//středa//Já vím,že vás šíleně otravuju

22. června 2011 v 21:29 | Leila |  Leila


(<- potřebuju nový avatar!)
Taky vám někdy připadá, že si něco zoufale přejete, aby už to něco bylo, a čas běží tak šíleně pomalu? Přeju si, aby byl pátek, protože pátkem všechno začíná. Ten den je kritický a pár vyvolených to ví. Všichni, kdo vědí se na to těší. Je to risk. A kdo neriskuje, ten nevyhrává. Jenže... co když prohrajeme, co když prohraju tuhle hazardní hru?
Bojím se, že to skončí špatné. Jdeme v šesti na výlet a vlastně se to dá nazvat trojité rande. Jenomže my dva jsme si nic nedomlouvali. Bojím se a zároveň šíleně těším, protože už vím, jaké to je, když vámi projíždí elektrický proud, když se někoho dotknete. Protože na té přednášce v úterý jsem byla tak šíleně šťastná....

Držel mě za ruku a bylo dost k popukání to, že když se otevřeli dveře (a my jsme seděli úplně v zadu) rychle jsme se pustili. Myslela jsem se, že už jsem zažila jaké to je být zamilovaná. Heh, myslím, že tomu, když se mě dotkl a já byla paralyzovaná elektrickým proudem v břichu mi poletovali minimálně potlouky... Je to zvláštní, myslela jsem si, že nikdy nezažiju ten tolik omýlaný pocit. Zkuste si zůstat na místě a vydržet to chvění po celém těle, když vás jenom drží za ruku.

A nejlepší je, když jsem zjistila, že nejsem ta zakřiknutá chudinka, co jsem bývala. Že umím a můžu udělat první krok a nemusím čekat na něho. Že můžu a umím být hodně troufalá...
Že bych v sobě měla přece jen něco z těch zlých holek?

Těším se na pátek, těším se na něděli, kdy jedu s Rikki na výlet a vracím se až v úterý večer. Pěkně se to poskládalo, protožě pak jen středa a čtvrtek a prázdniny začínají! :-) (<-první smajl za článek)

Připadám si šíleně nevyrovnaná a závislá. Moje nálada se střídá šíleně rychle. Za jeden den dokážu být v extázi a v další půlminutě je mi špatně až fyzicky. V té chvíli pomáhá jen jedno. Usnout na pár chvil a na všechno zapomenout. Proč je moje nálada závislá na tom jestli jsem s ním nebo mi "dávka" vydrží celé odpoledne? Proč je mi tak šíleně zle, když večer hypnotizuju tu zatracenou modrou stránku?

A víte co? Já vím, že vás tohle nebaví, já vím,že všechny těmahle kecama otravuju. Já vím, já to vím! Vím že už ani nečtete tyhle patosy, jakmile si přečtete první odstavec. Vím to, ale nemůžu si pomoct. Kdybych to měla držet v sobě puknu, protože taková přemíra toho, co se ve mě hromadí je až k neunesení.
Šíleně se bojím dalšího dne... Každého dalšího dne...
Leila
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caty Caty | Web | 23. června 2011 v 19:47 | Reagovat

Vypiš se,já to čtu náhodou ráda:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama