Leila - Básně

Tango

3. prosince 2010 v 15:47 | Leila
Povídka z toho nebude, tak to sem dám... Některé části se mi fakt líbí a jsem na ně hrdá...

V rytmu tanga, krok sun krok,
boky kroutit, a teď skok.
Ve střevíčkách z temnoty,
v šatech z rudé pavučiny.
Vzdychne a hlavu zakloní,
on ji drží jako lev chrabrý,
tak smělý, tak hříšný,
až dech se tají.
Hudba pomaleji spustí,
chvíle očekávání,
v polibek oba čekají,
doufají, přejí.
Prohnout v pase,
pomalu kroužit po parketu zase,
držet jeden druhého,
tak napořád, nastálo.
Jemné noční tóny,
dva plavé kroky,
nohu zvednout,
jeho obejmout.
Vše okolo pohlcuje vášeň,
ve tváři světice.
Vše okolo spaluje oheň,
té co v srdci je hříšnice.

Realita... Jen ona jediná, nenáviděná, milovaná

29. září 2010 v 22:00 | Leila
Ještě nemám nakreslený obrázek, který by ukazoval na přítomnost mé tvorby ve článku. Proto mějte strpení....

Před chvílí jsem se místo učebnici češtiny oddala sešitu do kterého si píšu verše, skládám básničky. Nějak mě to chytlo. Vždycky když začnu psát po chvíli začínám psát na novou stránku a vyjde z toho kompletně něco jiného, na jiné téma, než jsem zamýšlela. A to mě pěkně štve. Nicméně dneska z toho vyšlo tohle a dám to sem, abych to tu nezaneřádila jen svými výlevy z rubriky deníček. Ať jde vidět, že jsem ten tvořivý človíček za kterého se považuju a slavnostně se k takovým lidem hlásím.

Realita...

Ona a žádná jiná,
ta, které na ramena vlasy dopadají.
Milovaná,
které tvář za závojem skrývají.

Ta, která na pohled jako anděl září,
kráčí ladně, krok jako krok.
Ta která sny maří,
do srdcí zabodává hrot.

Obdivovatelé, mládenci,
oni nevědí jaká je,
její krásnou zaslepenci,
jaká krev ji v žilách koluje.

Ze zlata střevíčkem svým,
zašlapává naději, cit.
Klíčem z rosy ukovaným,
pouští do světa vášeň, chtíč.

Ona a žádná jiná,
ta, kterou šťastně bílou pastelkou kreslí,
Realita ji pojmenovávají,
bílou černou na zem srazí…

Klukům nevěřím

8. listopadu 2009 v 20:50 | Monkey
Tak jo. Monkey se odhodlala k nepředstavitelnému činu. Dneska se nic neudálo, takže nemám co psát, ale rozhodla jsem se že vám tady zveřejním svou první básničku. Složila jsem jí jeden večer někdy před dvěma týdny.







KLUKŮM NEVĚŘÍM
Nevěřím v lásku pravou
Nevěřím v objetí dvou
Nevěřím v štěstí pravé
Nevěřím v konce radostné
Nevěřím v polibek horlivý
Nevěřím v dotyk vášnivý
Nevěřím ve společné spočinutí
Kdysi jsem doufala
Kdysi jsem věřila
Kdysi jsem objímala
Kdysi jsem milovala
Jenže tys mě zradil
bez varování srdce poranil
bez varování rozdrtil lásku mou
bez varování roztrhal důvěru v osobu tvou
a teď po čase říkáš
když jsem se změnila
mě na lásku lákáš
ale dvanáctá už odbyla
teď se bez váhání otočím
bez zakoktání odpovím
před tím jsem ti nebyla dost dobrá
tak proč to zkoušet znova
byl jsi pro mě vším
ale teď už klukům nevěřím!
 
 

Reklama