Červenec 2011

Tak já jedu

30. července 2011 v 14:17 | Leila
Ehm... Stručně a jasně, žádné dlouhé protahování. Za chvíli vás opustím na několik týdnů, ještě přesně nevím na jak dlouhou, prostě jak se mi bude chtít.
Až se vrátím... prostě mám pro vás jednu novinku, na které budu ty tři týdny trochu pracovat. Myslím... teda já to čekala, vy asi ne, ale v poslední době se to očekávat dalo. Kdo je pozorný (co se nalhávám! Nikdo to čekat nemohl) tak na to možná přijde.
Už mám zbaleno (teda... zčásti) a míním navštívit v Brně hodně věcí... Ale o tom až se vrátím...

Leila

Happy Birthday Rikky

26. července 2011 v 21:35 | Rikky |  Rikki
Ahojte, všichni.
Tak jak podle názvu vidíte, tak mám dneska narozeniny. Víte vzpomněla jsem si na ten čas, kdy jste se na ten den bezmezně těšili a čekali dlouho do noci až odbije půlnoc? Kde jsou ty časy? Kam utekly? Kde jsou ty časy, kdy jste s přáteli snědli společný dort? Už asi utekli někam pryč, někam, kde my za nima nemůžeme.

Nikdy jsem nechápala ten citát: "Přátelé si drž blízko, ale nepřátele ještě blíž.", ale teď ho už chápu. Víte, kdo mi jako první napsal k narozkám? Můj největší nepřítel, který mně nesnáší mi napsal všechno nej Anet. Byla to babka, kdo by to byl kdo řekl, co? Nakonec mi popřáli děcka ze třídy a i z bývalé, které jsem dlouho neviděla a dokonce i ti, které jsme nikdy neviděla. Ale pro mně ta nejdůležitější osoba v mým životě ne a řeknu vám , že takhle jsem se dlouho necítila, ale otevřelo mi to oči. Pochopila jsem jak moc jsem pro NI důležitá, jak moc mně ONA potřebuje.

Pochopila jsem , že dostala to co chtěla ode mně, že už mně nepotřebuje, že jsem posloužila tvému účelu, a že jsem byla odkopnuta jak pes na ulici. Došlo mi, že jsem zase naletěla, tak jak vždycky, tak jak jsem se nikdy nechtěla chytit, ale nejde se tomu bránit. Tvému charakteru,tvé povaze, tvému vtipu. Kde to je? Taky to odplavalo, nebo to ještě někde je vevnitř tebe? Pokud jo, tak doufám, že to někdo někdy najde, že objeví v tobě to, co jsem v tobě objevila já. Nejúžasnějšího člověka pod sluncem, který by pro kamaráda skočil z okna, který se za ně bude prát, který poslouchá všemu co mu řekneš, který tě obejme, když mu brečíš, který ti slibuje, že vše bude v pohodě a hlavně - si slunce v nejtmavších koutech. Kdysi jsem takového měla, ale on mně opustil, teď i ty,ale to tak má asi být, i když ta bolest opět bolí, i když se cítím jako největší hajzl, i když si dávám vše za vinu a přitom za nic nemůžu.

Ale dost těhle černých myšlenek. Mám přece narozky ne? Víte dostala jsem od rodičů strojek na psy. Můj pes je už ostříhaný a povím Vám, že se to VŠEM líbí. Takže se těším, až mu zase srst opět naroste. Taky mám knihu od Richelle Mead - Sukuba, už se nemůžu dočkat až se k ní dostanu a přečtu ji. No nakonec si dovolím, ještě jedno přísloví, kterým se dneska do půlnocí chci řídit: "Včerejšek je minulost. Zítřek je budoucnost, ale dnešek to je dar a záleží jen na VÁS, jak si ho užijete." Mějte se!

//neděle// tejden, dva, tři... co na tom záleží?

24. července 2011 v 19:56 | Leila |  Leila
Žeru, jak za mnou každý chodí jen když něco potřebuje. Jak do toho malého pokoje, do té místnosti se čtyřmi stěnami, nikdo nepříjde, celý den se neukáže ale jakmile mají na něco chuť, už pro všechny najednou existuju a mám jít něco udělat. Nebaví mě, že mě každý najde, jen když něco potřebuje. Ale já jsem sobecká, když za někým příjdu s tím, že něco potřebuju.

SEROU MĚ! Rodiče, kteří jenom proto že spolu pořád nemluví, jsou rozhádání, jsou hnusí na mě. Když jsem v jedné místnosti s jedním o hodinu později příjde druhý a začne do mě hustit nebo se se mnou pro změnu nebaví! Jo jasně! Já můžu za to, že se kurva neumíte domluvit!

SEROU MĚ! všechny ty skvělá přátelství naslibovaná na konci školního roku, jak všechny vydržej na vždy a další hemzy. PCHE! NIKDO, NIKDO se neozve! Proč já bych pořád měla bejt ta, kdo dolézá? Kdo volá jako první? Od minulýho úterý sedím doma a mobil je pořád hluchý. Mno jo, kdo by obětoval penízky že? Když jsem na skypu, samozřejmě napíše jeden člověk, protože hned v druhé větě zjistím jak strašně se nudí. Já jsem poslední záchrana? Když už nic, aspoň já? Jak každý říkal, jaká jsem skvělá kamarádka a podobné kraviny. Proč bych se měla kurva snažit, když se nikdo nesnaží na oplátku?!

SERE MĚ! tenhle stav, protože to ve mě vře, jsem maximálně nasraná a zoufalá zároveň. Nebaví mě to dusno doma, kdy sestra je věčně v tahu a doma se pomalu nedá dýchat. Nebaví mě ty falešný vztahy, kdy si každý hraje za sebe a pokud se neozvu tak se neozvou. Stejně by nikdo neměl čas. Je přece léto ne?
Bublá to ve mě, chce se mi řvát a poprvý mám pocit, že bych chtěla sama sobě rvát vlasy, jako bych chtěla uniknout z tohohle kruhu tím, že si ten špendlík, který drží náramek, který teď pletu zarazím do prstu. Ale já to neudělám, jsem totiž moc hrdá a navíc, miluju se natolik, že mi to pud sebezáchovy nikdy nedovolí. Nikdy si neublížím a to je snad to jediné co mě v tuhle chvíli těší.

SERE MĚ! že nemůžu cvičit, protože mám hlavu tak plnou myšlenkama, že můžu jen bezcíleně sedět a čumět na blbý dokumenty na Spektrum. SERE mě to maximálně, protože kvůli všem debilům nemůžu jít za svým cílem.
Ale kdepak... Každý o mě říká jak jsem sobecká, myslím jen na sebe a podobně. Proč se tak nechovat? Proč nebýt ta sebestředná mrcha? Slušňačka to dotáhla do tohohle stavu. Snít o nějakým klukovi, co za to ani nestojí? Opíjet se jenom s jediným účelem, schlastat se jak doga i když vím, že budu brečet jak želva. Opíjet se, abych se mohla vybrečet? PROČ JSEM KURVA TAK BLBÁ! A proč já bych měla bejt smutná, že mi nikdo nezavolá? BUDOU lepší lidi, já vím že budou a že konečně prožiju to, co sem chtěla vždycky zažit.

Ale ne. Došlo mi to už před pár dny. Proč furt myslím na druhé? JÁ si budu užívat, protože někteří už to pochopili a žijou si blaze. Ale tohle jsem tím článkem nechtěla říct.

HAHA, jedu do Brna, do té doby si doma udělám další věci, nakreslím pár věcí, dopletu náramek a možná se budu věnovat svýmu miláčkovi bložínkovi. Každopádně, než odjedu, oznámím vám to, protože si sebou NEBERU noťas, takže nebudu a nechi mít přístup na internet, NEBERU si mobil (který stejně za pár vteřin vypnu), který hodím na dno šuplíku a nechci nikoho VIDĚT! a budu v pohodě! daleko od všeho tohodle, od těch debilních "problémů" co mi ničej hlavu. Začíná to ve mě vřít pokaždý jakmile pomyslím na ty planý sliby a spoustu dalších věcí. A kdy se vrátím? Co já vím. Budu tam týden, dva, možná tři... Proč ne? Nebudu na nic myslet a budu v pohodě. Uvidíme jak se tam dokážu dát dohromady, protože takhle na gympl nastoupit nechci. Jako nějaký ukňouraný cholerický budižkničemu. Heh, každým dnem si uvědomujuu, jak se na gympl těším víc a víc... Nemůžu se dočkat!

PS: potřebovala jsem nějak ze sebe dostat tu agresivitu... Zjišťuju že stále častěji v sobě pociťuju zlost a už ji nehcci zadržovat v sobě. Proč bych měla mít dokonalý sebeovládání?
PSS: sprostá slova tam naskákaly samy, to já opravdu neeee.... :D
PSSS: jen pár (opravdu pár) dní a jedu pryč!
Leila

//004// Inspiration

24. července 2011 v 10:16 | Leila |  Inspiration


Je tu neděle, meme pořádáne Nikki. Jedná se o zveřejnění tří obrázků...
Já vybrala opět známky.
Už jsem se několikrát zmínila, že mám těch známek hodně že?

1.



2.


3.


//Sobota// Skončilo to dnešním dnem počínaje 14:30

23. července 2011 v 20:50 | Leila |  Leila
, tedy respektive o něco později, jakmile skončili reklamy...
Háááá, kdo už tuší? Kdo má v hlavě nápad, co se dneska v životě Leily odehrálo?
Ano, je zřejmé, že tajemství funguje, nebo jsem dítě štěstěny, nebo prostě jsem tak rozmazlená, že to, co si umanu, dostanu. Přikláním se v optimismistickém duchu k Tajemství. I když to, že Tajemství funguje a to, že když si něco umanu, tak to dostanu, jsou vlastně jedna a tatáž věc, jen podaná jinak, aby zněla lépe posluchačům že ano?
(pozor kdo film ještě neviděl, obsahuje moje povídání spoilery)
Nevím, jak se to povedlo, možná, že máme ve sklepě nějakej automat na peníze, nevím. Tento měsíc jsme si prostě neměli nedovolit jakékoliv akce. Bylo to... to je vlastně jedno. Každopádně přijela jsem od babči a asi za dva dny jsem rezervovala lístky na film Harry Potter a Relikvie smrti část 2.
Před filmem jsem se nechala zvyklat a nechala si koupit popcorn a colu, i když jsem chtěla původně zůstat věrná a vzít si mrkev a vodu. Ale co by to bylo za kino bez popcornu a coly, že ano... (nakonec jsem celej popcorn sežrala sama a vypila půl litru coly... co nadělám) a jsem z filmu... rozpačitě nadšená!

Všechno bylo od samého začátku tak akční, že to vlastně bylo celé jenom o akci. Ani na vteřinu film nezpomalil, možná to bylo jeho největší mínus, možná tohle mu právě dodalo tu epičnost, kterou v celém důsledku měl. Byli jsme vtaženi rovnou do děje Voldemortem, přeesně tam kde skončil film první.
Musím říct, že bylo pár momentů kdy mě film naprosto ohromil a já nedýchala a měla na krajíčku. Nevím proč ale poprvé se to stalo u zabezpečování Bradavic, kdy zabalovali hrad do té kopule. Přišlo mi to epické.
Pohled na armádu smrtijedů... Mno, do ztichlého kina jsem prohlásila "ty vole!" ale nedostala jsem po hlavě popcornem :D
Asi nejdramatičtější část bylo úmrtí Snapea a následné vzpomínky. Nikdy jsem postavu Snapea nemilovala ale ani nenáviděla, prostě byla to postava s výborným charakterem, ale k srdci mi nepřirostla. Přesto to byla scéna kdy jsem opravdu měla na krajíčku.
Mno a následná bitva byla prostě epická! Jediné negativum, vadilo mi, že jsme neviděli umřít ani dvojče Wealeových ani Remuse ani Nymphadoru. To mě trochu mrzelo. Dál mě mrzela souboj Bellatrix a Molly. Čekala jsem něco většího a důstojnější smrt pro Bellatrix. A taky si musím postěžovat na český dabing. Ne mrcho, v knížce bylo děvko :D
Když odcházel Harry do lesa a loučil se s Hermionou a Ronem, slza mi utekla. Ani nevím proč, protože brečet jsem měla až později. Druhá mi utekla, dkyž jsem viděla Siriuse... :D
Konečný souboj Voldemorta a jeho smrt mohla být lepší. Epičtější, něco legendárního. Sice jsem nemohla očekávat smutnou hudbu, ale alespoň nějakou hudbu k tomu mohli dát. I kdy, kdyby tam dali něco veselého, zabila bych je :D
Voldy mi umřééél! Opět jsem se nechala slyšet celým kinem, když jsem do ticha, kdy se Voldemort rozpadal na kousky, řekla polohlasem "Voldy né!" mno ani tentokrát jsem nedostala popcornem :D

O devatenáct let později by měli vystřihnout. I když je to stejně blbá scéna jako v knize.
A Draco byl skvělý, ten jeho ublížeňácký výraz je geniální! :D
Prostě zážitek na dost dlouho. Harry Potter má prostě konec jaký si zaslouží a 3D bylo taky dobrý, i když jsem rezervovala sedadla moc blízko. Minule to bylo daleko, takže teď už přibližně vím, kde musím sedět, aby byly 3D efekty dokonalé.
Áááá jsem ráda, že jsem to viděla poprvý takhle v kině a ne na počítači. Vyplatilo se počkat :D

Leila

Letní dumání - Čtení knih v dětství

21. července 2011 v 20:43 | Leila |  Myšlenkové pochody


Dnešní téma Letního dumání (což je letní meme, které pořáda Abyss) jsou:

Čtení knih v dětství

Osobně se musím poníženě přiznat, že nejsem jedno z těch skvělých dětí, kteří dnes mají knižní blogy, nebo už jsou spisovateli a podobně. Nejsem ta, která už v první třídě přečetla Harryho Pottera nebo Pána prstenů.
Ve školce i do druhé třídy byl můj vztah ke čtení takový nijaký. Vlastně jsem doma nic nečetla, jen slabikář a knížky do školy. Jenže pak přišla třetí třída a v naší malotřídce se pořádala soutěž o nejvíc přečtených knih za školní rok. Za ten rok jsem přečetla dvacet knížek.
Četla jsem ale normální knížky jako Klukům vstup zakázán, Doktor Lupa a další knížky od Thomase Breziny. Pamatuju si i na hodně dívčích románů. Takhle to pokračovalo do šesté třídy.
Přišla nová škola a další věci, díky kterým se změnil můj vkus. Přešla jsem na fantasy knížky, ale moje čtení se opět utlumilo na minimum. Četla jsem na počítači povídky a jednou za tři měsíce možná nějakou knížku. Závratný čtenář jsem tedy nebyla.
Ovšem v devítce se to opět změnilo a já teď v knihách našla opět oblibu a vnímám je jinak, než jsem je vnímala. Musím se přiznat, že mám pořád skluz v klasických dílech, které má každý přečtený. Třeba jsem nikdy nečetla Babičku nebo Staré řecké báje a pověsti. A taky mám přečtený pouze první díl Pána prstenů. A Harryho jsem četla teprve v roce 2010 v prosinci. Jsem to ale barbar že?
Každopádně přes tento rok se můj vztah ke knihám v mnohém změnil. Nebojím se jít do klasiky, ani do poezie, ani do žánrů, které jsem dříve nečetla. Nejsem dítě odkojené na knihách, protože jsem většinu času do šesté třídy věnovala prostě kamarádům. A pak jsem se šíleně upnula na počítač.
Vlastně by se to dalo brát i tak, že jsem četla. Přečetla jsem tolik FanFiction, že to není možné. Přečetla jsem tolik článků na blozích. A stále vlastně čtu, protože na počítači nehraju hry.

Moje děttví moc knížek neobsahovalo, kromě třetí třídy, kdy jsem prostě pořád jen četla. Doma mi nikdo nevyprávěl pohádky na dobrou noc, ani je mi nikdo nečetl. Rodičům bylo celkem jedno jestli čtu nebo ne. Vlastně jim to je jedno pořád.
Láska ke knížkám se ve mě probudila ani nevím jak. Prostě jsem se jen zaregistrovala do knihovny a nasála vůni knih. A bylo to :-)

Leila

//čtvrtek// Výjimečně produktivní den

21. července 2011 v 20:21 | Leila |  Leila
- Jsem DOMA! Jakože jsem doma od babičky. To jsem ale už od včerejšího večera.
- jsem ráda, že prvního zas jedu pryč
- Máme tu obvyklou relaci. Uběhl jeden týden klidu a máme tady opět dva týdny hádek, breku a tak hustého prostředí, že by se dal napíchnout na vidličku.
- dneska jsem stoupla na váhu a málem mě odvezli rychlou
- ALE! byla jsem dnes obzvlášť produktivní!
- Sice jsem nic nepřečetla ani se nenaučila ani nenapsala... ALE!
- Nakreslila jsem Audrey. Už mi zbývá dodělat jen pozadí (takže tak půlka obrázku) ale Audrey samotnou už mám. Už jsem nad tím strávila cca šest až sedm hodin tákže teď mám pauzu.
- Dále jsem dnes byla u zubního. Mám další plombu...
- Taky jsem si natrhala papír do mísy, hezky ho zalila vodou a nechala odpočinou takových 24 hodin. Budeme dělat ruční papír!
- Stále se nemůžu rozhodnout jaký náramek si umotat... Líbí se mi jich dost a chci si vybrat dva z čehož jeden bude rastafariánských barev, ale nechci ho umotat obyčejně... Mno a třetí náramek bude s nápisem... potřebuju něco vtipného a skvělého... mám pár typů ale každý je tak vhodný jen na 80% a navíc si nemůžu vybrat. Nejaké návrhy?
- Zítra začínám dietu..
- Já vím, že o tom melu POŘÁD ale já si prostě nemůžu pomoct! Nikdo mě doma už poslouchat nechce tákže se budu pořád ještě vykecávat tady :D
- A to je asi všechno...

Leila


Favourite pages

20. července 2011 v 23:41 | Leila |  O nás...
Už dlouho plánuju tenhle článek, jen jsem byla v poslední době extrémně líná a nebyla jsem schopna se dokopat k tak milému činu, jako je zveřejnění mých nejoblíbenějších blogů a stránek, kam chodím velmi pravidelně (a které prostě obdivuju nebo tak chodím velmi ráda)
Musím ale poníženě konstatovat, že většinou nekomentuji, neboť jsem tvor velice líný a většinou mě ani nenapadá, jak vhodně článek okomentovat, jelikož "jůůů supééér fotešky!" nebo "skvělý článek" nepovažuju za plnohodnotný komentář.
Jelikož je jich opravdu hodně, rozdělila jsem všechny oblíbené stránky na několik kategorií. Mám je takto utříděné i v Mozzile v oblíbených. Každopádně jsem přidala jednu rubriku "inspirace" což jsou blogy které mě inspirují a dodávají mi další sílu tvořit a tak podobně. Však to znáte.

Inspirace

  • Jessie - Tahle milá, krásná a talentovaná slečna je prostě skvělá a já ji moc obdivuju. Mohla bych ji považovat za svůj vzor? Myslím, že ano
  • cookies-with-milk - dalších z mých vzorů. Líbí se mi její styl oblékání i to jak vypadá. Navíc studuje v Brně, kam se já po maturitě míním vydat. Sice je to až za dlouho ale i tak :D
  • cup-of-style - další módní blog, který mě inspiruje a navíc i její styl se mi moc líbí
  • Agnes and Luke - ano ano stejně jako dva předchozí i ji obdivuju.

Umění

Móda

Deníčky

Psaní a Knihy


//úterý// Nikdy to nespasí svět ani se svět kvůli tomu nezhroutí, tak neříkejte, že něco musíte udělat. Je to natolik důležité? Zvolněte a uvidíte, že to půjde mnohem lépe

20. července 2011 v 20:26 | Leila |  Leila
- Nastavila jsem nový layout. Měla jsem přichystaných asi deset verzí nového layoutu. Stejně jsem si znovu sedla k photoshopu a vytvořila tuhle úžasnou jednoduchost! Jestli se vám to nelíbí, váš problém, protože jsem se stala mírně závislou na fialové.

- Hodlám hooodně kreslit v nadcházejícím týdnu, protože jsem za léto ještě nenakreslila vůbec nic!
- Hodlám v následujícím týdnu zhubnout, protože jsem se tak rozhodla!
- 31.července jedu do Brna a modlím se, aby tam na mě čekala nějaká brigáda
- Je velmi pěkné a milé zjistit, že vás otec nechá utratit všechny úspory a slíbí, že nic za malování pokoje platit nebudu a pak vám oznámí, že ta barva něco stojí a když nebudu nic platit ať taky nic nečekám.
- Ten pokoj BUDU do konce prázdnin mít fialový. Prostě BUDU! Klidně prodám svoje hadry (a že některé bylo hooodně drahé) a vzdám se Pottera, na kterého by se mimochodem možná peníze našli. Takže 700 za Pottera se vyhodit může a 700 za barvu na stěnu ne? Děkuji, milý tatíčku, že si tak ochotný (ve skutečnosti prostě něco nechce udělat pro druhé). Pche, ponaučení zní: Nikdy se nespoléhejte na druhé... Mrzí mě, že jsem všechny ty peníze utratila.
- Mám dočtený Les rukou a zubů, Hunger games: Síla vzdoru, Eon a věnuju se čtení Tajemství přitažliivosti srdce (už podruhé, ale svědčí mi to, protože jsem pochopila další kousek toho co tam píšou.) a začínám číst Pýchu a předsudek.
- Rozhodla jsem se kulturně vzdělávat a přečíst tu nejzákladnější klasiku, kterou snad četl každý. Od Drákula, před Shakespeara, Staré řecké báje a pověsti, Verna, až po Pýchu a předsudek. Jsem kulturní barbar a vím to. A chci to změnit.
- Taky se teď hodně budu věnovat tomuhle místečku. Trochu ho zkulturnit.
- Vybírám si vzor na pletení náramku
- Venku pořád prší! A já mám záda a zbytek zadní části těla hnědý a v předu jsem jak čerstvě padlý sníh :D musí na mě být pohled :D Ale než pojedu do Brna musí být jeden den pěkně ať se můžu rozvalit na sluníčko a musím zhnědnout i na té druhé straně :D
- Mám hodně plánů na týden že?
- Taky si potřebuju nakreslit Audrey, shlédnout snídani u Tiffanyho, nakreslit Kurta (Nirvana), uplést dva náramky, vymyslet, kde sehnat peníze, cvičit, zhubnout, zajít k zubaři, zajet do knihovny, zajet do druhé knihovny, napsat sem recenze na knihy, dočíst Pýchu a předsudek, opálit se, dohnat spánkový deficit z toho, když jsem nemohla spát po knížce Les rukou a zubů, napsat pár článků, kterýma vás chci obšťastnít, protože musí být nuda číst jen jak něco chci udělat anebo recenze na knihy, jo a taky jsem chtěla psát...

- Proč já si toho tolik naplánuju, když vím, že polovinu stejně nesplním. Ale teď se cítím nějak plná elánu. Zjistila jsem, že jsem pokaždé řekla že to být MUSÍ! Tajemství mi ukázalo, že to tak být nemá. Trochu jsem se uvolnila a vlastně si uvědomila, že na tom jaký obvod bude mít moje noha na konci prázdnin tak nezáleží. Nespasí to svět a když se to nepovede, asi se mi svět nezhroutí. Dneska jsem se probudila s nadšením, že budu cvičit. To nechápu, vždycky se mi tak nechtělo... A teď najednou... to jde :D

Leila, která jde pracovat na těch článcích

VA - Mrazivý Polibek

18. července 2011 v 0:32 | Rikky |  Knižní recenze


Rose Hathawayová se topí v problémech. Její úžasný učitel Dimitrij jako by ji přehlížel, Mason ji naopak zavaluje milostnými návrhy, které ona nechce přijmout, a navíc na akademii zaútočili smrtonosní Strigojové! Škola je plná strážců, přijíždí dokonce i Rosina matka Janine. Nic z toho však nestačí, a tak se studenti i profesoři vydávají na vánoční prázdniny do Idaha, kde snad budou v bezpečí. V luxusním horském středisku mají všechno, na co si vzpomenou. Chybí jen to nejdůležitější - jistota, že je Strigojové nenajdou a nezničí. Tři studenti se proto vydávají zpět do akademie, aby se Strigoji svedli konečný a vítězný souboj. Když se to dozví Rose, vyrazí za nimi, aby jim pomohla. Nemá ale nejmenší tušení, že se ocitla v takovém nebezpečí, jaké si do té doby ani neuměla představit. A jediným jejím ochráncem je Christian...

6/10

Co o tomhle díle říct? Noo... hrozně mě zklamala. Podle názvu a recenze jsem teda čekala něco úplně jiného. Tenhle díl se hlavně točí o tom, jak Rose žárlí, když Dimitrij si začne víc seznamovat s něký jiným a jelikož Rose je Rose, tak ani ona není svatá.
Do toho se připletává matka Rose, která má s dcerou jedině společné to, že mají stejného nepřítele - Strigoje.


Kniha se zachránila koncem - bitkou mezi Rose a zajatci + konečně se to rozjede mezi Dimitrijem, který si to taky v tom svým mozečku vyjasní, co k ní vlastně cítí. Moje myšlenky, když jsem zaklapla tu knihu, byly jen, aby trojka taková nebyla - díkybohu, že se to splnilo.

Vampýrská Akademie - Richelle Mead

18. července 2011 v 0:21 | Rikky |  Knižní série

Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z vampýrské akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové.Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů. Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství…

10/10

Když jsem tuhle knihu začala číst, tak první co mně napadlo bylo, že ji nemám v ruce, ale v noťasu. Kniha mně doslova pohltila. Na nic jsem se nemohla soustředit a jediné na co jsem myslela, bylo abych ji mohla dočíst. Bylo to zcela něco nového, něco se mi velmi zalíbilo. Navíc mně autorka dostala začátkem knihy, když Rose a Lissa utekly. Do toho zamíchala Akademii, Dimitrije a já věděla, že mám novou závislost. Taky je zde novinka o jejich poutu, které je vážně výjmečné, ale pro nás celkem ještě zde neznámé. Další bonus bylo, jak vypadají Strigojové a vše ostatní mimo Akademii + taky se vám zde přemíchají myšlenky na Lissu, že není až taková princezna.

VA - Poslední oběť - Richelle Mead

18. července 2011 v 0:10 | Rikky |  Knižní recenze


Rose Hathawayová je obviněna z vraždy královny upírů Tatiany. Je uvězněna, důkazy zdá se hovoří jasnou řečí o její vině, a Rose tuší, že bude odsouzena k smrti. Nehodlá čekat na nespravedlivý rozsudek a z vězení uprchne. Žije mimo svět upírú s pomocí nejdůvěrnějších přátel se pokouší rozkrýt záhadu vraždy královny Tatiany.
Dimitrij, přítel a věčná láska Rose, je zpět. Těžký čas, který strávil mezi Strigoji, mu zanechal na duši mnoho jizev a skličuju jej melancholie. Rose neztrácí víru v jeho uzdravení.
Její nejlepší přítelkyně Lissa, princezna z rodu Dragomirů, má nárok na královský trůn a vznáší svůj oprávněný požadavek na převzetí vlády. Dočká se Rose spravedlnosti a Lissa korunovace? Doufáme, že ano…

9,5/10

Tak kniha se mi velmi líbila. Sice zde dávám recenzi na poslední díl, i když není ani ta první, ale nebojte už na tom pracuji. Teď ke knize. Bylo mi jasné(celkem) o čem asi tak půjde a moje hlavička mně nezklama. Doufala jsem, že mně autorka nezklame a to se nestalo. Líbilo se mi chování jak Rose , tak i Dimitrije.

Do toho je ještě zapleten vedlejší děj Lissy. Autorka to krásně vyrovnávala. Bojové scény do nichž jsem se člověk krásně vžije, byly fantastické, stejně jako ty romantické. Hodně se dá zapojit fantazie a dokázat si to představit. Jedině co mně trošku zklamalo bylo konec. Nečekala jsem , že se to až tak moc zvrtne u Rose a jejího "přítele". Jinak žádná výtka by nebyla a už moc se těším na její další novou serií.

//003// Inspiration

17. července 2011 v 10:02 | Leila |  Inspiration


Je tu opět neděle a to znamená, že tu máme meme Inspiration, které pořádá Nikki.
Dnes jsem vybrala opět známky, ale tentokrát se týkají jenom jednoho titulu. Harry Potter.
Když jsem byla doma v zimě kolem dvou měsíců, byla jsem touto ságou posedlá. Hledela jsem insformace, četla spoustu povídek, narazila na nejlepší povídku, kterou jsem kdy četla...





//Sobota// Asi jsem se trochu zcvokla... Organizace organizace organizace

16. července 2011 v 21:43 | Leila |  Leila


- Vážně je lepší milovat věci, protože ty neublíží tak jako lidi.
- Poslední dny jsem šíleně neproduktivní! Jediné co dělám je to, že se povaluju u noťasu a venku sbírám borůvky, kterýma se potom cpu.
- Zase mám pocit, že nic nestíhám (dlouho trvalo než se opět dostavil, jen co je pravda). Chtěla bych dělat tolik věcí a každá mi zabírá šíleně moc času! Proč nemůžu mít jeden na čas nenáročný koníček?
- Zjistila jsem, že bez předlohy (jako obrázek v počítači) nedokážu nic nakreslit... Potřebuju si podle něčeho nakreslit kostru a pak můžu kreslit sama a třeba obrázek úplně předělat, ale z hlavy obrázek nedám. Vypadá to potom šíleně zle.
- Nevím jak provést organizaci svého času. Když se budu věnovat všem svým koníčkům, potřebuju celých 24 hodin a přece nemůžu být nonstop produktivní. Jenže když odpočívám, připadám si tak nepotřebná a na nic...
- Potřebuju si konečně utřídit všechny meme, do kterých jsem přihlášená, protože je vůbec nedodržuju. Omlouvám se...
- Přestala jsem skoro číst! Dneska jsem ještě vůbec nečetla. Celý den jsem zase čuměla do počítače a ani tam nic produktivního neudělala. Připadá mi, že moc mrhám čase, prázdninami. Přitom mě to, co chci dělat naplňuje pocitem, že něco zvládnu.
- A samozřejmě to vůbec nemá takový podtext, že když něco dělám, nemyslím na idiotské vzpomínky, věci... na určité lidi...
- Kdežto dneska, když jsem nic nedělala, jsem měla plnou hlavu trapasů, vzpomínek, minulé třídy, spolužáka...
- Za všechno může moje lenost a počítač!
- Zjistila jsem taky, že se moje pokožka obličeje zlepšuje, čím míň jsem na počítači... Jak úděsné zjištění... Máti bude štěstím bez sebe a pořádně se na mě poveze :D
- Taky jsem zjistila, že počítač ze mě vysává energii a taky dobrou náladu. Dneska jsem se ani jednou nezasmála!
- Ale v poslední době jsem se moc nesmála tak nějak celkově...
- Ani tady není čemu, i když já se vždycky dokázala bavit i bez cizí pomoci...
- Připadá mi, jako bych ztrácela ten svět uvnitř sebe a celkem hodně mě to depprimuje...
- Sakra! Stále nacházím věci, kterým se chci věnovat a na které nemám čas! Zabíjí mě to, a pak nedělám nic abych něčemu nenadržovala, nebo já nevím, proč nedělám nic!
- Den má 24 hodin z toho spím tak deset, takže 14 hodin volných! Sakra to už je dost času na něco ne?
- Organizace, organizace, organizace...
- *kolébá se ze strany na stranu a mumlá si pro sebe*
- Je sranda psát všechno co vás napadne, právě totiž sledujete moje myšlenkové pochody...
- Děda zboural stromy, nemám kam pověsit houpací síť... Jsem vám jakože zapomněla říct...
- Od úterý jsem nebyla ani na skypu... Nějak mě to neláká
- Zjistila jsem, že Tajemství zvládám využívat v menších věcech... Teď se soustřeďme na větší... Co třeba... kino Harry Potter 3D ? :D když to vyjde snad leknu štěstím :D (je to nereálné, protože neoplýváme financemi) a když to vyjde... co třeba... ta představa pokoje co mám v hlavě? :D ale to už moc sním ne? I když...
- Chci obnovit twitter
- Vnést řád do zveřejňování článků a naučit se pravidelnosti
- Chci zveřejňovat více recenzí
- Chci si nakreslit Audrey
- Chci konečně cvičit
- Chci si uplést (náramky přátelství) náramky a záložku do knížky
- Chci upravit tenhle blog... je tu chaos...
- Poslední dobou nenávidím ve věcech chaos...
- Protože ho mám v hlavě?
- Mimochodem... už stojí na prahu... Ještě dva kroky a bude pryč! Ale poslední dva dny se nepohnul zmetek!
- Chaos...
- Tiše se zvedá a šeptá organizace, organizace, organizace...
Leila

PS: rozhodla jsem se vám jako bonus sepsat činnosti které mě baví a kterým se chci věnovat :D to máte radost že? :D
PSS: ke každé jsem něco napsala, i když pokaždé něcoo jiného. Takový můj komentář...

  • kreslení - na konci léta jsem chtěla být schopná nakreslit portrét a kreslit podle fantazie... Jenže v poslední době mě fantazie opustila a z hlavy kreslit stejně neumím... Taky si chci nakreslit pár svých oblíbenců, kteří by měli přijít na zeď a taky jsem se chtěla konečně pustit do vymýšlení svých postav, tedy OC a jejich výtvarného ztvárnění... Bohužel to nevím jak udělám, když si nepamatuju ani jeden (!!) obličej a nedokážu si žádný představit. Ani obličeje své rodiny si nedokážu v hlavě vybavit... A taky je nneumím samozřejmě kreslit že?
  • psaní - chtěla jsem konečně pohnout s Tělem pavučin i když to není originální povídka a celkově je její nápad asi dost ohraný. Chtěla jsem překopat Mafii, což je projekt který se tu kdysi objevil, ale ani první kapitola nebyla dopsána. Jenže nevím, jestli bych dokázala být věrohodná, udělat věrohodné prostředí. O svých spisovatelských schopnostech hodně pochybuji.
  • náramky přátelství - před asi dvěma lety jsem pletla jeden náramek za druhým, ale jak to u mě bývá, omrzelo mě to. Před pár dny (než jsem jela k babičce) jsem oprášila krabičku a míním si jich pár umotat. Momentálně přemýšlím nad vzorem jednoho, jak provést druhý, a nápisem na třetí (první dva si chci uplést v rastafariánských barvách - červená, žlutá, zelená :D). Taky mám už celkem pochroumanou záložku do knížek, která se mi věčně ztrácí. Mám ji asi dva roky, je na ní L z Death Note a je už hodně poničená, jelikož je z papíru podlebeného tenkým výkresem. Potřebuji něco, co vydrží! Přemýšlím o konceptu a vzoru... Nějaké rady?
  • blog - nový layout, koncept, víc profesionality... Momentálně váhám nad dvěma podobama. Víte jak, když se plně začnu věnovat třeba knížkám, brzo budu chtít být profesionálnější a tak. Jenže z blogu vymizí to kouzlo tvořivého člověka, takové to deníčkovské vzevření. A to by mi vadilo, ale v této fázi mi nepřipadá blog tak... dobrý, na úroovni. Víte jak to myslím? Když koukám na blogy zaměřená na knížky, na recenze a tak, připadají mi lepší než tenhle blog. Ale já chci svůj deníček! :D Ale mít skvělý blog taky...
  • recenze - ach ano. Je jich tu strašně málo, ale připadají mi nijaké. Neoriginální. Ráda bych je obzvláštnila. Připravuji novou formu, která bude sice náročnější na čas a přípravu, ale já budu spokojená. Ráda bych recenzí přidávala stále víc a víc...
  • čtení - čtení mě baví. Nemusím na nic myslet, nemusím nic vymýšlet, jen se nechám unášet příběhem, který právě čtu, a představuju si to... Je to únik z reality, prostě relaxace, potěšení... jenže sežere spoustu času a všechno co je tady zmíněno dělám ráda taky...
  • angličtina - chtěla bych se umět plynule domluvit. Koukat se na filmy anglicky nebo s anglickými titulky a vědět o čem to je. Stejně je plno věcí, které nejsou do češtiny přeloženy a já bych se na ně moc ráda koukla/shlédla/přečetla atd...
  • anglické knihy - stejně tak je plno knih, které ještě nejdou přeloženy do češtiny a mě se nechce čekat. Nebo vůbec přeloženy nebudou. Stejně to musí být krásný pocit přečíst knížku v angličtině a nemuset dumat nad každou větou. Třeba jen jednou za stránku hledat ve slovníku. Nebo třeba zajít až tak daleko, že překládat pro ostatní. Chtěla bych si přečíst City of Fallen Angels... do konce prázdnin, prosím!
  • spaní - miluju spánek, miluju odpočinek. Je léto a já chodím spát nejpozději v 11!! Když uvážím že minulé léto jsem chodila spát kolem třetí čtvrté ráno... Ale zase jsem vstávala kolem jedné odpoledne, připadala jsem si celý den jako mátoha bez energie. Doma teď vstávám v sedm, tady u babičky kolem devíti a to se budím normálně v sedm ale ještě ležím a povaluju se. Připadá mi, že je pak den delší, veselejší, víc se toho stihne, moje pleť je lepší, nemám kruhy pod očima a celkově se mi to zdá vymakanější :D
  • cvičení - můj věčný problém, zdroj mnohých depresí. Čím víc chci, tím míň se dokážu donutit. Každopádně já vím, že na konci prázdnin budu mít svoji vysněnou váhu a do příštího léta už ideální postavu, protože nejsem blázen abych čekala perfektní vyformování postavy, bříško stehna a ruce samý sval za šest týdnů prázdnin. I když by to šlo, ale já vím, že bych takové cvičení vydržela den, dva a pak bych odpadla a nevrátila se k tomu. Je to prostě moje prokletí, protože se k tomu nedokážu donutit i když tak moc chci a furt o tom melu :D
  • filmy - jak dlouho už jsem neviděla nějaký nový film?! K zbláznění! Včera jsem si stáhla (koupila! :D) snídani u Tyffaniho, ale je to žalostně málo. Potřebuju nové seriály (ale to vyžaduje spouuuustu času! (u počítače)) a nové filmy a... Leila potřebuje kinematografii!!!
  • anime - chtěla jsem se podívat na pár nových kousků, oživit si některé staré ke kterým se ráda vracím. Už nikdy asi nebudu posedlá, že bych o tom básnila a myslela jsi jak jsem otaku a tak. Nevydržím hledat hodiny nové anime, rozplývat se nad něčím ale na anime se asi vždycky kouknu ráda, to my myslím zůstane...
  • sledování dokumentů - spektrum, discovery, national gheograpphy (u babičky: travel, paprika, viasat history, viasat exploer, fashion...) nějak mi to přirostlo k srdci a na nic jiného se v televizi už prakticky nedívám (vlastně... nedívám se na nic jiného :D) je to takové.. nechci psát poučné :D... prostě vždycky jsem dokumenty milovala a vždycky budu :D
mno a co jsem si slíbila mimo jiné, že o prázdninách udělám, kromě výše zmíněných?
  • chemie - díky určitým věcem o kterých se zde radši zmiňovat nebudu... :D nevím z chemie z devátého ročníku vůbec nic, tudíž na gymplu propadnu a já potřebuju první rok zazářit aby mě ti učitelé brali... a běžte někam s tím, že si na vás neudělaj obrázek, protože oni si ho dělaj a taky vás podle toho obrázku hodnotěj a vždycky to tak bylo a vždycky bude. Běžte někam se spravedlností, protože když poprvé umíte a ještě jste milí, učitelé vás budou žrát... znám to z vlastní zkušenosti jak z jedné strany kdy vás milujou tak i z té druhé strany... (pak jsou tu vyjímky co milý lidi co jsou chytří vyloženě nemaj rádi a snaží se je zadupat... i s tím mám zkušenosti, ale těhle typů je žalostně málo... teda já natrefila zatím jen na jednoho) ale to by vydalo na celý článek...
  • přepsání sešitů - staré sešity ze kterých se můžou hodit poznatky a tak dále, ale doma mi překážejí a je jich celkem dost. Chci je vyhodit, spálit, zapomenout na devítku. Jenže co když něco z toho budu potřebovat? Proto si je chci přepsat do počítače, kde nebudou dělat bordel a ty papírový můžu s klidem spálit :D
  • matika - och ten předmět jsem milovala... teď ho pomalu nesnáším, protože mi nejde... asi začínám trpět postupným hloupnutím, protože s koncem devítky to šlo se mnou s kopce. Kdybych nebývala věřila tajemství asi mám taky tři trojky. A v matice by byla jedna z nich, protože mi tam rozhodně známky neodpovídali jedničce.... ach naše třídní byla zlatá :D

//čtvrtek// Jsem na rehabilitaci své duše a zkouším se kreativně projevit...

14. července 2011 v 12:48 | Leila |  Leila


- V úterý jsem byla na grilovačce, bylo nás tam pět a já se přesvědčila, že lidi ze třídy jsou individua

- Od úterka jsem také změnila místo svého bydliště, tedy jen na pár dní, a to k babičce. Nacházím se tedy u babči a mám tu spoustu věcí, které chci udělat a věnovat se tomu.

- Včera jsem ležela na dece v trávě, četla poslední díl Hunger games, poslouchala letní hudbu a měla na hlavě slamák. Asi opravdu začalo léto...

- Stala jsem se závislou na pomerančovém džusu a borůvkách

- Ležím a opaluju se (u mě to ale nejde, buď se neopálím vůbec nebo vypadám jako rajče... takže vypadám jako rajče :D) a přemýšlím o všem možným, o spoustě věcí, které mě trápí i které mě netrápí...

- Mám knížku Tajemství přitažlivosti srdce a teď pracuju na tom, abych z vnitřní místnosti sebe sama vyhnala toho člověka... Na začátku týdne bydlel, teď už jen stojí s jednou nohou na prahu... Takže se to snad brzo povede... :-)
Ale zjistila jsem, že nejde si říct "tak teď vypadneš!" ne a ne. Takhel to nefunguje. Zkoušela jsem to na začátku a opravdu to nefunguje. Ten člověk tam pořád je. Myslím, že to vyřeší jen čas.
I když to třeba nečekám, najednou (i když dělám cokoliv) se mi zjeví ta místnost (nebo přímo práh té místnosti) a on se pohne třeba jen o jeden krok... Ale každým krokem se přibližuje tomu, aby odtamaď vypadl :-D

- Přemýšlím jak to tady změnit. Chytají mě totiž záchvaty, kdy přemýšlím a sním o holkách, které jsou jako porcelánové panenky. Tak křehké, jakoby je i sebemnší dotek mohl rozbít a v těch slamácích a šatech leží v houpacích sítích a čtou nějakou knížku, nebo malují, nebo pletou, nebo pijou čaj... Je paradoxní, že se mi líbí tyhle holky a přitom se mi líbí i holky které nejdou pro urážku daleko, ty odvážné, co se nebojí udělat první krok. Paradoxní a já stále nevím kam patřím já...

- Čím dál víc se těším na gympl. Zatím se vůbec nebojm, nebo tak něco. Prostě mám čirou radost, že nemusím do té záklnadní školy ještě další rok. Akorát se trochu bojím, že nezvládnu to, co jsem si slíbila, tedy, že budu spokojená sama se sebou než tam nastoupím. Doufám, že to dám, protože můj cíl není nereálný, jen by se mi muselo chtít. Často jen ležím venku a přemýšlím, proč když tak moc chci zhubnout nebo spíš vytvarovat určité partie, proč když tak moc chci a čím víc chci, tím míň toho dělám a tím míň se dokážu přinutit vstanout a jít třeba cvičit... Nějaké rady?

- Trápí mě teď spousta věcí a nevím jak je mám vyřešit...
- Byla jsem v pondělí v knihovně, půjčila jsem si pár knížek a myslím, že na dýl jak na týden mi ty knihy nevydrží... Moc čtu :D
- Jsem teď hodně zmatená...
- Mám několik nápadů, co chci nakreslit a udělat...
- Musím změnit layout blogu...

Leila

Letní dumání - hodnocení knih

14. července 2011 v 11:13 | Leila |  Myšlenkové pochody

Rozhodla jsem se zapojit do dalšího meme. Jsem nenapravitelná, ale snad budu teď všechny meme dodržovat.
Toto meme má potrápit naše hlavinky dubové, duté jak bambus, abychom přemýšleli a zamysleli se nad určenými tématy. Každý čtvrtek je zadáno jedno téma, na které by bylo vhodné (pokud čtete knihy alespoň trochu často) se také zamyslet, jelikož jsou to samozřejmě témata, která se knih týkají.
Meme pořádá na své blogu http://abyss-mystery.blog.cz/ - Abyss a článek s tématy naleznete -zde-
Jelikož jsem už první téma prošvihla (a mrzí mě to, protože sex v knihách je velmi zajímavé téma :D) začnu rovnou druhým tématem, které je stanoveno na 14.7 - tedy na dnešek:
    PS: nebudu tvořit novou rubirku, beztak jich tady je dost a dost, ale na meme můžete narazit v menu nebo v rubrice myšlenkové poochody. 

Zatraceně

10. července 2011 v 16:25 | Rikky |  Rikki

Na pozdrav dneska nemám, tak ho po mně prosím Vás nechtějte.
Psala jsem článek už před tím a byl o hoooodně delší, ale nazveřejnil si, protože nám blbne net. Prázdniny nejdou vůbec jak měly jet. Je to totálně v háji. Nic se nedaří. Prachy jdou pryč a ani si nevšimnete jak moc. Brigáda se mi posunula, protože týpek jsi odjel někam fuč a klíče,instrukce prostě nic nedal, takže bomba a k tomu jsme zjistila, že jsem vážně velká,hnusná, falešná, zrádna mrcha a kamarádka. Místo, abych byla oporou tak ještě víc se ji snažím shodit(asi nwm, jak to popsat), místo abych ji pomohla povzbudila či něco podobného. A místo, abych se ji omluvila (což stejnak moje hrdlost nedovolí), tak se radši budu ji vyhýbat, ignorovat a já nevím co ještě dál. Panebože, kdy se ze mně stal srab postavit se a vyříct si to, kdy místo toho, abych si to vyjasnila, tak si radši sednu ke sklence tvrdého chlastu, zliju se až do němoty a pak se jdu koupat do řeky. Nakonec si ještě málem zapálím. A pak doslova svádím jednoho kluka, aby já nevím co. Panebože, proč jsme takový srab? Proč tolik závidím? A hlavně proč mně to k***a tolik s**e? Přestávám se chápat, přestávám to zvládat. Zatraceně, tohle nebylo vůbec v plánu, tak PROČ? Místo, abych šla ven a užívala si, tak se depkám, mluvím sama se sebou a čekám, kdy se konečně sesypu. Asi měla fakt jedna kámoška pravdu, že za chvilku přijdu do fáze, kdy budu chtít jet na koncerty, za kamarády,kteří jsou bůhvíkde, chlastat se svoji partou, ale nejraději sama,protože já takovou partu nikdy mít nebudu(jaká to ironie) a spát snad s každým, který bude při ruce, ale já tohle nechci. Zatraceně, já tohle nechci!!! Tak proč mně to tolik přitahuje, proč mám pocit, že tomu padám.
Proč, ti tolik závidím?? Proč???? Proč mám pořád pocit, že jdu ve tvým stínu, že z něho nikdy nevyjdu, že budu pořád v něm???? Ale já nechci být v něm, nechci se tam schovávat, jak malá,bílá krysa. Nechci být za tvými zády, chci být vedle tebe, chci být oporou, chci.... zatraceně, co já vůbec chci?
Wooow, celkem dobře depkařím, co? Ale víte co je mi to jedno. Je mi to jedno, že si to lidí čtou, že nejsem takový drsňák, ale rozhodně jsem dobrá herečka. Nikdo to nepoznal a nikdy nepozná. Možná, že by nebylo špatné se tomu poddat, ale co z toho budu mít? Další depku, více zkažené ledviny? A nebo dál odolávat, jak nejvíc to jde, ze všech sil? Dokážu to vůbec? Dokážu, to zase ze sebe setřást? Dokážu a nebo ne? Ať už udělám cokoliv, obě bude stát za to. Teda to jedno jen za začátku a pak? Pak se hlasitě všichni zasmějeme. Yeah, to zní jako dobrý plán, ne?

//002// Meme inspiration

10. července 2011 v 9:57 | Leila |  Inspiration


Neděle. Meme pořádá Nikki.
Jde o to, zveřejnění tří obrázků, které nás tenhle týden zaujaly a nějak souvisejí s knihou.
Jdeme na to.
Dnes jsem vybrala tři obrázky neobrázky. Jedná se o tři známky. Známky jsou něco jako posedlost. V počítači mám složku, která už jich obsahuje kolem stovky a když se nudím většinou (nedělám nic) hledám známky. Tyhle se týkají čtení jako takového.

1.


2.


3.


//003// Quote of the Week

9. července 2011 v 9:31 | Leila |  Meme Quote of the Week
Quote of the Week Sobota, tedy meme od Judit. JEdná se o zveřejnění tří úryvků z knih. Tak jdeme na to...

1 vtipný výrok z knihy, ktorú ste čítali (môže pozostávať aj z viacerých viet, len nech nie je príliš dlhý)
- Gossip girl, Ty víš, že mě miluješ

Co potřebujete k na návštěvu univerzit

Auto.

Kamarády. Nejlépe takové, kteří nejsou zas tak moc zapálení do studia. Aby vás totiž neposlali ke všem čertům, až se ráno s kocovinou rozhodnete, že vlastně na žádný pohovor nechcete jít . A místo toho zůstanete všichni v motelovém pelechu, budete koukat na video a pít koktejly vlastní receptury.

Oblečení, ve kterém můžete bez obav usnout a pak ho možná ráno zapomenout sbalit do kufru. Takové erární hadříky.

Něco pěkného na sebe, až půjdete na věc. Ale zase není dobré vypadat nějak zvlášť nápadně. Pamatujte si, že není dobré vypadat líp než zkoušející nebo porotce, aby nezačal žárlit...

1 romantickú scénu (nemusí byť priamo bozkávacia, stačí ak v nej bude romantika v akomkoľvek slovazmysle)

těm se v poslední době hodně vyhýbám. Omlouvám se, tentokrát tady nic...

1 silný moment - výrok, ktorý vás prinútil zamyslieť sa, nad ktorým ste sa pozastavili, ktorý pre vás niečo symbolizoval a pod.
- Levá ruka boží

Na stole leželo lidkské tělo, které lord dohlížitel pitval. Hrudník byl nesmírně obratně otevřený dlouhým řezem, který se táhl až do spodních partií břicha. Laždá vrstva kůže a svalů byla pečlivě a precizně odříznutá, odchlípená stranou od řezu a zatížená nějakým závažím. Co ale Cala kromě pohledu na takto obnažené a vystavené tělo nejvíc šokovalo, co mu nedovolovalo se s tím pohledem smířit, ačkoliv už v životě viděl spoustu mrtvol, byla skutečnost, že tohle tělo patřilo dívce. A dívka dosud nebyla mrtvá.