Červen 2011

//středa//Já vím,že vás šíleně otravuju

22. června 2011 v 21:29 | Leila |  Leila


(<- potřebuju nový avatar!)
Taky vám někdy připadá, že si něco zoufale přejete, aby už to něco bylo, a čas běží tak šíleně pomalu? Přeju si, aby byl pátek, protože pátkem všechno začíná. Ten den je kritický a pár vyvolených to ví. Všichni, kdo vědí se na to těší. Je to risk. A kdo neriskuje, ten nevyhrává. Jenže... co když prohrajeme, co když prohraju tuhle hazardní hru?
Bojím se, že to skončí špatné. Jdeme v šesti na výlet a vlastně se to dá nazvat trojité rande. Jenomže my dva jsme si nic nedomlouvali. Bojím se a zároveň šíleně těším, protože už vím, jaké to je, když vámi projíždí elektrický proud, když se někoho dotknete. Protože na té přednášce v úterý jsem byla tak šíleně šťastná....

Držel mě za ruku a bylo dost k popukání to, že když se otevřeli dveře (a my jsme seděli úplně v zadu) rychle jsme se pustili. Myslela jsem se, že už jsem zažila jaké to je být zamilovaná. Heh, myslím, že tomu, když se mě dotkl a já byla paralyzovaná elektrickým proudem v břichu mi poletovali minimálně potlouky... Je to zvláštní, myslela jsem si, že nikdy nezažiju ten tolik omýlaný pocit. Zkuste si zůstat na místě a vydržet to chvění po celém těle, když vás jenom drží za ruku.

A nejlepší je, když jsem zjistila, že nejsem ta zakřiknutá chudinka, co jsem bývala. Že umím a můžu udělat první krok a nemusím čekat na něho. Že můžu a umím být hodně troufalá...
Že bych v sobě měla přece jen něco z těch zlých holek?

Těším se na pátek, těším se na něděli, kdy jedu s Rikki na výlet a vracím se až v úterý večer. Pěkně se to poskládalo, protožě pak jen středa a čtvrtek a prázdniny začínají! :-) (<-první smajl za článek)

Připadám si šíleně nevyrovnaná a závislá. Moje nálada se střídá šíleně rychle. Za jeden den dokážu být v extázi a v další půlminutě je mi špatně až fyzicky. V té chvíli pomáhá jen jedno. Usnout na pár chvil a na všechno zapomenout. Proč je moje nálada závislá na tom jestli jsem s ním nebo mi "dávka" vydrží celé odpoledne? Proč je mi tak šíleně zle, když večer hypnotizuju tu zatracenou modrou stránku?

A víte co? Já vím, že vás tohle nebaví, já vím,že všechny těmahle kecama otravuju. Já vím, já to vím! Vím že už ani nečtete tyhle patosy, jakmile si přečtete první odstavec. Vím to, ale nemůžu si pomoct. Kdybych to měla držet v sobě puknu, protože taková přemíra toho, co se ve mě hromadí je až k neunesení.
Šíleně se bojím dalšího dne... Každého dalšího dne...
Leila

//Neděle// Vážně jsem někdy tvrdila, že jsem v háji? Sakra a co je potom za stav tohleto?!

19. června 2011 v 19:55 | Leila |  Leila


Ležím v posteli a bezmocně zírán na facebook. Nechci si přiznat, že jsem tam jenom kvůli němu. Příjde nebo nepříjde? Napíše mi? Mám mu psát já? Každou minutu si připomínám, jak jsem včera dostala zkrat do šedé kůry mozkové. Propsala jsem asi stovku... S ním. Byla jsem totálně mimo a přitom jsem nic nepila. Musel mít ze mě šílenou legraci, jen se smát. Chtěla bych se taky smát.

Vlastně mi vůbec nevadí, že jsem mu psala. Vlastně mám ze včerejšího odpoledne celkem dobré pocity. Vlastně vůbec nevím, proč je mi tak strašně zle. Chce se mi ječet, řvát, vzlykat, naříkat. Ležet v posteli a v životě už nevylézt. Chci se donekonečna nudit na internetu, chci být sama, chci malovat tak jako dřív. Ale já jen ležím, jsem na každýho hnusná a protivná. Jen hledím do zdi a nejraději bych si někam zalezla a objala kolena. Nejraději bych jela za ním a všechno na něj vykřičela a pak se zhroutila v slzách na zem.

Vzpomínám si na leden, kdy jsem říkala, prohlašovala jak šíleně jsem v háji, jak jsem šíleně v háji z Pana Tajemného. Vážně tomu tak bylo? Každou minutu jsem si přehrávala chvíle ve škole, kdy jsem s ním byla ve třídě. Představovala jsem si jak jsme spolu venku, na pikniku. Šílená romantika že? Ale... Ty představy asi neobsahovaly jeho. Já věděla, že si představuju Pana Tajemného, jenomže v těch představách byl jen kluk bez tváře, vlastně jsem si nás spolu představit nedokázala. A vlastně ani nevím, proč jsem to tady popsala. Byla jsem šťastná za každou minutu s ním ve třídě. Když jsem ho mohla pozorovat stačilo mi slyšet ty jeho (přiznejme si to) idiotské hlášky plné urážek. Bavila jsem se jimi, chtěla se posmívat lidem, kterým se posmíval on. Byla jsem v háji, jak tomu s oblibou říkám...

Tak doprdele, co je to se mnou teď?

Když jsem včera šla přes louko/les domů po tvářích mi tekly slzy. V ruce jsem svírala mobil, myslím, že kdybych víc přitlačila, praskl by mi displej. Šeptala jsem jenom "odepiš,odepiš..."

Doma jsem si sedla do postele k rohu objala kolena a měla až nechutnou touhu rozeběhnout se ty tři kilometry zpátky za ním. Bylo by mi v tu chvíli jedno, jestli bych vypadala jako blázen. Když včera řekl, že s náma ven nejde, opustila mě veškerá nálada. To se nedokážu bavit, když nesedí u toho stolu s náma?

Ležím, koukám do nikam zmítaná touho být vedle něho, objímat ho, líbat ho. V životě jsem necítila nic podobného. Je to tak těžké zformulovat do slov. Připadám si jako děvka, když vím, že bych s ním chtěla dělat víc než jen to.
Chce se mi křičet, řvát, brečet...

Vůbec nevím na čem jsem, deptá mě to neskutečným způsobem, chci ho hned! Nikdy jsem se necítila tak zmatená a bezradná. Nikdy jsem nebyla takhle v háji, nikdy jsem takhle v háji být nechtěla! A vím, že jediný co mi zbývá je hypnotizovat tu modrou stránku, hypnotizovat mobil a v ruce svírat tu flashku s písničkama který mi dal.

Proč je tak těžké to popsat? Proč je mi totálně jedno jak blbě se budu chovat hlavně když s ním získám třeba jen pár sekund. Proč jsem se cítila jako supermanka, jako nejšťastnější člověk, když jsme se v sobotu večer mlátili polštáři... A proč si připadám jako kretén který všechno posral, právě tím jak jsem se chovala?

//pátek// Může to vyjít? Nevím, netuším, ale z tohohle snu se nechci probudit

18. června 2011 v 8:15 | Leila |  Leila


- Dlouho jsem se neozvala, že? Prožívám teď zvláštní období...
- Připadám si tak špatně. Jako bych každou minutou kterou trávím tím, že se směju, dělám kraviny a užívám si přítomnost lidí, kteří mě pozvali na další vodárnu, jako bych tím popírala svoji podstatu. Jako bych pomalu zavrhovala sebe, to, co jsem doteď vyznávala. Tím, že přijdu domů po jedenácté večerní, jako bych ztrácela samu sebe. Svoje názory a myšlenky, jako bych se přidávala ke stádu lidí, k masové společnosti. A je mi strašně, protože se při tom moc bavím a je mi vážně fajn.
- Zanedbávám Rikki a to je další věc proč je mi zle
- Nechápu to. Jak se mohlo stát, že jsem teď každý týden pozvaná lidma ze třídy ven, jak jsem ve středu dění těch lidí, které jsem pozorovala z koutku
- Zjistila jsem, že Tanečnice je mrcha. Nechci nikoho ze třídy, kromě už zmíněných dvou lidí, vidět. Jak může někdo rozkecat po škole (podotýkám že tam nebyla), že se Paní K. vyspala se spolužákem tu sobotu? Vždyť je to přece trapné šířit takové pomluvy nebo ne?
- Vlasy mi ještě voní po melounovým tabáku a já nechci zapomenout. Nechci zapomenout na tu chvíli, kdy jsem na sobě měla mikinu K., která tak šíleně voní NÍM a je šíleně příjemná. Nechci zapomenout, když jsme šli k Paní K. a K. domů a když jsem se s K. mlátila polštáři a byly jsme u sobě tak šíleně blízko...
- Dostala jsem od něj písničky, které nemá ani jeho nejlepší kámoš
- Už od dnešních pěti hodin ranních nemůžu spát a v hlavě se mi přehrává včerejčí večer a dny před tím, kdy jsem se bavila se spolužákama a v jedné hodině seděla s jedním z nich a když jsem se ohlédla na K. tvářil se divně a hrál si s mojí flashkou kterou jsem mu dala na ty písničky.. Jsem naivní nebo to něco znamená?
- Je to snad poprvé co mi nějaký kluk napsal sám od sebe
- Je to snad poprvé co bych dovolila někomu aby si se mnou dělal co chtěl jen kdyby byl vedle mě
- Musím se smát, když jsem v sobě měla už nějaký ten tabák a poděkovala jsem mu za ty písničky.
"Hlavně je nikomu nedávej." odpověděl. Optala jsem se, jestli je někdo kromě mě má. Řekl, že ne.
"To jsem tak důležitá?" napadlo mě to v tu chvíli. Co znamená, když mi vlastně neodpověděl, jen řekl že jeho nejlepší kámoš je nechce? A přitom se nedíval na mě jen někam do dáli...Jsem moc naivní?
- Proč je mi tak šíleně dobře, když jsem vedle něho? A nedokážu se smát když odejde?
- Proč je mi tak neskutečně fajn, když poslouchám Paní K. jak mi říká, že když se ho na nás ptala, odpověděl, tak neurčitě a v žádném případě neodpověděl ne?
- Jsem zmatená, nevím na čem jsem. Ale je brzo zjišťovat něco víc...
- Ta mikina fakt krásně voněla...

Leila
Měním se moc?

//001// The last sentence

13. června 2011 v 19:27 | Leila |  The Last sentence


Jelikož čtu druhou knihu Vampýrské akademie, poslední věta pochází právě z ní. Kniha mě zatím baví, i když první kniha mě bavila o malinko víc, nevím proč :D.
Věta pochází ze strany 62

"Sebeovládaní, kterého se tak pracně snažím dosáhnout, mi dlouho nevydrželo."


//001// Inspiration

12. června 2011 v 15:07 | Leila |  Inspiration


Tohle meme pořádá Nikki. Zalíbilo se mi okamžitě, protože já mám spoustu obrázku postahovaných z internetu související s knihou. A aby tady nebyl článek jen s obrázky ostatních lidí, ale měl článek i něco mého, pokusím se vám napsat, proč to u mě tenhle týden zrovna vyhrály tyhle tři obrázky. Tak jdeme na to:

1.


Tenhle obrázek miluju už šíleně dlouho. Nevím, prooč vzbuzuje ve mě dobré pocity a určitě si jednou takovou fotku pořídím. Samozřejmě na tý posteli budu já. Líbí se mi ta bezprostřednost a upřímnost fotky. Proč se nepřiznat, líbí se mi ta postel a jsem úchylná na bílé povlečení. Kočičák v zadu je taky perfektní a i když nejsem velká milovnice zvířat (nepotřebuju je k životu) takhel se s kočičákem povalovat v posteli by bylo famózní. A mít v ruce knížku a ke všemu takovouhle postavu? Nechtěli byste? :D

2.


K tomuhle není co dodat. Někdy si připadám jako ten klučina na obrázku :D. Není co řešit :D

3.


Knihy mi vždycky připadali jako něco velmi magického a zvláštního. Něco, co je ale zároveň šíleně něžné a nevinné. Ať to byli klidně hororové povídky, vždycky jsem si knihy spojovala s dávnými dobami a s dívkama v nadýchaných sukních, spodničkách a bílých rukavičkách, které se sice musejí chovat jako pravé dámy, ale pak utíkají do fantazie, do knih. Kdy ve slaměném klobouku a na dece prožívají se svými hrdiny nejrůznější odbrodružství a sní, že jednou budou tou hrdnikou ony. To mi připomíná ten obrázek.

//014// Weekly "So be it"

12. června 2011 v 9:43 | Leila |  Weekly "So be it"


Rozhodla jsem se, že photo random zatím dělat nebudu, dokud se nenaučím fotit v každé příležitosti. Ale myslím, že bude jednoduší (až nefotím hovadiny) udělat photo random jednou za měsíc...

1. Shlédla jsem: Pýcha a předsudek 2005, Sex ve městě 2 (Ale jenom třičtvrtě filmu :D)

2. Přečetla jsem (popřípadě čtu):
Nakonec nečtu Levá ruka boží, ale VA. Mám přečtený první díl a v druhém jsem na padesáté straně

3. Nejvtipnější moment:
ehm... tento týden jsem se smála fakt hodně

4. Překvapení:
trochu jsem flákala cvičení, byla jsem venku s lidma ze třídy

5. Nejlepší moment:
já... fajn no, když sjem objímala K.

6. Poslouchám:
dneska si dělám nový playlist do mobilu takže budu poslouchat opravdu všechno možné

7. Nejoblíbenější věc: vodárna :D

8. Kreslím:
nachystaný papír na veledílo, je pořád jen nachystaným papírem na veledílo, mno a mezitím kreslím první obrázek (už jsem se rozhodla pro kolekci a opět to není můj nápad, ale tak co :D) do mýho fialovýho pokoje :D

9. Přeju si:
zhubnout a mít peníze, hodně peněz a brigádu

10. Jsem vděčná za:
za včerejjšek, za to, že jsem zjistila, co je Tanečnice zač, za to, že už mi Pan Tajemný nnic neříká

11. Jak se mám:
mno.. seznam, co jsem si napsala, že musím za víkend splnit, se jaksi asi nepoštěstí splnit, i když asi si pohnu a udělám všechno alespoň do školy :D

12. Co se stalo ve virtuálním světě:
zveřejnila jsem pár článků, pár obrázků, našla nový blog, stala se závislá na lookbooku

13. Stane se: poslední týden co se učíme a pak všechno kašlu :D

14. Co očekávám: jedničku z poslední písemky ze zemáku, očekávám, že mě přestane týrat v matice a dá mi prostě za dvě a že mi ostatní známky vyjdou na jedničky. Měla bych mít teda dvojku z němčiny a matiky a z chemie...

15. Naštvalo mě:
jak jsem celý týden skoro necvičila, ale mám nový elán, vím!! já už konečně vím, že to prostě zvládnu!

16. Nejlepší den:
sobota!

//Sobota// Hodná Leila je šíleně zlá Leila

12. června 2011 v 9:30 | Leila |  Leila


- Mám v sobě několik protichůdných pocitů
- Včera jsem byla venku s lidma ze SVOJÍ třídy a ne, nebyla to Tanečnice
- Sami mě pozvali, aniž bych se ve škole slůvkem zmínila, že bych třeba šla taky
- Zjistila jsem, že cokoliv jsem jí kdy řekla, vyzvonila okamžitě, ještě za tepla, další holce a šířila to dál
- Zjistila jsem, že je to mrcha co využívá ostatní
- Zjistila jsem, že chodí ven s partou Pana Tajemného a s Idolkou a smějou se tomu, co jí řeknu
- Opravdu mě to překvapilo...
- Zjistila jsem, že jsou lidi ve třídě, kteří mě berou
- Zjistila jse, že je mnohem jednoduší mluvit, když v sobě máte vodku
- Zjistila jsem že cesta 5,5 kilometru může trvat pět hodin
- Zjistila jsem, že je super válet s Paní K. sudy v posekané trávě a pak cítit ve vlasech tunu trávy
- Zjistila jsem, že z vodky a vodárny vám může být trochu blbě
- Zjistila jsem, že moje máti je ta nejsuprovější máti na světě a ještě desetkrát lepší
- Zjistila jsem, že když slijete litr vodky ve čtyřech lidech, jsou ti lidé ukecaně pravdomluvní
- Polovinu dne jsem poslouchala jak jsem skvělá holka a jak jsem super kámoška (a myslím, že to alkoholem nebylo, protože jsme byli ještě střízlivý)
- Zjistila jsem, jaké to je smát se opravdu každé hovadině
- Zjistila jsem, opravdu plno věcí
- Zjistila jsem, že občas někdy co řeknu, může být taky vtipné
- Nezakuckala jsem se, když jsem tahala vodárnu...
- Objímala jsem K.
- Plno věcí mi došlo a plno věcí jsem si v hlavě srovnala
- Seděla jsem uprostřed lesní cesty a smála se
- Šla jsem lesem a tancovala jsem
- Když máte alkohol v krvi opravdu nemáte zábrany říct kdo se vám líbí
- Byla jsem střízlivá a došla jsem v pohodě domů
- A opravdu ničeho nelituju...
- I když v pondělí nebudu vědět jak se chovat
- A zjistila jsem jaké to je být opilá...
- Ležela jsem v posteli do čtyř do rána (vrátila jsem se v deset) a nemohla jsem usnout
- Vlasy jsou mi cítit po melounovém tabáku
- Málem mě šel domů doprovodit K.
- A nemám kocovinu, což je divné, když jsem tak pila hodně...
- Probudila jsem se a musela jsem se smát


Leila

Love is pasion

11. června 2011 v 20:53 | Leila |  Tuž, kombinovaná technika
Formát: A4
Doba: cca 4-5 hodin
Technika: tuš
Názor: Nemohal sem jinak. Není to opět přesně můj nápad, viděla jsem podobný obrázek na internetu a řekla si: "Tohle chci!" a tak jsem si to nakreslila. Teď vám poradím. Jděte od počítače trochu dál, vypadá to o hodně lépe.
Já jsem maximálně spokojená.
Co vy?
Znechucuje vás ten obrázek? Otecko řekl, že jsem úchylná :D


//002// Quote of the Week

11. června 2011 v 10:53 | Leila |  Meme Quote of the Week
Quote of the Week Je sobota, den který patří meme od Judit. Jedná se o zveřejnění tří úryvků z knih.

1 vtipný výrok z knihy, ktorú ste čítali (môže pozostávať aj z viacerých viet, len nech nie je príliš dlhý)

Hunger games - Vražedná pomsta

"Chceš se podívat na plody mého talentu? Cinna odvedl skvělou práci."

1 romantickú scénu (nemusí byť priamo bozkávacia, stačí ak v nej bude romantika v akomkoľvek slovazmysle)

Hunger games - Aréna smrti

"Tak si budu muset doplnit místa sám," říká a přesouvá se ke mně.
Tohle je první polibek, který si oba plně uvědomujeme. Ani jeden není omámený nemocí či bolestí, ani nejmse v bezvědomí. Naše rty nejsou horké od horečky ani studené od zimy. Tohle je první polibek, při kterém skutečně cítím, jak se mi něco pohnulo v hrudi. N2co teplého a zvědavého. Tohle je první polibek, který ve mně vyvolává touhu po dalším.


1 silný moment - výrok, ktorý vás prinútil zamyslieť sa, nad ktorým ste sa pozastavili, ktorý pre vás niečo symbolizoval a pod.

Hunger games - Vražedná pomsta (silný spoiler!!!)

Ten hlas poznávám. Stejný tón používá, když se blíží k raněnému zvířeti, aby mu zasadil smrtící ránu. Instinktivně zvedám ruku, protože chci odrazit jeho slova, ale Hurikán ji chytá a pevně ji tiskne ve své.
"Ne," šeptám.
hurikán ale není typ, který by přede mnou něco držel v tajnosti. "Katniss, žádný Dvanáctý kraj už neexistuje.""

I just wanna be perfect

10. června 2011 v 14:12 | Leila |  Minulé layouty
Zdravím!
Dnes je zvláštní den. Dělám všechno, co bych dělat neměla, ale jakmile se pustím do něčeho, co bych měla mít do neděle hotové, usínám. Zvláštní. Takže si od rána hraju s tímhle layoutem. Je jednoduchý a takový, zdá se mi mnohem jinačí, než ten předchozí, i když má podobné barvy. Všimli jste si, že nemám ráda tmavé layouty?
Jmenuje se přesně tak, jak vidíte v nadpisu. Pokud tam mám chybu, což doufám, že nemám, tak tu chybu prostě přehlédněte. Pro mě je tenhle layout mnohem lepší na toto období, než ten minulý. Chtělo to změnu, nějak stylově se vším všudy to odstartovat.
Jelikož už je červen, už půjdeme do školy jen párkrát a pak je konec a velké prázdniny. A mi připadá, že by se těch devět let na základce mělo nějak stylově ukončit. Tákže tu máme u té příležitosti nový layout, slibující sice tři měsíce dříny, ale pokaždé jak se na něj podívám cítím novou sílu to zvládnout. A pak... Budu perfektní...

Leila

PS: Mám v menu dvě varianty. Odrážky a takovou omáčku okol odkazů... Co je lepší?

Krajina - Skica

9. června 2011 v 20:50 | Leila |  Tužka
Formát: A4
Doba: 15 minut
Technika: tužka
Názor: Nemůžu uvěřit, že jsem nakreslila skicu!!! Houpala jsem se v houpací síti, poslouchala muziku a kreslila jsem to, co jsem viděla... Já vím, že se to vůbec nepodobá ničemu, ale měla to být zahrada... A je to kreslené podle skutečnosti, ne podle obrázku... jsem nadšená :)
Kdyby chtěl někdo detailní popis, co je to za čmáranice, jsem ochotná poskytnout dostatečné informace :D



Summer reading - Challenge

9. června 2011 v 20:14 | Leila |  Ostatní Challenge



Challenge, kterou pořádá Dý.
Jedná se o to, že si zvolíte jednu kategorii a podle ní musíte přečíst tolik knížek. Jelikož mám na stole jednu sedmidílnou sérii a dalších pět knížek které prostě přečtu vybírám si střední verzi, tedy přečíst dvacet knížek ta prázdniny. Snad to výjde.
Možná, že kategorii později změním na High, kdy je úkolem přečíst víc jak dvacet knih. Zatím to nechám na té střední :D

V tomto článku budu zapisovat knihy, které jsem přečetla za toto léto a těch pár dní, které do léta zbývají. Doufám, že nebude vadit, když si do této Challenge zapíšu i první a druhý díl Hunger games. Přece jen jsem druhý díl dočetla dnes ráno.

1. Hunger games - Aréna smrti
2. Hunger games - Krvavá pomsta
3. Vampýrská akademie - Stínem políbená
4. Les rukou a zubů
5. Hunger games - Síla vzdoru
6. Tajemství přitažlivosti srdce
7. Eon - Znovuzrození dračího oka
8. Vampýrská akademie - Mrazivý polibek
9.
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20

//čtvrtek// Venku prší zklamání

9. června 2011 v 12:17 | Leila |  Leila


- Je mi šíleně zle. Ne tak, že bych umírala, ale je to ten pocit, kdybyste nejraději ze všeho ležely pod peřinou a spaly a spaly a spaly... Včera jsem spala víc jak 14 hodin... a pořád jsem ospalá
- Ani počítač mě nebaví...
- Otecko má jinou ženskou...
-Přivezla jsem si od babičky růže a zapomněla jim dát do vázy vodu... po dvou hodinách jsem si vzpomněla ale už byly zvadlé... ještě se nevzpamatovaly...
- Budu mít fialový pokoj
-Jedu s Rikki do Zoo a je mi jedno, že je to v den kdy se mám oficiálně rozloučit s devítkou a naší školou
-Dnes jsem nešla do školy... a zítra se mi taky nechce... nepůjdu...
- Venku prší...
- Stáhla jsem si film pýchu a předsudek
- Mám toho tolik, co musím udělat, ale nic se mi nechce, asi budu jenom ležet
- Chtěla bych kreslit, ale nenapadá mě co a ani se mi nechce
- Vymyslela jsem si další ulítlost. Mám nějaké fotky, které si nejspíš nechám vyvolat jako nromální fotky a pak z nich udělám koláž, kterou budu s každou novou fotkou zvětšovat a budu ji mít pověšenou na jedný stěně v mým fialovým pokoji.
- Moc se těším, až o prázdninách si vymaluju pokoj, rozhoduju se, jakou sérii kreseb si nakreslím a kterou si pověsím na zdi
- Bolí mě hlava už druhý den... Je to šíííleně otravné
- Máti je lehce řečeno na dně
- Opravdu zítra nepůjdu do školy... mohla bych je osrat
- Venku pořád prší...
- Nemám chuť ani jít... to je zlé
- Jsem líný tlustý povaleč
- Potřebuju se z tohohle stavu dostat...
- Přihlásila jsem se do dalších challenge
- Slibuju, že všechny už budu pilně dodržovat
- Přemýšlela jsem, že si ani nedokážu představit, že bych měla být ve třídě s těma lidma ještě třeba rok... asi bych se zabila nebo nevím... jsem tak ráda že to končí
- áááááááááách mám ART BLOK!

Aréna smrti - Hunger games - Suzanne Collinsová

8. června 2011 v 17:40 | Leila |  Knižní recenze

Nacházíme se v postapokalyptickém světě, na území dnešní Severní Ameriky. V zemi Panem, která je rozdělena na 12 krajů a hlavního města - Kapitolu.
Hned na začátku se dozvídáme otřesné podmínky života v jednotlivých krajích. Od vzpoury, kdy byl vyhlazen kraj třináctý, se vede krajům děsivě zle. Musejí lovit, krást, směňovat na černém trhu. Ani to však někdy nestačí na uživení jejich rodiny. Katniss, hlavní hrdinka, se jako jedna z minima lidí odváží porušovat zákon a každý den nasazuje krk, když prchá do lesa za plotem, aby nalovila nějakou zvěřinu, kterou vymění za další potřebné věci do domácnosti.
Existuje i jiná možnost jak získat potravu. Nechat si napsat oblázky. Malé kamínky, za které vyměníte pytle s obylím a olej a další věci. Bohužel, i toto má své ale. Každý rok se v hlavním městě Panemu, Kapitolu, kde lidé trpí všemožným přebytkem a nechávají se hýčkat od plastických chiirurgů a podobně, pořádají tzv. Hladové hry. Je to daň za vzpouru, které vedly kraje proti Kapitolu. Z každého kraje se vyberou dvě děti, chlapec a dívka, od dvanácti let až do osmnácti, a ti jedou do Kapitolu. Nečeká je ale žádný nový život v blahobytu, kdepak, něco úplně opačného. Jedou totiž bojovat o svůj vlastní život spolu s dalšími splátky z jiných krajů.

Kniha je svěží a nápaditá. Autorka vytvořila velmi zajímavý svět, který jen tak nenudí. Připadá mi, že tam vládne diktatura a kdo něco poruší, okamžitě jde nejméně do vězení. Velmi tvrdé tresty, nedostatek potravy... Knihu jsem původně číst nechtěla, ale nastala neočekávaná situace a já čapla první kterou jsem ve své knihovničce uviděla. A to byl teda hodně dobrý hmat.
Kniha ubíhá velmi rychle a nepustí vás, dokud ji nedočtete celou. Je právem zařazovaná mezi nejlepší knihy YA (young adult - kniha pro mladého dospělého). Je plná nabitá akcí a ani na jedné straně se nenudíte. Pořád se něco děje, pořád vás autorka překvapuje další zamotaností příběhu. Hladové hry jsou opravdu takové, jaké mají být. Překvapilo mě, že každý ze splátků zemřel jinak, každý jinou originální smrtí, které byly velmi nápadité. Kniha probouzí ve čtenáři, tedy ve mě, velmi syrové emoce, adrenalin mi žilami putoval snad neustále. Hladové hry byly opravdu kruté, tak jak jsme dostaly na začátku ujištění. Líbil se mi poslední trik na konci her, ale více rozvádět nebudu, přečtěte si tuhle knihu sami. Velmi doporučuji, já ji přečetla za dva nebo tři dny. Opravdu vás nepustí.
Naopak nelíbili se mi koneční mutanti, ti mi tam přišli navíc, samozřejmě, že zvýšili napětí a vlastně i svým způsobem zajistili výhru, jenomže mi tam přišli jako z jiného světa. Bylo to takové, jakoby moc překombinované, vytržení z dokonalého souladu. Bohužel jsem ale nepřišla na nic, čím by šli nahradit. Normální souboj by byl nudný, takže byli asi nepostradatelní. Přesto mi tam mco nesedli.

9/10

Blue Flower

7. června 2011 v 20:46 | Leila |  Barvy
Formát: A3
Doba: cca hodinu a půl
Technika: vodovky
Názor: Není možné že? Rozhodla jsem se konečně trochu pracovat na blogu, protože mi přišlo líto, jak vypadal takový opuštěný, když se na něm neobjevovaly žádné nové články...K obrázku: Líbí se mi, i když ne zas tak moc. Proto ještě nevysí na zdi, ale je důležitý, protože to byl obrázek, u kterého jsem natáčela to video.. Které mi stále nikdo nekomentoval... jsem z toho trochu smutná... Piplala jsem se s tím pěkně dlouho...
Každopdáně na to že jsme to kreslila já, barvama... jsem nadmíru spokojená :D



//pondělí// Když dostanete to, co jste vždycky chtěli, nemusí to nutně znamenat radost

6. června 2011 v 19:56 | Leila |  Leila
Dneska mám zase tu náladu, kdy mi připadá čas strávený s lidmi zbytečný. Byla jsem přemluven k navštívení tréninku tančení, kde je onou trenérkou Tanečnice. Když jsem jela domů o dvě hodiny později, než nromálně jezdím, zase mě přepadl ten divný pocit. Jako bych musela, tedy měla bych, litovat těch dvou hodin. Mohla jsem být doma, mít toho tolik udělaného, mohla jsem dneska cvičit a tak podobně. Už bych toho měla tolik za sebou a místo toho jsem proseděla dvě hodiny na tréninku a koukala se, jak skákají malé děti, když mi to navíc připadalo neprefektní, a dalších milion věcí s předponou ne.
Nevím, před měsícem jsem vzdychala, jak strašně chci chodit ven, jak moc chci být tam a tam a jak jsem furt doma. Teď nemám na nic čas, jsem někde v tahu nebo mi spolužačky volají na skype a já pak stejně nic neudělám.
Dostávám se tedy k tomu. První příčina mého nedostatku času -> skype a icq.
Pokud si povídám s lidma neudělám nic a většinou dodělávám třeba úkoly do školy ráno. Nebo si chci udělat referáty do předu, nebo se učit, nebo třeba psát na blog, neebo si číst, kreslit... Stále někdo vyrušuje. Měla bych být ráda?
Já sakra vím, že bych měla! A šíleně mě štve, že nejsem. Přála jsem si aby mi psal víc jak jeden člověk, ježiš jak já si to přála... Jenomže to nejde. Možná, že se to jen potřebuju naučit, vím, že kdysi jsem to uměla. Tři roky člověka změní hodně. Přestože chci být ráda, nejde to. Něco uvnitř mě si pořád myslí, že je to ztráta času, že zrovna dneska ty dvě hodiny mohly být jiné.

Co sjem dál zjistila? Elita znamená nic! Jak se mi chce samotné sobě smát, jak jsem byla hloupá. Vždycky jsem se koukala na tu "elitu třídy", jak se skvěle baví, jsou vtipní, každý je respektuje, každý se jich skoro bojí, jsou prostě ti lepší, na které se můžeme jen dívat a oni nás můžou urážet jak chtějí, posmívat se nám. Chtěla jsem patřit mezi ně. BLBOST!
Nevím, jak jsem byla slepá. Ono to asi vypadá jinak, když sedíte těsně u nich a daleko od nich a vidíte ty šťastné obličeje. Prd velebnosti. V autobuse do Osvětimi jsem seděla těsně před nima. Poslouchala jejich rozhovory, hodnotila je. Nevím, jak jsem si nemohla nevšimnou té faleše, té hnusné patlolízavosti, té debility,c o ukazovali. Elita? Sorry, tak tam teda nechci patřit. Ne, raději budu na spodku třídy, tam je plno lidí, kteří se umějí bavit mnohem lépe. Kteří zapojí všechny okolo nich a nemusejí se bavit tím, že po vás málem chlustaj a kopou do sedadla, nastražují bonbony na sedadlo, aby mohli mít ooobrovskou srandu, když bonbon najdete i nenajdete... Ne ne tohle není elita třídy, takhe ejsem si jí nepředstavovala. Těch pár machýrků mi nesahá ani po kotníky. V té chvíli jsem si poprvé, poprvé, v životě přála sedět urostřed autobusu a bavit se s lidma, kteří nemají náplň života posmívat se ostatním.
Dneska jsem se koukla po třídě, jen jsem otočila hlavu a asi dvě sekundy se koukala na spolužáka a Pana Tajemného. Otočila sem hlavu a dál se bavila s ostatními. Už jsem ze zadní lavice slyšela: "hééj ona se na mě podívala, civěla na mě!" a děěěsnej záchvat smíchu. Sakra, to se po té blbé třídě nemůžu ani podívat?!

- Zjistila jsem, že občas se vynadávat není na škodu. Prostě vypustíte pár sprostých slov a je vám celkem líp.
- Těším se na konec roku tak moc, že jsem si vyrobila kalendář a škrtám dny...
- Těším se na prázdniny, budu na sobě makat a budu v září nosit to, co se mi jen zlíbí...
- Zjistila jsem, že ať si v téhle škole oblíknu cokoliv, budou některými (vůbec nepoukazuje na partičku Pana Tajemného) kritizována, co to mám zas na sobě
- Šetřím, budu si totiž kupovat fialovou barvu na stěnu a o prázdninách budu malovat pokoj! Ještě nevím, jestli si nepřikoupím ještě jednu, nějakou kontrasstní a neudělám si na zeď nějaké ornamenty.
- Zítra jsem zkoušená z fyziky a odmítám se to učit víc, než že si to jednou nebo dvakrtá přečtu... Zkuste umět zpaměti asi 15 A4 :D

Leila

//013// Weekly "So be it"

5. června 2011 v 21:45 | Leila |  Weekly "So be it"


Zase jsem vynechala, já vím. Ale opravdu nestíhám...
Jsem dnes moc sarkastická a nedokážu psát jinak, než jak píšu...
Photo random bude příští týden... tenhle jsem nic nefotila...

1. Shlédla jsem: NIC!!

2. Přečetla jsem (popřípadě čtu):
K VA jsem se opět nedostala, ale mám přečtenou druhou knihu ze série Mediátor, devátá stezka, dále jsem byla v půlce knihy třetí, ale nějak jsem nemohla číst dále. Mám taky přečtenou první knihu Hunger games - Aréna smrti a mám teď rozečtené její pokračování

3. Nejvtipnější moment:
bylo toho tolik, kdy jsem se smála... Ale většinou nad naivitou a blbostí ostatních a taky když jsem cvičila podle videa na internetu a řvala na tu předcvičitelku, že už má přestat a podobný hlášky

4. Překvapení:
šla jsem ven s další holkou, dostala pozvání ven, všechno co mi dosud vycházelo se zkazilo... začala jsem cvičit...

5. Nejlepší moment:
když jsem zjistila že jde všechno, když se chce

6. Poslouchám:
všechno možné

7. Nejoblíbenější věc: svůj pokoj a knížka

8. Kreslím:
áá kreslila jsem první skicu a trochu kontroverznější obrázek a mám nachystaný papír na jedno veledílo

9. Přeju si:
přeju si, aby se mi splnili všechny položky na seznamu nazvaném, co musím mít do konce velkých prázdnin... a abych nepřestávala cvičit a kila šla dolů...

10. Jsem vděčná za:
za spoustu věci, za to, že můžu kreslit, za to že můžu číst, za to že už mi tolik lidí řeklo jak jsem se změnila a většina to doufám myslela v dobrém

11. Jak se mám:
mno.. mám se celkem fajn, ale nic nestíhám, jak bych měla

12. Co se stalo ve virtuálním světě:
vracím se k blogování, potřebuju aby moje výlevy někdo četl a aby to byl někdo jiný než učitelka češtiny která čte moje slohovky

13. Stane se: budu se hádat ve škole, musíme zařídit plno věcí, budu pracovat na blogu, budu asi natáčet další video, jestli bude zájem a také budu lépe cvičit a organizovat si čas... trochu jsem si s tím pohrála ale furt všechno nestíhám, potřebuju to dopilovat

14. Co očekávám: očekávám nával špatných známek a modlím se ke komukoliv aby byly dobré, očekávám že ze zeměpisu i fyziky dostanu za jedna, očekávám že příští týden nic nezapomenu a také že budu hodně kreslit

15. Naštvalo mě:
hádky rodičů

16. Nejlepší den:
hm... asi Sobota

//sobota// Co je nového?

4. června 2011 v 13:28 | Leila |  Leila


Krůček po krůčku se zase vrácím zpět přes lesy a louky, našlapuju opatrně na trávu s ranní rosou...
Po cestě jsem přemýšlela, jestli je lepší ukazovat tu stránku osobnosti, na kterou není vždycky nálada (tedy skoro nikdy) tedy tu sarkastickou ježibabu myslíc si, že spasí svět jedině ona, nebo jako tu takovou malou šedou myš s ooobrouvskou fantazií, ktrá píše články, které stejně nikdo nepochopí. Nebo je pochopí jenom ten, kdo to zažil, je stejný jako ta holka, anebo prostě jen umí číst mezi řádky.

Když jsem bosá poskakovala v ranní trávě a do očí mi pálilo sluníčko, přemýšlela jsem taky o svých zápiscích do životníku, pseudodeníčku. Myslím, že nikoho moc nezajímá, co jsem dělala každý den, na co jsem myslela, co mě zaujalo. Můj život se skládá zatím jen ze školy a odpoledne, které většinou trávím doma. Nechci to zakřiknout, poslední dva týdny byly trochu jiné, ale hlavní myšlenkou je, že ty zápisy asi nikoho nebaví. Píšu si je pro sebe, to ano, abych věděla, co jsem dělala ten den, když otevřu ten zápisek za rok. Jenomže... pomalu ty nudné věci, že jsem šla do školy a tam bylo to a to a tak dál, a kdo se to se mnou dneska bavil, a kdo ne... začínají nudit i mě a to je, vážení, už co říct.
Životníku se vzdát nechci, baví mě si sednout k počítači a vypsat se. Když se vypíšu, opouští ty vzpomínky většinou můj mozek a já na ně nemusím myslet. Když je nenapíšu, objevují se mi jako obrazce v hlavě snad neustále, ale nudí mě, že se stále opakuju.

Nejspíš, jsem potřebovala něco jako pauzu, protože teď v sobě držím vůli. Vůli udělat si život takový, jaký ho chci. Konečně jsem přišla na systém, jakým toho dosáhnout. Taky jsem si uvědomila, že všechno nejde naráz a já nemůžu očekávat změnu ze dne na den. Nemůžu skoro tři roky ležet u počítače a pak myslet, že vydržím dodržovat všechno, co jsem si slíbila. Jdu na to pomaleji, ale je to už čtvrtý den a já mám stále sílu, což je velmi dobré, protože po jednom dni jsem většinou padala do depresí, že jsem něco nesplnila. Teď vím, že to všechno nepůjde naráz. Ale budu se snažit, ne že to nechám plynout.

Ve škole je to ale velmi hektické. Pořád něco zapomínám a hodně kazím písemky. Nejhorší je, že mi skoro ve všech předmětech de o známku, mám tam většinou jedna až dvě. Čtvrtek a pátek byly hnusné dny. Chtělo se mi až brečet jak se nic nedařilo. Zapomínala jsem doma úkoly, zapomínala jsem na všechno, všechno se hroutilo... Snad to zase odezní :D
Mno ne snad, ono to odeznít musí. :D

  • Přemýšlela jsem také o tom, že bych tady dávala mnohem více fotek. Ale rychle měním názory, jednou se mi to zdá jako skvělý nápad a podruhé zase jako kravina. Vůbec nevím, jak bych to dělala.
  • Taky jsem uvažovala nad novým layoutem. Něco pozitivního a velice jednoduchého. Se stránkou uprostřed a bílým pozadím.
  • Velmid obré je to, že jsem zase něco nakreslila. Chtěla bych mnohem více kreslit a naučit se skicovat. Věříte mi, že jsem nakreslila asi tak jednu skicu za celý život? Nevím, jak to, vždycky kreslím obrázek, který dokončím do finální podoby, nikdy nezůstane skicou. Ráda bych tady zveřejňovala nějaké skicy, myslím, že bych si tím natrénovala hodně věcí a nemusela přitom ztrávit nad jedním obrázkem průměrně sedm hodin. Skicy mají být přece rychlé ne? Mám k otmu už dlouhou dobu koupený hnědý papír, obrovskou roli. Musím ji už konečně vytáhnout ze skříně.
  • Opět čtu! Což je skvělé, zase byl týdenní útrum. Nějak se mi nechtělo. Nějak se mi v rozvrhu udělalo místo i na čtení před spaním a to chodím spát celkem brzo. O půl jedenácté většinou zalehám k televizi a tak o třičtvrtě jsem tuhá :D Asi to bude tím, že se už odpoledne snažím nespat :D a víte kolik je najednou času, když odpoledně místo spaní uděláte třeba něco jiného?
  • Reorganizovala jsem přístup ke knihvoně! Vždycky jsem tam vtrhla a líbilo se mi podle obalu a názvu (a někdy anotace) tolik knížek, žže jsem je prostě všechny pobrala a šla pryč. Takže sem doma měla na měsíc třeba i 17 knížek, protože chodím teorwticky do tří knihoven. Někdy těch knížek bylo i víc. Samozřejmě, že jsem nepřečetla všechny a některé mě ani po stránce nebavily! Ne! Tentokrát jsem to nechtěla měnit, prostě jsem tam přišla, četla názvy knížek, někdy se zastavila, ale nezdálo se mi nic dobré. Z knihovny o dvou odděleních jsem odcházela s pěti knihami. Myslím, že konečně stihnu všechny přečíst, což je podle mě skvělé a nevypadám tak blbě s taškou plnou knížek. Navíc, když jsem jela domů, mi neupadly ruce. Taky plus! :D
  • Spolužáci mě pozvali ven! Paní K. mě pozvala ven. A já šla! Sama od sebe mi navrhla, jestli nechci přijít. Mimochodem... už vím jak chutná vodní dýmka :D
  • V Osvětimi to bylo zajímavé. Párkrát jsem chtěla jedné holce rozbít pusu, párkrát vlepit asi šesti klukům... Zjistila jsem, že jsou lidi, kteří mě repsektují, zjistila jsem kdo je doopravdy Tanečnice, zjistila jsem jaká je Idolka běhna a zjistila jsem plno dalších věcí. Při zpáteční cestě jsem se nějak vyskytla v autobuse vedle K. a poslouchali jsme hudbu. Bylo to vážně zajímavé, ale všechno co se tam stalo by vyšlo tak na čtyři články... To psát nebudu, já si to nejdůležitější pamatovat budu, stejně jako jsem tady nevypisovala Prahu, jen řekla, že ničeho nelituju. Tenhle výlet jsem si užila ještě víc a nelituju vůbec ničeho. Teda vlastně jo, že jsem byla slepá husička, co si sedla vedle Tanečnice, která chtěla sedět v zadu. Ale to je tak všechno.
  • Byla jsem venku s další kamarádkou (spíš známou)! Ve městě, vrátila jsem se večer, bylo to ve čtvrtek. Koukali jsme na obrázky, četly mangu, povídaly si a probraly plno anime. Bylo to super, i když, když jsem se vrátila domů, připadalo jsem si zvláštně. Nejsem zvyklá takkhle chodit ven a je to trochu něco jiného...

Tady bych to asi měla ukončit. Zbytečnosti vědět nepotřebujete. Zatím se s vámi loučím, pokusím se být co nejaktivnější. Mám pár nápadů na obrázky, co chci stvořit, pár recenzí, co chci napsat, pár věcí co chci změnit, a několik blogů, které jsem nekomentovala v minulých dnech. snad i nějaké další video, máte zájem?