Srpen 2011

Prostě se necítím začínat tady novou životní etapu

31. srpna 2011 v 15:04 | Leila

Zdravím vás, doufám, že se vám po mně stýskalo.

Bohužel (bohudík) mám plno novinek, o kterých bych se v tomhle článku chtěla rozhovořit a také o tom, co se mi přihodila během třítýdenního pobytu v Brně.
Bylo to peklo, očistec a zároveň ráj, za který jsem nesmírně vděčná. Naučila jsem se sebeovládání, zjistila jsem plno věcí a hodně si jich probrala v hlavě z jiného úhlu a došla k jinému rozhodnutí.
Sebeovládání, protože mi v některých chvílích opravdu bylo do pláče, nebo se mi chtěla křičet. Přiznala jsem sama sobě, co ve skutečnosti jsem a také, co jsem udělala. Vím, že vám článek už teď připadá zmatený, ale tyhle myšlenky nejdou chronologicky seřadit a řádně sepsat…

Přebrala jsem si ze všech úhlů měsíc červen, zjistila jsem, že to byl, jak mi taťka říká "úlet". Vyzkoušela jsem hodně věcí a sáhla si na dno, hezky se ze dna vyhrabala, načež jsem tam byla sražena zpátky, ale myslím, že jsem opět hezky ve svém normálu.
Za tohle mizerné léto (které bylo snad nejmizernější ze všech) jsem si uvědomila, že sebou už nenechám zametat ani se psychicky vydírat. Uvědomila jsem si, že ze mě nikdy nebude holka řešící laky na nehty, nebo nejnovější drby. Taky nejsem holka v černých věcech, "ta drsná". Vím, že jsem si celou dobu na něco hrála a teď teprve začínám objevovat samu sebe. Taky už se nikdy nebudu nikomu přizpůsobovat ani nikoho v jednom kuse omlouvat nebo za někým lítat jako pejsek.

Bylo hodně toho, nad čím jsem měla čas uvažovat a co jsem zvážila, hodně mi toho došlo a poslední den v Brně jsem za svým životem udělala velkou tlustou čáru, které jsem ještě dvakrát podtrhla. S nástupem na střední (od které si slibuju hooodně moc) to chci být prostě já. Ne někdo jiný na koho si hraju, nebo někdo, kdo se snaží chovat tak aby lidi v jeho blízkosti byli spokojení. Už se nebudu stydět za svůj názor a nebudu ustupovat. Tohle mizerné léto mi dalo úplné dno a zároveň šanci se odrazit do výšin, kde jsem nikdy nebyla.

Zjistila jsem prostě, že jsem jiný člověk, než jsem byla. Už o sobě nemůžu tvrdit, že jsem v životě nebyla naštvaná, že nikdy nepláču, že jsem se nikdy neožrala, že jsem nikdy nehulila, že jsem nikdy nebyla do půlnoci venku. Už nemůžu tvrdit, že jsem ta klidná a zároveň vím, že nikdy nebudu děvka nebo holka v růžové. Už nemůžu tvrdit, že bych nevěděla jaké to je nestíhat všechny kámoše, co se mnou chtějí jít ven, nemůžu tvrdit, že bych nevěděla, jaké to je, když marně čekáte na zprávu, jak se modlíte, aby odepsal. Udělala jsem spoustu chyb, vím to, ale ničeho nelituju…

Vím, co chci, vím, co nechci a to je pro mě důležité.
Další změnou v mém životě jsem už naznačovala. Vlastně jsem byla pevně rozhodnutá už nějakou dobu, na sto procent potom v den svého odjezdu. Za celé ty týdny jsem si tady na fabulario ani jednou nevzpomněla, ani jedna myšlenka nepatřila tomuto blogu. Za to jinému ano. Připadá mi, že si na fabulariu pořád na něco hraju a blog není vůbec podle mých představ a já se tady necítím dobře. Nechtěla bych na fabulariu začínat novou životní etapu a to odchod na střední, nemám chuť tady už zapsat jediný řádek. Víte dobře, co to znamená, loučím se.

S fabulariem to byly dva roky plné změn, klesání nahoru a dolů, plné pádů a výšek, plné hloupých nápadů a touhy hrát si na někoho jiného. Plné hloupých chyb, plné bezmezné důvěry, zamilovanosti, nenávisti a složitých vztahů, plné depresí a komplexů, plné flegmatismu, drsňáctví, machrování, lenosti…

Co bude dál, netuším, ale vím, že to bude jiné, než doteď. Chtělo to už změnu dlouho. Louším se s vámi naposledy jako Leila, jsem teď někdo jiný. Mám jiný blog, ale odkaz sem nedám. Vzpomínáte na tlustou červenou čáru? Vím ale, že na své oblíbené blogy budu chodit dál a tam komentáře budu zanechávat, i když pod novou přezdívkou…

Loučím se s fabulariem, s vámi, přenechávám ho Rikki, doufám, že se o blog budeš dobře starat.


Leila

Prázdniny aneb zase to peklo

30. srpna 2011 v 22:34 | Rikky |  Rikki
Ahojky všichni!!!
Tenhle článek jsem chtěla napsat až zítra, ale jelikož skoro jedu, tak to nestíhám. Proto je to tady dřív. Tak je to tady, naše dovolená končí a jedem dál. Takže tím bych chtěla popřát všem prvňáčkům, kteří jdou do školy hodně štěstí, užijte si to, dokud to je tak zatraceně lehký! Deváťákům - vyberte si dobře, kam půjdete. Bude to Váš budoucí život a taky mučení. Vyberte si dobře!! Prvákům - Hodně štěstí a ať si zvyknete. A těm, kteří jsou dál. Vydržte, ještě pár roků a konec!!! Čtvrťákům - držím Vám palce při maturitách a jejich přípravách, neztraťte chladnou hlavu.
Uvažovala jsem jak mám asi shrnout prázdniny, které byly asi nejhorší ze všech, když, ale opomenu ony příjemné věci. Co jsem mluvila s různými lidmi, tak mi říkali, že tyto prázdniny byly nejhorší. Takže asi na tom něco bude :D . Taky bylo divné, že Leilu jsme neviděla celé dva měsíce, ale možná, že zítra nám to vyjde!! Avšak díky tomu jsem pochopila, jak moc jsem na ní závislá a zvyklá. Taky tím, že jsem ji neviděla, tak jsem stíhala i jiné věci, které obvykle nedělám.
Taky mi došlo co znamená slovo přátelství, když jsem se jednou na to ptala jedné kamarádky z netu, odpověděla, že to nejde vysvětlit, že to člověk musí cítit sám, a pak když mi Leila o několik týdnu později řekla, že kdybych ji řekla skoč a držela ji za ruku, tak by skočila se mnou a já jsem myslela, že to chápu, ale prdlajs. Pochopila jsem to až teď, když jsem dostala lekci. Pochopila jsem, že když se znám s někým moc dlouho, že ho pak začnu odhazovat od sebe, protože mám strach. Protože se bojím, že bych se s ním mohla sblížit a bojím se té bolesti, která možná někdy přijde, když mi řekne, že už mně nechce vidět a mně přes prázky došlo, že proto dělám to co dělám. Nechci to znovu zažít. Taky mi došlo, že pro lidi, kteří jsou pro mně blízko, tak bych udělala cokoliv. Došlo mi, že prostředí ve kterém žiju se na mně přilepuje jako mokré tričko.
Došlo mi, že chci se ráno probudit a cítit někoho za sebou, jak vás drží ve spánku. Došlo mi, že za sarkasmem a ignorací a vším možným je jen slupka,která .. ne - kterou CHCI někdy odloupnout, ale jen nevím kdy.
Přes tyhle prázky mi došlo spoustu věcí a spoustu nových zažitků od nás až po Uherský Brod.
Doufám, že každý si nějak prázky užil či aspoň mu něco došlo, tak jako mi. Doufám, že KAŽDÝ zažil něco při čem se zasměje až bude nejhůř, protože i takový zmetek jako jsem já, něco má. A když se mně někdo někdy zeptá: "Skočíš?" odpovím: "Skočím s úsměvem na rtech."
Hodně štěstí všem do 1.září. Držte se , poznej te nový lidi i svět. PS: Držte mi palce v tanečních!!!

I´m number four

27. srpna 2011 v 15:00 | Rikky |  Filmové recenze

Jsem Číslo čtyři je napínavý thriller o pozoruhodném mladém muži Johnovi Smithovi (Alex Pettyfer), který je na útěku před nemilosrdnými nepřáteli, usilujícími o jeho život. Neustále změny identity a stěhování z města do města ve společnosti svého ochránce Henriho (Timothy Olyphant) jsou příčinou toho, že je John neustále všude nováčkem, který nemá nikde žádné kořeny. Malé městečko v Ohiu, kde nyní žije, je svědkem nečekaných a převratných událostí, které změní Johnův život - seznámení s jeho první láskou (Dianna Agron), objevení nových schopností a nalezení spojení s ostatními, kteří sdílejí jeho neuvěřitelný osud.

9/10

Jsem číslo čtyři byla velmi zajímavá podívaná. Mladý muž co je mimozemšťan s nadpřirozenými silami - to je celkem známý děj, ale aby po nich šli další mimozemšťani s dalšími stvořením, to byla teda novinka. K tomu se do toho připletává Ochránce, chiméra normální život a další ze svého druhu.
Film mě uchvátil. Doufám, že bude ještě dvojka,protože by mně celkem dost zajímalo co umí ti další + co se stane, když všichni použíjí svoje síly najednou. No , prostě úžasný fantasy thriller.
Můžu jenom doporučit, aby jste si vzali jídlo a pití k sobě ať nemusíte chodit od obrazovky, protože děj Vás velmi rychle vtáhne.

Proroctví sester - Michelle Zinková

27. srpna 2011 v 10:00 | Rikky |  Knižní recenze

První díl "gotické" fantasy série situované do Ameriky konce 19. století.
Dvojčata Lia a Alice právě osiřela. Lia objeví na zápěstí tajemné znamení a začíná si všímat podivného krutého chování své sestry.
Objeví knihu s jedinou stránkou, ve které si přečte temné proroctví, které varuje před příchodem Ďábla na svět.
Lia se domnívá, že ona je Strážkyní, která tomu má zabránit, a její zlá sestra Branou, jíž má Zlo vstoupit. Ale je to skutečně tak jednoduché?

"K tomu musím najít KLÍČE dřív než Alice. Až je najdu, rozluštím zahadné PROROCTVÍ a dozvím se, jakou v něm hraji úlohu.
Jestliže Alice a já jsme těmi, koho věštba postavila proti sobě. Klíče jsou v její ruce zbraní. To znamená, že je najít prostě musím . Dřív než Alice, moje sestra."

6/10

Tohle mně velmi zklamalo a musím přiznat, že jsem pochopila, proč po mně Leila se tak dívala, když jsem si ji kupovala.
Měla pravdu, kniha za ty peníze nestála.
Děj je obyčejný. Postavy jsou taky téměř jasné. . Jediné kladné co mně na téhle knize překvapilo - dva zvraty,které trochu tu knihu nadzvedly.
Taky mně trochu mátlo další věc. Autorka, dala do děju Jamese k Lii.
Nevím, jestli do toho chtěla dát trochu romance či má s ním nějaké další plány, ale moc mi v tomhle díle neseděl. Pokud se objeví dvojka (což rozhodně) asi ji nebudu kupovat, i když mám jedničku. Mohu jen doufat, že dvojka bude o moc lepší než jednička, a že se k ní dokopu ji přečíst.

Rio

26. srpna 2011 v 21:34 | Rikky |  Filmové recenze
Film Rio je příběhem vzácného papouška jménem Blu, který žije na malém městě se svoji paničkou Lindou, s níž tvoří nerozlučnou dvojku. Linda ho před léty zachránila před pašeráky, kteří ho ještě jako papouščí miminko ulovili uprostřed brazilského pralesa a odvezli do zasněžené Minessoty. Blu se kvůli tomu sice nikdy nenaučil létat, ale v bezpečí a pohodlí Lindina domova se natolik zabydlel, že pro něj není problém uvařit kávu, připravit snídani, vyčistit si zuby nebo posloužit Lindě jako její osobní budík. Když jednoho dne Linda a Blu zjistí, že Blu není posledním papouškem svého druhu na světě, jak si až doposud mysleli, neváhají a vydají se na cestu do exotické Brazílie za papoušicí Perlou, která žije v samotném srdci Rio de Janeira. Krátce po jejich setkání jsou ale Blu a Perla uneseni skupinou obchodníků se zvířaty. Za pomoci chytré a životem na ulici zocelené Perly a partičky upovídaných městských ptáků se jim sice podaří uprchnout, ale vyhráno rozhodně nemají. Dokáže Blu s pomocí nových přátel najít odvahu, aby se naučil létat, zmařil plány únoscům, kteří jsou jim stále v patách, a vrátil se zpět ke své milované paniččce Lindě?

10/10

Rio je nádherná, velice vtipná, dobrodružná,animovaná pohádka. K tomu s úžasným hudebním doprovodem ve filmu se doslova ocitnete v Riu. Tato vtipná pohádka se dosti líbla i mojí mamě,která je dost kritická na filmy.
Děj začíná od první minuty a končí tou poslední. Postavy ve filmu jsou úžasné. K tomu by mně nenapadlo , že opice, jsou až tak podlé potovry :D . K tomu se mi velice líbilo, že ho ostatní ptactvo s tím čím je,i když neumí lítat, a že ho to taky pak naučili. Obětavost Lidny pro Blua je úžasná a to i naopak.
Rozhodně doporučuju se podívat ať už s celou rodinou či sami.

Smečka - Andrea Cremerová

26. srpna 2011 v 20:06 | Rikky |  Knižní recenze

Calla Torová není jen tak obyčejná americká středoškolačka, je rozená bojovnice, navíc vůdkyně smečky Nightshadeů. Většinu života tráví v lidském těle, ale stačí jen nepatrný impulz, drobné ohrožení, a promění se ve vlčici. Brzy se však ukáže, že se nemusí ve smrtelném nebezpečí ocitnout zrovna ona nebo její blízcí, aby se její vlčí instinkty probudily.
Když při hlídkování v horách narazí na Shaye, lidského mladíka, jehož na životě ohrožuje medvěd grizzly, nezaváhá a zachrání ho. Ve chvíli, kdy se zadívá do jeho očí a ucítí jeho vůni, která jí připomíná jaro, začne pochybovat o věcech, o nichž nikdy nepochybovala. O svém postavení a předem daném osudu, který ji předurčuje stát se družkou přitažlivého vůdce smečky Baneů.
Existuje nějaká možnost, že by se všemu mohla vyhnout? Pokud se nechá vést srdcem, riskuje, že přijde o všechno - včetně svého života. Stojí zakázaná láska za takovou oběť? A co když pravidla, na nichž smečky Ochránců a Strážci, jejich vládcové, tak lpí, nemají zajistit všem lidem na světě bezpečí, jak si až dosud myslela, ale jen je kontrolovat? Smečkou započíná třídílná akční a zároveň romantická fantasy série..

8/10

Tak, když mi tahle kniha, padla do oka, netušila jsem co můžu očekávat. Jestli to bude něco na způsob Stmívání, nebo se to rozjede v jiném směru. Možná, že to byl důvod proč jsem knihu, tak dlouho měla koupenou a pořád ji nečetla. Nakonec jsem se k ní dopracovala a názor na ni se mi dosti kříží.
Jedna moje půlka byla nadšena. Postavy, se pořád držely svých charakterů,děj se rozvíjel po kouskách, mezi tím byly nádherné bitky či lovy z vlčího pohledu. Akorát mi do toho moc nezapadl Shay, ale po jedné kapitolce mi do došlo.
Líbilo se mi i pravidla Smečky, jak kladné tak i záporné. Chování (některých) samců k samicím atd.
Druhá půlka v tom vždy trochu viděla Stmívání. Jednou chce Calla toho, po druhé zase toho. Jednou chce být se svoji Smečkou a připravit se na obřad a pak najednou rychle uteče k Shayovi. Bylo to dost zvláštní a moc k téhle postavě mi to nesedělo, ale když tohle opomenu, tak to byla nádherná kniha a celkem se dost těším na druhý díl: Vzpouru.

Sukuba - Trápení Richelle Mead

13. srpna 2011 v 16:43 | Rikky |  Knižní recenze

Sukuba je nadpřirozená bytost, která smí po libosti měnit podobu a jediným jejím úkolem je svádět. Zní to tak lákavě! Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek. No, vlastně za to platí svou duší, ale proč zacházet do přílišných podrobností?
Avšak život Georginy Kincaidové, sukuby ze Seattlu, není ani zdaleka tak exotický. Pracuje v knihkupectví a její šéf je poměrně nesnesitelný uťáplý chlap. Nesmrtelní přátelé si z ní nepřestávají dělat legraci kvůli jedné její dávné proměně. A nejhorší ze všeho je to, že si nemůže vyjít na rande, aniž by z dotyčného muže nevysála život. Ona by přitom dala všechno na světě za to, kdyby se směla dotknout slavného a neodolatelně krásného spisovatele Setha Mortensena!
Snění o Sethovi však bude muset počkat, protože ve světě nadpřirozených bytostí se začíná dít cosi podivného… a velmi nebezpečného. Georgina se proti vlastní vůli stává aktérkou souboje mezi dobrem a zlem…

10/10

Tak na tuhle serii jsem se hodně těšila. Doufala jsem, že mě Richelle Mead nezklame, protože se to s Vampýrskou Akademii nedá srovnávat. Vybrala si úlně jiný soudek.

Když jsem začala číst, tak jsem se bála, aby se v tom nezamotala, ale pokaždé s nově přečtenou kapitolou se děj více rozpletl či více zapletl. Pořádně mi to teda docvaklo až skoro ke konci knihy.
Moc se těším na další díl téhle serii. Pokud se vám Vampýrská akademie nelíbila, tak si tohle určitě zkuste přečíst. Můžu pouze jen doporučit