila


Stále, stále hledám nějaký styl, který by mi vyhovoval.
Je to teď takové divné období,, za měsíc končí škola a já se prostě neskutečně těším na léto. Ale to jsem tím nechtěla říci. Je to teď takové divné.
Připadá mi, že čím je blíž konec školního roku, tím víc jsem zaujatá sama sebou. Ale myslím, že celkem v dobrých úmyslech, protože se snažím najít sebe, ale takovou jakou jsem. Chápete?
V poslední době mé myšlenkové pochody nikdo nechápe... :D
Připadá mi, že si v posledních asi třech až čtyřech letech furt na někoho hraju. Snažím se být jako někdo, od koho čtu blog, snažím se vypadat jako někdo v mém okolí, snažím se chovat jako někdo jiný. A vím, že v tom všem, v té přetvářce, jsem ztratila samu sebe a je pro mě nesmírně těžké ji nalézt zpět. Vlastně je to pro mě nemožné...
Víte, vždycky jsem někoho objevila na stránkách, líbilo se mi jak vystupuje a začala jsem se snažit být jako ten dotyčný. Bohužel jsem o tom nevěděla, totiž všechno jsem to dělala nevědomky. A to mě prostě sere! :D

Jenže teď mám tak trochu dilema. Nevím, co jsem vlastně já. Ta sarkastická? Ten sobec? Cynik? Ta romantička? Jemná víla na květinové louce? Rockerka? Baví mě všechno z toho, jenomže to přece nejde dohromady ne? Nikdo si nemmůže oblést šaty a uplést si věneček a pobíhat po louce a přitom dělat nějaký úplný protiklad ne?

Vůbec nevím kdo jsem...
Jak poznám, kdy narazím ve svém nitru právě na sebe? Jak poznám, že jsem to skutečně já?

PS: s tím souvisí i stávka blogu, pardon, trochu se zamyslím a pak půjde všechno
PSS: s tím souvisí i psaní tady na blog... Každý článek je jiný potřebuju najít SVŮJ STYL
PSSS: Potřebuju SVOJI originalitu, SVOJE nápady
PSSSS: Už NECHI být KOPÍRKA

Omluvte prosím moji neaktivnost v challenge... Napravím to, slibuju...

Leila

Prosím, potřebuju odpověď (<-- já prosím!)

30. května 2011 v 5:56 | Leila |  Leila
Mám takový menší problém, lidově řečeno blok
Včera jsem psala giganticky dlouhý článek na téma mého výletu Osvětimi
Skončil celý v počítačovém koši
Nebyl dost dobrý
Nebyl ničím než plivancem
Proč se mi zdá, že nikoho to, co píšu nebaví?
Deníčkové zápisy bych pochopila, jsou nudné a nezajímavé, koho zajímá co jsem ten den dělala?
Ale ani recenze nemají ohlas
A obrázky už vůbec
Jak to změnit?
Jaký styl psaní vým vyhovuje?
Máte nějaký můj oblíbený článek, ať už z jakéhokoliv důvodu?
Chtěla bych si urovnat styl
KAždý článek je totiž jiný, úplně jiný a to mě nebaví
Chci aby bylo vidět na každém článku, že jsem ho psala já
Máte nějaký oblíbený článek?

//úteý// Jak začít? Netuším... potřebuju POMOC

24. května 2011 v 18:45 | Leila |  Leila


Ráno vyjít jen tak nalehko v bundě, kdy se do uší line hudba openingu Kuroshitsuji, bezhlasně zpívat slova a nastavovat tvář slunci.
Odpoledne si lehnout do trávy a pozorovat modré nebe, pozorovat mraky a přemýšlet, jako co ten mrak vypadá. Spojovat si mraky do příběhů a stavět vzdušné zámky.

Miluju takové dny. Ještě když to vyladí jahodový mrož je vyhráno :D (mimochodem taky milujete tu reklamu? :D)

Právě mě osvítila všechna božstva světa. A maj celkem dobré baterky v baterkách (miluju slovní obraty :D), protože mě osvěcují už přes čtrnáct dní. Ve škole jsem nedostala horší známku než jedničku a v žákovské mám pod sebou už jedniček 15 a zítra přibudou další. Říkám, že mě něco osvítilo. Super je, že je to až takhle na konec roku... Též si nemohli pohnout a já bych teď nemusela stresovat, jestli mi to nakonec na ty jedničky vyjde...
Ne, dělám si srandu, je mi to celkem jedno. Trojku mít nebudu a moc dvojek tam snad taky nebude a i kdyby, je to jedno.

Potřebuju se konečně vrhnout na tu organizaci času, jenomže nevím, jak začít. Jak si začít organizovat čas? Máte nějaké tipy?
Už delší dobu totiž prakticky nic nestíhám. Možná je to tím, že mám časově velmi náročné koníčky a taky jsem nehorázný spáč. Kde má na to člověk brát čas? A samozřejmě je tady ještě Rikki a tak všechno dohromady a nakonec jsem v neuvěřitelným skluzu, ničemu se nevěnuju tak, jak bych chtěla a něčemu se nevěnuju vůbec.
Jen tak pro zajímavost, už jsem zase o dvě kila těžší a nesmírně mě to irituje!

Jinak, včera jsem kreslila znaky, co znamenají Kuroshitsuji. Kreslila jsem je rovnou tuží (<-!!!) bez jediné čárky tužkou. A, myslím, že se povedly! :D

Víte, že tenhle článek je vlastně o úplným .... nic? :D
Má zápornou hodnotu...
To se mi nelíbí...

Heh, když už, tak už. Je to můj blog, budu si sem psát co chci. Zatím ještě nemám domyšlený tu novou rubriku, pokud to teda nespojím s Challenge Weekly "So be it", ještě popřemýšlím...
Dneska musím ještě udělat:
- Naučit se referát do zemáku
- začít pracovat na referátu do fyziky
- umýt nádobí (jestli nci nerozbiju jsem mistr :D)
- dodělat projekt do chemie, ať to mám z krku
- dodělat čtenářský deník ze stejného důvodu
- nachystat si všechno na zítřek, ať ráno nemusím zas vstávat o hodinu dřív
- dodělat úkol do matiky
- začít pracovat a promyslet koncept videa na konec roku
- sepsat, co chci do konce roku zvládnout a co chci zvládnout do konce prázdnin
- sepsat si koníčky a popřemýšlet co vyškrtnout :D
- popřemýšlet na téma co musím udělat abych mohla být taková a maková

//pondělí// debata o času a tak nějak jsem prošvihla víkend

23. května 2011 v 22:51 | Leila |  Leila


Ahojte, zdravím všechny kdo se dostali k přečtení pozdravu, prosím, následujte text od shora dolů a přečtěte si ho. Kdyby chtěl být někdo obvzlášť aktivní, dole je takový okýnko, do kterýho vpíšete komentář.
Lidi, to byl ale dlouhý víkend co? Sotva jsem v pátek vyšla ze školy, už sem do ní zase musela dneska ráno lízt. Každopádně jsem promeškala všechny Challengea také všechno co normálně o víkendu dělám (což znamená, že se flákám, ale pšt!) Byla jsem totiž na víkend u babči.
Jak bláhová jsem byla, když sem si namlouvala, jak si udělám napřed všechny projekty a podobně...
JEnomže přes víkend byl u babči také strejda, přijel druhý strejda s batolatama a v neděli jsem stihla jen to nejnutnější, protože jsem na to měla tak tři hodiny... Jak já miluju, když si pokaždý, co si něco naplánuju, mi do toho něco vleze!

Ale jakmile nemám co na práci a nudím se, neštěkne po mě ani pes! Humus velebnosti...

A když nebyl klid, dostatečný čas ani prostor vypracovávat něco do školy, splnila jsem alespoň úkoly, co jsem si zadala jen tak mimo. A to bylo dočíst druhý díl série Mediátor a dokoukat první řadu anime Kuroshitsuji. Stalo se tak. To jen tak abyste to věděli, protože je to šíleně důležitá informace!

Takže už víte, proč se tu nic neobjevilo. Mrzí mě to i mě samotnou a to už je co říct. Zjistila jsem, že jsem tak trochu na svěřování se tomuhle pseudodeníčku závislá. Ale jenom trošku.
Mám tady s tím ale velké plány (a se sebou taky). V sobotu jsme vedli se strejdou velmi obsáhlou debatu na téma: organizace času. Já žádnej čas nemám a potřebovala bych ho mnohem víc. Ale vím už asi tři měsíce, že ten čas tam někde je! A když si to člověk umí správně zorganizovat je to v pohodě. Mimochodem pokouším se o to už asi tři měsíce... bez úspěchu. Od strejdy jsem dostala nějaké rady, zkusím nad tím popřemýšlet.
A k novinkám na blogu. Uvidím, jak to budu stíhat, určitě v průběhu týdne zveřejním všechny Challenge, které tady měly být o víkendu. Plánuju úvahový článek na téma, jací jsme uvnitř a jak se přetvařujeme a mám namalovaný takový pseudoobrázek.

- V pátek ovšem jedu do Osvětimi na exurzi se školou, kdy budu muset vstávat ve čtyři (<!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!) ráno a před školu se dopaktlovat do páté ranní. Jestli mě nezabije tohle, tak už nic.
- Samozřejmě, že do školy máme zpracovat reportáž, ale pro vás udělám ještě jednu spešl ;-).
- O škole se vyjadřovat nebudu, ztráta času
- Chystám jednu novinku, která mi snad pomůže v mým plánu

To je pro dnešek vše, nemám vůbec čas, jsem ospalá a ještě bych se měla kouknout na fyziku...
Myslím, že to nezvládnu...
Když si to jednou přečtu, počítá se to jako dostatečná příprava že?
Až se k tomu dostanu, okomentuju vaše blogísky...

Leila

//006// Krajina plná stínů - Mediátor - Meg Cabot

20. května 2011 v 18:51 | Leila |  Challenge "Books in my thoughts"

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Dávám ji sem, protože mě zaujal nápad a styl jakým je kniha psána
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
nekonečný job
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Splnit
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Tak popravdě se mi tam jakože až tak nelíbil nikdo. Suzie je taková ta správná holka, ani nevím, jestli by bylo dobré mít stejný dar jako ona. Má to určitě svý výhody... Můžete si celkem dobře pokecat, ale zase nevýhody v tom mít ty povinnosti... Neseděla mi postava Mimoně a pak taky postava Bryce, ani nevím proč, jen jsem cítila neskutečně mnoho antisympatií :D
A jinak fandím tajemnému Jessiemu :D
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jednoznačně je to nápad. S něčím podobným jsem se ještě nestkala a velmi mě to zaujalo. Od půlky knihy jsem četla tak, že sjem se nedokázala odtrhnout. Určitě je pozitivní i jazyk jakým je kniha psána. Jakoby to vyprávěla kamarádce. Ale zas ne úplně. Je to ujedinělý styl něco mezi nromálem a rozhovorem s kamarádkou. Takový zlatý střed, který dokázala autorka dobře vystihnout a jde vidět, že psát opravdu umí.
Líbilo se mi i popsání akce, kdy většina autorů narazí. Meg ale podala každou akci skvěle a dokázala jsem se do nich vžít. Navíc konec knihy dokázal tak nabudit, že jsem druhý den šáhla do knihovničky po druhém dílu...
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nelíbilo se mi prvních pár stran, kde si Suzie jen stěžovala, že je jiná. Chápu to, ale stačilo to podat jednou nebo dvakrát, kdyžtak třikrát. Ale v celé knížce je plno odstavců o tom samém. Nemusela by se tolik opakovat.

Jsi šťastnější?

19. května 2011 v 17:52 | Leila |  Myšlenkové pochody


Už jsem do této rubriky psala, jak jsem naposledy urovnala šaty svým porcelánovým panenkám a uložila je do tašky, a od té doby je už neviděla. Psala jsem, že tím mé dětství končím... A hodně se toho změnilo...

Ne, že bych přestala být dítě, to ne, dítě jsem pořád, protože to nejde ze dne na dem být dospělým. Je mi teprve patnáct, jsem malý rozmazlený fracek. Ale zatím mi to vyhovuje. Ne, dnes jsem chtěl mluvit o tom, jak se vyvíjíme.
Vzpomenete si na dobu před dvěma lety? Jací jste byli? Co jste dělali? A máte stejné koníčky? Chováte se stejně?
Osobně si na dobu tak před dvěma lety vzpomínám matně ale přitom úplně do podrobna. Vím, že před dvěma lety jsem žila ve svém světě, milovala jsem anime a psala FF velmi pochybné kvality... Žrala jsem Naruta, milovala Death Note a mnoho dalších anime. Ve škole jsem seděla v lavici o přestávkách sama, vymýšlela další pokračování příběhu, nebo na jaké anime se kouknu. Odseděla si to ve škole, šla sama domů a byla sama. Pokud jsem tedy nebyla s Rikki venku. Oblíkala jsem se tak, že jsem ráno po slepu něco nahmatala, bylo mi ukradený, že mám obličej rudý a hlavně... bylo mi jedno co si o mě ostatní myslí. Podivím... Cvok... Magor... Idiot... No a? Já mám anime a další zájmy, já mám Rikki. Byla jsem TAK v pohodě!

Upřímně mi to chybí. Za ty dva roky se mnohé změnilo. K anime se střídavě vracím a zase se odvracím, snad podle ročních období... Na nové anime se kouknu málokdy a i komunita je pro mě už cizí. Nešílím z nové mangy a Naruta už jsem neviděla pěkně dlouho. Mám v jednom kuse komplexy ze svého vzhledu a už mi není jedno co si o mě kdo pomyslí. Řeším každou ptákovinu, každý křivý pohled. Šíleně stresuju. Nedokážu se odpoutat od tohohle světa, bojím se. Šíleně se bojím, že časem přestanu snít...
A pokud se to stane... Umřu zevnitř.

Jak moc jsme se změnili. Změnili jste se taky? Za poslední dva-tři roky? A dá se to nazývat dospěním? Jestli je být dospělým to, že bduu všechno řešit, že se nedokážu odpoutat od reality, že opouštím to, na čem jsem vyrůstala. Sorry, já chci zůstat dítětem.

Moc ráda a zároveň velmi nerada vzpomínám na to, jak jsem se usmívala pokaždé když jsem objevila něco s anime. Spolužáci se mě ptali, co se stalo, že mám tak dobrou náladu. Řekla jsem jim, že vyšel nový díl. Nerozumněli mi, koukali na mě jak na idiota, co se čumí na kreslené seriály. A mě to bylo jedno!
Proč už to tak není? Chci zpátky svoji bestarostnost, svoji naivitu! Chci být zase ta malinká naivní holčička co nezná stres, však co, ono to nějak dopadne ne? Chci být tou kterou jsem byla. Ale bojím se, že už to nepůjde vrátit. Když jednou něco ztratíme, je to na vždy. Nic se nevrátí.

Ale proč nezačít od znovu? Kdo čte můj blog, ví, že pilně pracuju na svém sebevědomí a psychice. Nemusím se vracet o dva roky zpátky. Můžu začít od nuly a ještě líp. Nechci dospět pokud to znamená ztratit sny a mou fantazii...
A co vy? Jste sťastnější teď, když jste pochopili o čem je život? A že sny se málokdy plní?

Leila

//středa// Nemám kreativního využití

18. května 2011 v 20:01 | Leila |  Leila


Wháááu!!!
Propadám stále častěji záchvatům, které mi způsobuje trochu tvůrčí krize, tedy neschopnost se kreativně vyžít. Dopadlo to až tak daleko, že i přes ranní spoždění obouvám botky s osmicentimetrovým podpatkem, které tak miluju, a peláším na autobus.
Nicméně opravdu trpím záchvěvem nekreativity... Nekreslila jsem už asi týden! Mám ale jeden nápad, který se mi snad podaří uskutečnit dneska nebo zítra nebo pozítří. Mám hodně nápadů, co bych chtěla uskutečnit... whááááááááááááááááááuuuuuuuuu! Není čas!

Mimochodem mám toho tolik na práci! Ve škole to trochu polevilo ale stejně mi škola zabírá moc času. Třeba celé dopoledne, kdy tam musím sedět... Ještě měsíc a něco! Nemůžu se dočkat!
Nicméně jsem byla tak trochu donucena shodou okolností vzít do rukou organizaci naší rozlučky a podobných blbinek. Tákže dělám závěrečné video, tak trochu organizuju tablo ( s Paní T. věřili byste tomu?! (<-!!!!!!!!)) a tak trochu se míchám i do proslovu na konci roku, jelikož to nikdo nechce psát. Ale to už je kašlu.Ani nevím jak se to stalo, asi se to nikomu nechce dělat...

- Jsem závislá na Kuroshitsuji! Jsem u dvacáté epizody první série... wrauu!!
- Zvažuju, že nepojedu na školní výlet... Skoro nikdo nejede a ty dva litry se daj využít i jinak...
- Najednou se nakupilo tolik projektů, co musíme odevzdat a tolik referátů, že nevím co dřív a stejně jenom lelkuju
- sestavuju seznam věcí co nutně potřebuju do konce prázdnin
- stále se mi nedaří zorganizovat si čas, utřídit koníčky, kterým se budu věnovat a tak dále... (asi by neuškodilo nad tím trochu více popřemýšlet)
- chci aby už jsme měli uzavřené známky... V pár předmětech bojuju o jedničku... snad...
- opravdu ale opravdu odolávám pokušení pustit se do překlad City of Fallen Angels... NE, až o prázdninách, kdy na to budu mít čas...
- opravdu bych se chtěla učit a dělat všechno to co mě baví a co potřebuju udělat... smůla, lenost je děsná
- a opravdu tady nepíšu bláboly...
- ale vždyť co, je to blog u kterýho mám do administrace přístup já a ne návštěvníci...
- wráááááááááááááááááááááááááááááu! Je osm a já nemám udělaný ani jeden referát na zítřek... asi jdu kreslit...

Banzááááááááááááái!(<- líbí se mu hodně á vedle sebe)

Leila

Mediátor, Krajina plná stínů - Meg Cabot

18. května 2011 v 18:12 | Leila |  Knižní recenze


Mediátor je prostředník nebo také zprostředkovatel. Je to esoterické označení pro osoby, které jsou prostředníkem mezi světem živých a mrtvých. Vídí duchy a může s nimi mluvit. Narozdíl od Média ale Mediátor vidí všechny duše. A má jediný úkol. Dovést duše, které z nějakého důvodu zůstaly v tomto světe dovést tam, kam mají všechny duše jít.
Suzie, plným jménem Sussanah, se snaží být úplně obyčejná šestnáctka. Snaží se zapadnout, jenomže doteď se jí to ani trochu nedařilo. Ani jednou nebyla na rande s klukem, má jedinou kamarádku. A ještě něco. Je Mediátor...
Teď se ale mají věci změnit. Její matka se po smrti svého manžela znovu zamilovala a rozhodla se přestěhovat z velké metropole New Yorku do slunné Kalifornie. A Suzie se má stěhovat s ní a opustit tolik známé město.
Přesto ale věří, že by zde mohla začít znovu. Bez všelijakých průšvihů do kterých se díky svému "daru" dostala. Její matka navíc netuší, že její dcera má nějaké takové schopnnosti.
Všechno se zdá být velmi nadějné. Dokud Suzie nevejde do svého nového pokoje a nespatří v něm ducha. Který si říká Jessie a je mimochodem velmi sexy.
Suzie se tedy vzdá naděje na nový začátek. Ale věci se přesto začnou měnit. Za svůj život poprvé potká někoho, kdo je stejný jako ona. Mediátor. Stane se v nové škole oblíbená? A navíc se zde vyskytuje další problém. Nedávno ve škole zemřela studentka a její duch se odmítá hnout ze školy. Což by nebylo zas tak špatné, kdyby nepustošil a nesnažil se zabít všechny kolem. Suzie se s tím duchem musí vypořádat po New Yorském způsobu. Ale to nebude tak jendoduché jak doufala, jelikož tento duch je popoháněn velmi silnou nenávistí...

Na knihu jsem četla samé kladné ohlasy. Rozhodla jsem se ji tedy přečíst. Já si vždycky strašně pomalu vnikám na nové styly, ale pokud se mi styl po sto stranách zdá dobrý, přiroste mi kniha k srdci. Tato kniha je napsaná stylem, jakoby to hlavní hrdinka vyprávěla někomu stejně starému, snad svoji kamarádce? Velmi hovorové výrazy i mimo přímou řeč. Osobitý styl, který mě překvapil, ale po nějakých těch stránkách jsem si zvykla a styl se mi zalíbil. Líbil se mi celkový nápad knihy, protože o něčem podobném jsem neslyšela. Líbilo se mi vyústění a hned se vrhám na druhý díl, protože se v knize vylíhlo něco, o čem se chci dozvědět víc.
aLe i tahle kniha má nějaké zápory. Hlavní hrdinka opakovala některé věci hodněkrát a i když je opakování matka moudrosti, tak toho opakování bylo nějak moc. Nevím proč, ale nelíbilo se mi prvních osmdesát stran knihy, snad proto, že se zkládalo z popisů a jak je Suzie jiná?
Knížka mě každopádně zaujala, přečetla jsem ji za jeden den a míním pokračovat v sérii.

9/10

Bludný kruh

17. května 2011 v 17:46 | Leila |  Myšlenkové pochody


Už jste někdy byli v situaci ze které nejde uniknout? Takový bludný kruh, řekla bych.
Část dne se v myšlenkách utápím tím, jak mě nikdo nikam nezve a jak nechodím ven. Je to zajímavý paradox, když totiž doma sedím a nudím se a nic se mii nechce, nikdo mi nevolá. Ale jakmile mám den kompletně naplánovanými zajímavými věcmi, které chci udělat anebo si prostě jen na ten den něco naplánuju, příjde někdo, že by teda ven šel. Jenomže... co teď?

Možná jsem divná anebo prostě jen neumím být s lidmi. Volím tedy místo venku své koníčky. Jenomže... pak si zase v duchu stěžuju. A to je ten bludný kruh.
Vždycky jsem chtěla žít život přítomností, tak jak se namane, snila jsem o tom. Chtěla jsem být jako ty holky, které něco dělají a jako pokaždé jim někdo zavolá, večer jdou ven tancovat... Ale poslední dobou zjišťuju, že to prostě neumím!
V dnešní době je strašně málo času. Ve středu jezdím k babičce a je to také jediný den. kdy moji drahocení spolužáci mohou ven. Když si naplánuju babču a pak že se večer kouknu na film, naučím se fyziku a ještě něco udělám, najednou stojím před nelehkou volbou. Jet k babče a udělat něco, co by mi dopomohlo k dokonalosti *, nebo jít ven s lidmi se kterými si nemám moc co říct? Témata nám vyddrží tak na přestávky do školy.
Když jsem byla malá, dokázala jsem se bavit o všem s každým. Ale od šestky jsem asi nějak zdegenerovala. V šestce jsem byla ve třídě nová, outsaider. Naučila jsem se být sama, našla si spoustu věcí kterým jsem se věnovala a chození ven s kamarády do toho trochu nepatřilo. Když jsem s někým venku (Rikki se prosím, do tohohle článku nepočítá, Rikki je tak nějak spřízněná duše, ale přes týden tady není) tak po hodině mi docházejí nápady o čem mluvit a tak prostě mlčím. A to se samozřejmě nikomu s mlčenlivým člověkem venku být nechce.

Připadá mi, že své myšlenky nedokážu dost dobře utřídit a poskládat aby dávaly smysl...

Abych se vrtáila k původnímu tématu... Tedy snila jsem o tom, že mi někdo zavolá a já popadnu bundu a půjdu ven. Ráno do školy a po škole zase něco s kámoši a samá akce. Něco neobyčejného, různorodého... Ale teď zjišťuju, že na takový život ještě nemám. Chtěla bych, abych si první všechno co chci dodělala a byla ze sebou spokojená, protože jen tak můžu být venku a mít takový život. Když se vrátím z takovéhle akce (tedy tři hodiny venku se spolužačkou) připadá mi, že jsem promeškala spoustu času tlacháním s pauzami mlčení. Připadá mi, že se ten čas dal využít jinak, lépe. Stejně tak si samozřejmě připadám, když prosedím celý den u počítače. Chtěla bych stereotypní a zároveň nestereotypní život. Jde to vůbec?
První věcí je si asi naplánovat, kdy, co, jak a kde. Podle mě si rozvrhnout den je to nejdůležitější a stejně důležité je to potom dodržovat že?
Každopádně co vlastně myslím, tím stereotypní a nestereotypní život? Chtěla bych některé věci dělat každý den, jako chodím do školy. Každý den bych chtěla jít běhat, každý den bych chtěla číst, psát, dělat věci na blog a malovat. Každý týden bych chtěla chodit na doučování, mít brigádu roznos letáků a jednou týdně jezdit k babčce. Jenomže to mi zabere celý den.
A kde mám vzít čas na to, abych byla se spolužáky venku? A na další neočekávané události jako výlety, rodina a další věci?
Něco si naplánuju a už je problém. Musím k nějakému doktorovi, musím tam, nebo třeba dostaneme neočekávaně moc učení a co s tím? Tím se celá organizace rozhodí a nejde spravit. Leda, že bych nechodila spát a to, prosím, by u mě neprošlo...
Jak to mám tedy udělat? A co si vlastně vybrat? Koníčky a nebo chopit tu příležitost vymanit se ze stereotypu pokaždé jak se namane?

Netuším jak to udělat... Co si vybrat? Jsem zmatená, každá událost mi tak naruší program, že se prostě nehodí zpátky a já za ten den stejně nic neudlám. Den je tak strašně krátký...

Leila
PS: * Co by mi pomohlo k dokonalosti? To by měla vystačit na samostatný článek. Ve zkratce: Můj mozek je naprogramovaný tak, že si myslí, že dokud nebude mít všechno v pořádku, tedy udělané všechno co chci, nemůžu se účastnit takových akcí se spolužáky. A tak musím všechno dodělat, než půjdu na střední. Dost špatně se to popisuje je to prostě pocit...
PPS: pokud to nechápete, tak se mi ozvěte, ráda bych, abyste to alespoň trochu pochopili. Každopádně mohli byste napsat alespoň jestli vás takové myšlenkové pochody baví a chtěli byste je dále číst. Já nad tím uvažovat budu pořád, jen jestli mám zatěžovat blogovou paměť...

//002// Challenge - Photo random

16. května 2011 v 21:03 | Leila |  Weekly "So be it" photo random



Já vím, je to tu pozdě... Ale jenom o den! To se skoro nepočítá... Za to může to, že jsem neměla moc fotek, jelikož nebylo moc CO fotit... Tenhle týden to bude lepší... Doufám :D
Leila si fotila červené fáro a děsně se u toho bavila...
Vytiskla si první kapitola City of Fallen Angels anglicky, ale ještě se nedostala k tomu, aby si k tomu sedla a přeložila to...
Našla svoji starou záložku do knih Death Note
Fotila jednoho dne před barákem východ slunce...
Fotila, když vyšla kopce k vesničce kde bydlí její babča
Fotila, když stoupala do kopců k babči

A to je všechno :D
Leila
PS: jestli se vám nezobrazujou ty fotky tak jako mě, tak to uvidíte až blog, cz opraví ty chyby. Dneska celý den nejednou ŽÁDNÉ obrázky! Dívejte se, co to udělalo s layoutem...

//pondělí// slavnostně vám oznamuji, že od prvního září jsem studentka gymnázia!

16. května 2011 v 19:48 | Leila |  Leila



Na pátek třináctého jsem byla v Opavě s Rikki. Jedna rada. Neplánujte si odjezd autobusů na šibeniční termín, když jdete do knihkupectví a knihovny... Ujely nám všechny autobusy a vlaky. Nakonec jsme tedy jeden chytly, ale řeknu vám... Bylo to drámo!

V sobotu jsem byla u babči. Šla jsem pěšky... Ah na učích mám své obří sluchátka, poslouchám písničky z anime Nany a další songy a jdu lesem. Krása že? Pak se přecpu dobrotama a alespoň trochu zaženu chmury, že jsme prohráli se Švédskem.

V neděli jsem ležela v posteli a rozjímala, nakonec jsem ani nestihla udělat random fotek. P5ihlásila se do dvou challenge a tak podobně. Každopádně s každým dnem cítím, jak se měním... K lepšímu...

A dostáváme se k dnešku.
Zjišťuju, že mě ve škole nebaví totálně nic! Prostě tam jenom sedím a snažím se aspoň trochu vnímat. Ah, kéž by to bylo tak jednoduché... Nezdá se vám, že je látka ke konci roku stupidní? Ale dost inteligentních žvástů, protože se právě jdu chlubit!
JSEM GYMPLAČKA!! :D
V pátek mi přilo, že mě teda jakože nakonec vzali. ASi si na poprvý nepovšimli mý rozený inteligence a šarmu. Každopádně jedu hned po škole, fičím na stavebku vzít zápisový lístek, vyplním ho, vezu ho na gympl a v tom telefon... Oh, vážená uchazečko máte ještě zájem o studium na našem gymnáziu? Ano, tušíte správně. V té chvíli mi volali z druhého gymplu, že mě také vzali. Ale více pro bylo na ten první gympl. I když jsou ty důvody ryze dětinské, ryze přiblbé, pro mě to jsou vážné důvody. Nebudu je sem psát. Smáli byste se mi...

Tááákže. Dneska jsem se chtěla jenom chvástat. Ještě se pochlubím, že jsem si o přestávce ve škole vytáhla knížku a bylo mi totálně někde, že nikdo za mnou nepříjde. Víte jak, když vedle vás nesedí ta určitá osoba, tak po vás ani pes neštěkne... A teď si dáme nějaké takové pomlčky:

- čtu druhou knihu série Mediátor
- koukám se na anime Kuroshitsuji a baví mě to!
- stáhla jsem si Hetalii, ale nějak mi to nefahčí
- cítím, že s odevzdáním toho lístku pozvolna začíná můj nový život... A za měsíc a něco začne úplně! Nejspíš si vyrobím nějakou tabulku, kde budu odškrtávat dny :D
- Musím si naplánovat organizování svého času a už se zase trochu krotit. Potřebuju být d-o-k-o-na-lá na střední jinak lítnu... Neřešte vztah mýho prospěchu, který je přímo úměrný tomu, jak ten den vypadám :D
- doma je to na ostří nože, asi pojedu k babče, tam je klid a nikdo se tam nehádá...
- a poslední: jsem líná...

Leila

Diversity Book Challenge 2011 - subžánrová tématická výzva

16. května 2011 v 17:00 | Leila |  Ostatní Challenge
Diversity Book Challenge 2011 Zdravím vás!
Jelikož jsem se osobně více rozhodla zapojit do některých komunit, co mě zajímají, vzala jsem to od podlahy a přihlásila se do dalších Challenge. Jendou z nich je i tato, kterou pořádá Seesen. (odkaz na stránku, by měl být obrázek.)
Jedná se o to, přečíst knihy z různých žánrů a nebát se žánrů, které jsme ještě nečetli. Myslím, že Seesen to má na stránce skvěle popsané a já vás tedy odkážu přímo k ní.
Do tohoto článku budu zaznamenávat svůj postup. Doufám, že se mi podaří z každého žánru přečíst alespoň jednu knihu. Některé témata už mám přečtené, na některé mám favority a u některých vůbec netuším, co z toho žánru přečtu. Uvidíme jak se s tím poperu.
PS: budu zde psát knihy, které jsem přečetla a hodlám přečíst k danému žánru. Pokud je název knihy jako odkaz, znamená to, že knihu už jsem přečetla a odkazuje vás to na recenzi. Pokud je u názvu knihy tento znak # znamená to, že knihu se teprve chystám přečíst.
A jakéže jsou to ty žánry?

  1. Utopické / dystopické fantasy
    Hunger games - Aréna smrti
    Hunger games - Vražedná pomsta
    Hunger games - Síla vzdoru
  2. Historická fikce (19. století a starší nebo starověk)
  3. Středověk (rytíři, draci, hrady, zasazeno ve skutečném nebo fantasy světě)
  4. Paranormální romantika (romantická zápletka a paranormálními okolnostmi)
  5. Střední škola (postavy aktivně chodí do školy)
  6. Upíři / vlkodlaci (dohromady nebo zvlášť)
    Vampýrská akademie - Stínem políbená
    Vampýrská akademie - Mrazivý polibek
  7. Shapeshifters (kožoměnci, tvaroměnci, dlaci)
    # Mercedes Thomson série
  8. Nemrtví (zombie, mrtví, nemrtví, oživlí mrtví, nekromanceři, posmrtný život)
    # Krásní mrtví
  9. Magie (čarodějnice, čarodějové, zaklínači, kouzelníci, wiccani)
    Eon - znovuzrození dračího oka
  10. Říše víl (víly, vílové, elfové)
  11. Sci-fi (mimozemšťané, vesmírné lodi)
  12. Zvláštní nadání (předtuchy, čtení myšlenek, zvláštní schopnosti)
    Mediátor . Krajina plná stínů (Meg Cabot)
    Mediátor - Devátá stezka
  13. Cestování časem (do minulosti nebo budoucnosti, jiných světů)
  14. Vodní stvoření (mořské panny, sirény, vodníci)
  15. Horror (knihy, jejichž záměrem je vyděsit)
    Les rukou a zubů
  16. Démoni (hrdina je: démon, lovec démonů)
    Město z kostí (Cassandra Clare)
    Město z popela (Cassandra Clare)
    Město ze skla (Cassandra Clare)
  17. Andělé (létající, padlí)
    # Zavržený
  18. Kriminálníci (zloději, pašeráci, podvodníci, piráti, mafie)
  19. Současná fikce (žádné nadpřirozené prvky)
  20. Různé (cokoli co se nějakým způsobem vymyká, nebo se nehodí do jiné kategorie, spíše fikce)


//012// Weekly "So be it"

15. května 2011 v 10:47 | Leila |  Weekly "So be it"


1. Shlédla jsem: pořád jsem v depresi, jelikož se stále nedívám na žádné filmy... Není čááás!

2. Přečetla jsem (popřípadě čtu):
Přečetla jsem Mediátor, Krajina plná stínů, teď se chystám na první díl VA, protože jsem měla původně naplánováno tuto sérii jako první.

3. Nejvtipnější moment:
Pohled v dáli na vzdalující se vlak, ve kterém jsme měli původně s Rikki sedět... :D

4. Překvapení:
hm... asi častá absence školy? :D

5. Nejlepší moment:
přestal mě bolet zub :D

6. Poslouchám:
všechno možné

7. Nejoblíbenější věc:
papíry a tužka, kde si píšu co ještě musím stihnout a udělat... to by to mělo být, to používám nejčastěji, ale nejoblíbenější věc bude asi ta kniha Smečka co napůl vlastním :D

8. Kreslím:
zkusila jsem kreslit portrét babičky... žalostné selhání vážení...

9. Přeju si:
přeju si, aby se mi splnili všechny položky na seznamu nazvaném, co musím mít do konce velkých prázdnin...

10. Jsem vděčná za:
za spoustu věcí, ale moc mě nenapadá za co konkrétně :D

11. Jak se mám:
hm... celkem tak jako hm... ne, mám se celkem fajn

12. Co se stalo ve virtuálním světě:
kašlala na blog? :D

13. Stane se: budu točit další kreslící video, musím se naučit zemák, jedu do divadla...

14. Co očekávám: očekávám, že ve škole dají trochu pokoj a bude klid :D

15. Naštvalo mě:
jako obvykle spolužáci, ale to jsem si už zvykla... a taky že jsme prohráli se švédy

16. Nejlepší den:
asi pátek ... joo určitě pátek :D

//001// Quote of the Week

14. května 2011 v 21:27 | Leila |  Meme Quote of the Week
Quote of the Week Tohle je nové meme, do které jsem se přihlásila.
Jedná se o to, že každou sobotu zveřejníte úryvky z knih na tři určité témata. Meme pořáda Judit.

1. Vtipný výrok: jedná se o knihu Mediátor od Mec Cabotové

"Něco ti řeknu,"skočila mu do řeči. "Zapomeň teď na masážní vanu a vystartuj rovnou do nemocnice.Pak třeba, když bude čas-"
"Ano." Adam pohlédl okénkem zbožně k nebesům. "Bůh existuje."
"Řekla třeba ty plechová hlavo," ...

2. Romantická scéna:
Rozhodla jsem se pro scénu z Město ze skla od Cassandry Clareové. Nevím, jestli je to romantická scéna, ale... ach... :D Snažila jsem se vyhnout nějakým obrovských spoilerů.

"Clary zalapala po dechu. Pořád se na ni díval, ale výraz v jeho tváři se změnil - byl to výraz, jaký u něj ještě nikdy neviděla, ospalý, smrtící, v očích se mu svítilo téměř dravě. Najednou si byla naléhavě vědoma silného tlaku jeho těla na její, svými boky se dotýkal jejích a ji bolelo všude, kde se jí nedotýkal, ta bolest byla téměř fyzická.
Co bych s tebou chtěl dělat já, řekl. Nemyslíc na nic jiného, než na to, jak moc ho chtěla, nechala své prsty bloudit z jeho tváře dolů ke rtům, ukazováčkem obtahovala tvar jeho rtů.
Odměnou jí bylo jeho přerývané nadechnutí a náhlé potemnění jeho očí. Ani se nepohnul.
"Co přesně, bys se mnou chtěl dělat?" Zašeptala."

3. Silný výrok: myslím, že tohle bylo pro mě nejtěžší...
Vybrala jsem si z Město z Popela od Cassandry Clare. Opět sjem se snažila bez nějakých spoilerů. Myslím, že se to tak úplně nehodí do téhle kategorie, ale zapůsobila na mě prostě velmi silně.

"Přesně tak." To promluvil Jace. Clary koutkem oka rozmazaně viděla, jak se k ní blíží. Položil jí ruku na rameno a otočil ji tváří k tobě. "Je to jenom polibek," řekl jí, a přestože mluvil drsným tonem, dotek jeho rukou byl z nevysvětlitelných důvodů velmi jemný. Nechala ho, aby ji k sobě otočil, a zvedla k němu hlavu. Měl velmi tmavé oči. Možná za to mohlo špatné podzemní osvětlení, možná něco jiného. V obou jeho rozšířených zorničkách viděla odraz sebe sama, maličkou postavičku v jeho očích. Řekl jí: "Můžeš třeba zavřít oči a myslet na Anglii, jestli chceš."
"Nikdy jsem v Anglii nebyla," odpověděla, ale zavřela oči"

Na co se chystám? II.

13. května 2011 v 20:58 | Leila |  Na co se těším / co vyjde
Rozhodla jsem se trochu pozměnit organizování této rubriky. Nelíbilo se mi, jak jsem to zrealizovala, protože jsem si to půlvodně představovala trochu jinak. V hodním menu, budou teď dva články. A to jeden, kde budu aktualizovat seznam knih, které míním přečíst, což bude právě tento. K tomu druhému se zatím vyjadřovat nebudu.

V tomhle článku bych chtěla zveřejnit seznam knih, které přečtu. Ale budou to knihy, co už mám doma a co musím přečíst. Nashromáždilo se mi toho neskutečně moc. Bohužel můj čas je v poslední době v chaosu, proto tenhle seznam, který je vlastně spíše pro mě. Budu dodržovat tenhle plán a myslím, že když bdu pilná doženu svůj skluz :D

  • Jako první bych se měla pustit do knih Vampýrské akademie, kterou napsala Richelle Mead... Od druhého dílu mám všechny v knižní podobě a jestli je to opravdu tak skvělé, myslím, že to půjde rychle.
  • Sehnaly jsme společně s Rikki knihu Smečka. Šíleně se těším, až se do ní pustím, ale první ji čte Rikki :D (i když ona to bude mít zítra přečtené :D) Takže po VA zkusím tuhle...
  • Další půjde na řadu série Mediátor od Mec Cabotové, slyšela jsem na ni (no spíše četla) jen samou chválu. Mám ji doma už poměrně dlouho, ale nebylo možno ji načnout...
  • V knihovně jsem sehnala první dva díly Hunger Games... Nechám se překvapit
  • Dále jsem si chtěla přečíst něco z klasiky. Fantom Opery je snad dobrý začátek ne?
  • Sérii Mercedes Thomson jsem měla rozečtenou, ale pak jsem se nedostala k druhému dílu. Nyní mám díly všechny (spíše Rikki má :D) a já se tak do ní můžu znovu pustit.
  • Z knihovny mám také půjčený druhý a třetí díl Školy noci. Bohužel mě dvojka tak znechutila, že jsem ji v půlce odložila a neláká mě to k ní ani teď. Ale chtěla bych tady mít recenze na všechny knížky, které přečtu a myslím, že tohle je takový základ, co by měl každý dMočíst. Takový základ YA literatury.


    Mimochodem přičtete si k tomu povinnou četbu co musím do konce května dočíst a společně s Rikki si chceme přečíst čtvrtý díl Nástrojů smrti City of Fallen Angels v angličtině...
A až tohle dočtu... Tak se zblázním a pak až budu blázen mám v pořadníku ještě Zavržený, další dvě knížky z knihovny a pak mám vyhlídnuté knihy, co si chci přečíst v čele s Les rukou a zubů, Luxus, sérii Vlci z Mercy Falls, Inkaceron, Krásní mrtví a mnoho a mnoho dalších... Kdo to má stíhat když stále vycházejí nové? :D


A samozřejmě vím jak to budu stíhat a samozřejmě budu stíhat i všechny ostatní věci co chci dělat a samozřejmě na to budu mít čas...:D

Leila

//středa// Češi do toho! aneb kterak jsem zjistila, že webka natáčí zrcadlově...

11. května 2011 v 15:28 | Leila |  Leila


Zdravím zbloudilí člověče, co si čteš tento článek a nepíšeš koment!
Právě jsem zjistila, že na můj soukromně artisticky intelektuálně egoisticky zaběmřený bloček chodí spoustu lidí! Včera zde bylo přes 11 lidí!! (mno možná čtvrtinu z toho tvořím já, ale i tak je to úspěch! :D) a vy nekomentujete jo? To jsou mé články tak skvělé, že postrádáte slov?
Heh vím, že jsou o ničem, takže za tuhle výmluvu se neschováte! :D Doufám, že máte v záloze jinou :D

Jen tak pro zajímavost jsem v depresi. Řeším totiž velké dilema. Tlačítko "o" už je na svém místě. Chudáček tlačítko čekalo odříznuté on noťasu asi čtyři dny! Jak jsem neskutečně krutá a ohavná. Ale zpět k tématu...
Totiž tlačítko "o" je totiž sice na svém místě, jenže má tak trochu handicap (<-píše se to tak?). Po srážce s tou ošklivou složkou je totiž tak otřesené, že se nakklání na jednu stranu. A to mi působí velké starosti...

Jinak poctivě fotím na druhý random fotek, i když se zatím nic tak zajímavého nestalo. Mimochodem chystám dva článku do rubriky Myšlenkové pochody. Dlouho nebyla aktualizovaná, musíme jii tedy zaktualizovat. Dále jsem neskutečně líná vyfotit ten obrázek, který už tu byl vlastně zveřejněn ve videu (<- vůbec vám to video nepřipomínám a vůbec neupozorňuju na to, že odkaz na něj je v horním boxu a už vůbec nejsem v krizi z toho, že mi to nikdo nekomentoval!!!) a také nemám nějak čas na nakreslení dalšího obrázku. Stále uvažuju, jestli zachytit i tento postup na video. Ale není času, nálada by byla... Ježiš ta by byla, že bych pokreslila klidně celý skicák. Ale čas chybí. Ale více rozvádět nebudu, protože to rozvedu v samostatným článku v rubrice Myšlenkové pochody.
Tím jsem vlastně chtěla říct, že nemám co zveřejňovat. Nemám čas ani na čtení.

Jop ještě jsem vám chtěla oznámit pár věcí. Zbláznila jsem se... Ne to ta novinka není, to už je staré. Každopádně jde to se mnou z kopce, protože jsem si pořídila čtvrtý díl Nástrojů smrti v ANGLIČTINĚ!! A hodlám si ho překládat. Mám první větu heč! Ale ještě jsem se na to ani nekoukla, protože na to člověk potřebuje fůru času a já musím svůj čas dělit mezi toliko věcí, až to není možné.
Dále... Natáčela jsem video, které jsem zamýšlela hodit do horního boxu jako upoutávku na můj bloček... Všechno bylo ok bylo to natočené, to co jsem plánovala se mi celkem povedlo (<. čtěte, zmrvila to, ale nakonec to nějak vyšlo) a byla jsem tak šťastná, že pro vás něco mám... PAk jsem zjistila, že ta webka to snímá obráceně...

Ale já jsem klidnýý člověk a ta ztracená hodinka mě nezabije... (<-čtete: dostala nervový kolaps)
Dneska udělám taky celkem nic, protože hrajem s USA! Kdo se nebude dívat... :D
Kolik tipujete?
Já myslím, že vyhrajem tak o jeden gól a bude to asi 2:1 nebo 3:2 ... A co vy?

A o škole se nevyjadřuju...

Leila

//úterý// Ať se třeba stavějí na hlavu...

10. května 2011 v 22:51 | Leila |  Leila



Včera jsem byla u zubaře se zubama co mě bolely. Ehm... V jednom mám ďouru a vytrhlý nerv!
A stejně mě bolí zub!

Dnes jsem se cítila... Blbě. Ale nechci si stěžovat. Taky to že po vás spolužáci hází tužky a myslí si jaká je to úžasná legrace není k postěžování. A už vůbec ne to, že když kolem nich projdete vyhodit něco do koše, vykřiknou, řeknou fuj a pak se smějí jak bylo macherské že to řekli. Sedím před spolužákama ve fyzice a když chtějí opsat písmeku to jsem největší kamarádka, ovšem když už je po písemce tak si můžou dovolit chrchlat a "jakože" na mě plivou. Myslím, že doopravdy plivnout by si nedovolili. Snad...

Ale já si nestěžuju, mohli na mě doopravdy plivnout že?
Spíš se těším. Těším se, až odtamtud vypadnu. Poslední den seberu vysvěčení a mířím pryč a ani se neohlédnu. Ani se neotočím, abych se na ten ústav podívala jen půjdu a s každým krokem mě budou opuštět vzpomínky. Možná, že nezmizí úplně, furt budou ale už vím, že se budu cítit tak volná a tak svobodná!
Máte vůbec představu jak se těším na střední? Upínám se k prvnímu září jako k nějaké mohyle. Založila jsem nové náboženství. Náboženství odchodu na střední :D Vím, že tam můžu potkat stejné debily jako mám ve třídě teď, ale prostě věřím, že na střední dookážu začít znovu a prostě... Je to ten pocit co nedokážu popsat, co mi svírá srdce. Pocit, že mám čemu věřit.

Už mě to v té třídě tak nebaví. Začínám mít na ty lidi tam velkou allergii. Asi udělám nějaké zkoušky a budu ten měsíc doma. Nechce se mi ani nacvičovat ani vyrábět nějaká prezentace na konec roku. Nechce se mi pro tu třídu hnout ani prstem, nechce se mi pro ně ani mrknout.
Až příště budou chtít opsat písmeku ať se třeba stavějí na hllavu...

Leila

//011// Weekly "So be it"

8. května 2011 v 14:21 | Leila |  Weekly "So be it"


1. Shlédla jsem: NIC!! Pořád nemám dokoukané filmy které už měly být dokoukány před měsícem! Jsem neschopná... "deprese"

2. Přečetla jsem (popřípadě čtu): Neměla jsem vůbec na čtení čas.. Jinak musím dočíst Válka s mloky

3. Nejvtipnější moment: hm... asi... pátek, když jsem kreslila spolužákoví centrákem na čelo vlajku

4. Překvapení: zkonění zemáku?

5. Nejlepší moment:Úterý, kdy jsme měli psát tři písemky a nepsali jsme ani jednu.

6. Poslouchám: všechno možné

7. Nejoblíbenější věc: mno... nejčastější věc kterou jsem používala byly učebnice a sešity *jak žalostné* ale asi nejoblíbenější byla horká čokoláda

8. Kreslím: ták... nakreslila jsem obrázek Blue flower, natočila to na video a nachystala si další výkre metr krát metr :D

9. Přeju si: trojku z té písemky ze zemáku, mikinu, nebolavej zub, abych nebyla nemocná, peníze, čas a hooodně spánku

10. Jsem vděčná za: za to, že mám z fyziky jedna hvězda, za to, že z chemie budu mít nejhůř za dva, za to, že jsem tenhle týden přežila...

11. Jak se mám: mám se... vlastně podprůměrně, celkem blbě

12. Co se stalo ve virtuálním světě: zveřejnila první video, dodala nějaké obrázky, zveřejnila první photo random, založila si formspring a youtube kanál

13. Stane se: nejspíš budu točit další video, budu se učit zemák, budu číst a budu hodně spát :D jo a budu fandit hokeji samozřejmě :D a taky si asi založím tu ksichtoknihu mno...

14. Co očekávám: očekávám odpočinkový týden... a očekávám že kromě toho metr krát metr výkresu nakreslím i konečně nějakou jakousi takousi podobu Leily tedy mě...

15. Naštvalo mě: že když byl každý ve třídě nadšený jakou má dobrou známku z fyziky, nikdo se na mě ani nepoodíval a nepoděkoval mi, když jsem vlastně jako jediná tu písemku napsala a ostatní to opisovali... a ještě když jsu pro známku, tak se přede mě nahrnou a málem mě shodí na zem *nevěřícný výraz*

16. Nejlepší den: úterý a pak pátek ale až odpoledně kdy jsem se koukala na hokej

//001// Challenge - Photo random

8. května 2011 v 11:45 | Leila |  Weekly "So be it" photo random
(obrázek, co vy možná nevidíte, ale on tu je... vážně!) - První příspěvek do téhle rubriky. Celý týden jsem u sebe měla
pooctivě mobil a snažila se vyfotit co možná nejvíce zajímavých událostí. A pak nastal problém číslo jedna, kdy jsem dnes nemohla najít mobil a dát fotky do noťásku (stále je bez "o" chudáček). Nakonec nastal problém číslo dvě, jak sem ty fotky dát, aby to nebylo jen bezduché a bezoriginální prohlížení fotek. Napadlo mě strašně originálně spojit několik fotek do koláže... Ach tohle je snad ještě bezoriginálnější, než kdybych tu ty fotky naházela jen tak...

Co jsem tenhle týden dělala?
PS:napište mi do komentářů (aspoň jednou prosííííím), jestli mám v tomhle pokračovat
PSS: kvalitu fotek ponechejte bez komentáře ju? :D






Fandila jsem česku na MS a jedna u toho čokoládu a chlebíčky a pila broskvový shake...
Byla na prohlídce zámku Raduň...
Snažila se číst povinnou četbu...
Byla na oslavě a lokla jsem si vína (páááni já pila! :D:D)
Učila se a nadávala na fyziku a nakonec z ní mám jedna hvězda



Celý týden si chystala svačiny do zelené krabičky...
Urovnávala si knížky...
A usmívala se do sluníčka, když šla ráno na autobu...



Fotila své botičky s bílými tkaničkami než je zašpinít, že z nich budou šedé tkaničky...
Kreslila ve výtvarce do soutěže oobrázek a měla na to jen dvě hodiny...
Rozvěsila si své obrázky na zeď a teď se furt kochá tím, jak to vymyslela...
Napsala si co dneska musí stihnout a neví jak to udělá, když dnes hrajem proti Rusákům :D

Leila






//Sobota// Už nikdy více rodiných oslav!

7. května 2011 v 22:33 | Leila |  Leila


Dnes jsem byla celý den v tahu. Měla jsem naplánováno spoustu věcí, které bych chtěla udělat. Co mám? Nic. Místo toho jsem byla na prohlídce zámku a pak byla až do teď na oslavě. Přemýšlím, proč na takoové rodinné akce vůbec chodím. Sejde se příbuzenstvo až na páté koleno (no nekecám bylo tam snad třicet-čtyřicet lidí), všichni požerou a pak se chlastá. Každopádně jsem si uvědmila jednu velmi zajímavou skutečnost. Chci se bavit, chci aby mi bylo všechno jedno, chtěla bych tancovat na prázdném parketu a aby mi to bylo jedno. Jenomže něco mě drží zpátky na židli a to něco mě drží v koutě, odkud můžu ostatní pozorovat a bavit se takhle z povzdálí.
Na téhle akci se slavili narozeniny někoho, koho vůbec neznám. Ale to je vedlejší. Měli tam scénku a já byla ve špatnou dobu na špatném místě. Navlíkli mě do něčeho, že budu tam jakože stát. I když jsem tam měla jenom stát a vlastně ani nebýt vidět, stálo mě obrovské úsilí neservat to ze sebe a neodejít. Volala jsem mámu a měla slzy v očích. Moje sestra mezitím na parketu tancovala sama. Stáhla na parket i ty sedmdesátiletý (oni tam taky pod šedesát těch lidí moc nebylo) a vypadalo, že se dobře baví. Nechápu jak dokáže být tak extrovertní. Skákala tam s nima i když ty lidi viděla poprvé v životě.
Mnohokrát už jsem tu psala, že bych taky chtěla být ve středu všeho dění. Aby kolem mě všichni skákali a pozorovali mě. Ale tak nějak zjišťuju na takovýhlech akcích, že to nejde (na jiné akce nechodím, protože nejsem mezi "zvanými"). Radši budu někde v koutku a pozorovat to. Tak se bavím taky, i když ve mě bude vždycky ta závist, že někdo je tam "nahoře". Budu doma u počítače a budu se bavit sama se sebou. To mi jde nejlíp, tak jsem šťastná. Nevím, proč se stále tlačím někam kam nepatřím. Proč chci být na parketu a vlnit se do rytmu, když vím jaký jsem dřevo? Proč při tom, když vedle mě probírají spolužáci koho ještě pozvou na tu akci a dělají, že jsem vzduch a nevšímají si mě, mám v krku knedlík? A proč kurva myslím že po prázdninách to bude jiný?
Zjistila jsem taky, že můj humor není žádaný. Ani nikdo nestojí o můj názor do diskuze. A sestra machruje, předvádí se a všichni se smějí. Hi, hi, hi...
A nebo to bude tím bolavým zubem?
Leila